Staň se Vůdcem malého plavidla, (ne)snadno a (ne)rychle

0

Píše Karel Vandas:
Jeden jediný den strávený plachtěním na Orlíku onehdy v létě, kdy bouře rozvlnila i jinak klidnou přehradu a my si pluli i 8 uzlů, stačil k tomu, abych do svých životních cílů zařadil získání průkazu Vůdce malého plavidla, též označovaného jako VMP. Poměrně dlouhou dobu jsem se ke kroku odhodlával, po necelých dvou letech ale přišla ta chvíle – otevřel jsem prohlížeč a začal hledat, co a jak.

Na stránkách pana Zindulky jsem objevil pár posledních kurzů, říjen už totiž klepal na dveře a proto jsem urychleně zarezervoval místo a začal se těšit na léto s kapitánskou čapkou.

Spojení s kurzem jsem zvolil zejména proto, že jsou pro průkaz poměrně čerstvě nutné praktické zkoušky, které jsou tak jako tak zpoplatněné. Chtěl jsem si být jistý, že kurz úspěšně složím a nebudu muset opakovat. Proto jsem neváhal.

Dobrá zpráva pro spořivé, kteří radši uloží peníze na vkladní knížku, je, že kurz není povinnost. Povinné jsou praktické zkoušky na vodě, pro kategorii M (motorové lodě) na motorové lodi, pro kategorii S (plachetnice) jízda na plachetnici. Po složení praktické zkoušky už stačí jen nalepit koupený kolek na žádost podepsanou zkoušejícím praktické zkoušky a odeslat žádost na plavební úřad. Žádost stáhnete na stránkách plavebního úřadu a po přidělení termínu můžete frčet na zkoušku.

Z praktického hlediska: Kurz samotný mě přišel na 7700Kč, měl jsem v něm výuku páteční
odpoledne, večer a celou sobotu (včetně příspěvku na oběd v nedaleké
restauraci :-)), zahrnuté jsou i praktické zkoušky, které bych si jinak musel
zajistit sám (cena okolo dvou tisíc za jednu). Veškeré papírování, dokládání
materiálu apod. řeší agentura, což je velmi příjemné. Jediné, co zůstává na moji
zodpovědnosti, je dodat potvrzení od lékaře o způsobilosti řídit loď a kolek a průkazovou fotografii nalepenou v žádosti.

Jak už jsem zmiňoval, teoretický kurz trval jedno páteční odpoledne a celý sobotní den, a přiznávám, že po šichtě v rachotě jsem posledních sto značení prospal. Vzbudily mě až vysvětlované kombinace zvukových tónů, na jejichž adresu můj kamarád Petr, nezávisle skládající kurz a zkoušky ve stejný den, poznamenal, že jako člověk dříve skládající zkoušku z tvorby kódů by s tímto kódováním u zkoušky z kódů vyletěl.

Vlastně jsem poměrně rád, že jsem na kurz došel. Od zkušených (když vyberete dobrý kurz) kapitánů se dozvíte věci, které z materiálů nevyčtete. Třeba o důležitosti jednání v situaci, kdy potřebujete pomoc při příbřežní plavbě – nikdy nepředávat lano, pokud není dohoda, co za to zachraňující chce. Jinak se Vám může stát, že místo plavby domů to budete muset vzít busem.

Praktické zkoušky následovaly během týdne. Zde jsem byl nadšen, že se dělaly v nepracovní dny, tak jsem neriskoval pracovní úraz ráhnem do hlavy. Původně plánovaný Orlík se kvůli extrémně nízkému množství vody změnil ve Vltavu splavovanou z Výtoně, což mi i více vyhovovalo.

Praktická zkouška kategorie M
Praktická zkouška kategorie M

První na řadě bylo ovládání motorové lodi, protože většina spolubojovníků o průkaz vůdce se zaměřovala zejména na motorové lodi. Bylo nás 8 i s instruktorem Jiřím. Měli jsme větší motorový člun s kajutou, na palubě byly dvě židle, ale stejně povětšinou stojíme a užíváme si výhled. Samotná praxe se sestává jen ze zrychlení, zpomalení, otočení lodi a přistání u břehu. Paradoxně nejzkušenějším účastníkům se obtížněji reagovalo na pokyny od instruktora.

Společně jsme měli štěstí a mohli i proplout zdymadlem. Z teorie jsem si totiž pamatoval hlavně obrázek visící lodě, která se v komoře vyvazovala napevno. I s poměrně solidní teorií a pokyny od Jiřího vyžaduje práce v komoře maximální soustředění. Zvládli jsme to tam i zpět. Jiří byl povětšinou spokojený, klidný, i když někdo z nás začal dělat trochu blbiny. Poměrně častou chybou bylo nezkontrolovat situaci za lodí při otáčení. Sám jsem byl překvapený, kolik se toho na Vltavě děje, když se zapojíte do plavební dráhy.

O praktickou zkoušky pro jízdu na plachetnici nebyla taková rvačka. Termíny byly tři a my si užívali s Jiřím a Borisem podvečerní výhledy z hladiny řeky na hrad. Sice moc nefoukalo, ale plachetnice byla lehoučká, sportovní a tak i „zakvrdlání“ pákou kormidla generovalo
pohyb. Nejlepší trénink je prostě to zkusit. Obraty po větru, proti větru, užívání si absolutní přednosti, pokud jedete na plachty. Ostatně, přednost je dobrá, ovšem dodržet ji musí všichni účastníci. Nejen my, ale i v přístavu chytající rybáři ruské národnosti či remorkér převážející bagr, který nás málem smetl.

Praktická zkouška kategorie S
Praktická zkouška kategorie S

Říkal jsem si, to je paráda, dva dny, příjemné dvě tříhodinové plavby, zkouška a jsem vůdce. Papírování, rozuměj potvrzení praktických dovedností, si předával zkoušející s agenturou. V agentuře nám i pomohli vyplnit veškeré papíry včetně žádosti o zkoušku.

A ejhle. Termíny pro podzimní zkoušky vůdců již byly zcela zaplněné. Paní mi volá a nabízí termín 28. ledna v 8:00. „Kdybyste ten telefon vzal napoprvé, mohl jste jít až v 10,“ hlásí mile. To Petr má více štěstí, nezávisle dostává pozdější termín. Rád si totiž přispí. Později si ověřím, že pozdější termín má svoje výhody.

Čekám tedy 3 měsíce, než mohu nastoupit ke zkoušce. Co Vám budu říkat, slavil jsem narozeniny, Silvestra a kdybych měl chvíli, tak i Halloween. Z kurzových znalostí mi zbylo jen pár PDFek a v hlavě pár pojmů.

Dělám trochu chybu a nedávám na rady lektorů zkoušet si sem tam nějaký testík na webu Plavební správy. Je totiž identický s typem testu, který později dostanu.

Na online testíky si vzpomenu, až v DEN D mínus 1, kdy mi je Petr připomene, to už totiž vím, že se možná stanu vůdcem o pouhé dvě hodiny dříve než on. Otázky jsou stejné, odpovědi taktéž, akorát promíchané, pokaždé jedna ze tří správná. Všímám si zajímavých pravidelností. Třeba, že když jsou dvě podobné odpovědi, většinou je ta nejméně stejná správná (očekával bych touhu po zmatení v testu dvěma podobnými odpověďmi). Na konci každého testu je možnost zkontrolovat, kde vědomosti váznou. Zde mám trochu výhodu, jelikož otázky i s označenými odpověďmi dostávám v PDFkách od agentury, můžu tedy kontrolovat už v průběhu, lépe se mi to totiž učí. I tak to není žádná dávačka, otázek je necelých osm set.

Nadchází DEN D. Od osmi od večera klikám testy, dochází mi data v mobilu, dokupuji další. První kafe. Test M. Druhé kafe. Test M, C ,S. Třetí kafe…. Zdá se, že stránky testů jedou na plné obrátky, zaškrtnutí odpovědi a přesun na další otázku trvá věčnost! A mě zbývá posledních pár hodin do zkoušky. Spím 3 hodiny, otázky si čtu ještě v tramvaji ráno. Dočítám v 7:56, za 4 minuty začínáme. Jdu dovnitř. Vím, že nic nevím.

Paní si nás volá abecedně. Většina budoucích vůdců dělá pouze zkoušky na kategorii M. Přijde mi to škoda, jelikož jde pouze o zaškrtnutí dvou políčkek navíc a složení extra jedné praktické zkoušky. Uznávám, že je to ovšem dalších necelých čtyři sta otázek, proč to ale nezkusit? Všechny testy dělá 5 lidí z 20.

Začínáme – nádech, výdech. Materiály nesmíme mít, na monitorech máme polarizační fólie, takže soused neporadí. Stejně dostane jiné otázky, ty jsou náhodně vybírané. Po krátkém úvodu jdu do boje.

První test. M. První otázka, a), druhá otázka, c), … Začíná mi splývat to, co jsem před pár minutami sotva dočetl. První pomoc šla na řadu poslední a pamatuji si nejméně a přitom již při testu cítím, že pokud dám kategorii M, bude to o prsa (a jelikož jsem muž, tak to bude fakt těsné). 31 správných z 35, potřebuji 30. Hurááááá jsem vůdce. Bez M bych šel rovnou domů.

Druhý test. S. Kvůli tomu celé tohle dělám. Já se nechci ploužit s prdlavým zvukem
motoru pod nohama po Orlíku. Já chci plout s větrem o závod! Uffff. Pouze jedna odpověď špatně. Mám to!

Poslední test už proklikávám. Příbřežní plavba je „kůl“, ale já už si můžu plout s větrem o závod. I tak pouze dvě odpovědi chybně.

Hotovo.

Vítězoslavně si jdu pro výsledek. Kartičky vytisknou za hodinku, získávám vabank. S kolegou z kurzu probíráme, jak podnikneme ještě pár kondičních plaveb, než pojedeme naostro (jako samostatní vůdci).

Jsem v řadě na průkazku mezi prvními. „Vy si to musíte nejdříve podepsat“, kontruje mě slečna, když se natahuji, abych dostal průkaz. Podepisuji. Počkám ještě pár minut, až se odbaví ostatní. Kartička se vytiskne, podepíši převzetí a hurá!

Jupíííí! Jsem vůdce.

Poznámka: Při plnění kurzu nebylo zraněno žádné zvíře, rybář, remorkér, či bagr a podobnost se skutečností je čistě záměrná.