Spes Mea

    0

    frískoHistorická loď – tjalk Spes Mea
    Text: Jiří Brožek

    V Nizozemsku, jako v žádné jiné zemi na světě, máte možnost se během pár dní setkat s desítkami exponátů, za které by leckteré technické muzeum zaplatilo zlatem. Jenže nikoliv v muzeu, ale v kanálech, městečkách, na moři a v přístavech. Řeč je o tradičních holandských lodích. Holanďané, díky své ploché zemi, vysušeným polderům a všudypřítomným mělčinám museli přizpůsobit stavbu svých lodí tak, aby mohly bezpečně a pohodlně plout kanály, krajinou luk a polí a také mělkými vodami Waddenzee či Zuiderzee.

    Vyvinuli své vlastní a jedinečné tvary lodních trupů, které byly schopné plout v podmínkách úzkých kanálů a mělčin a zároveň byly schopné přepravovat desítky tun nákladu z okolních zemí: z Dánska, Německa, Belgie i Anglie. Vozily těžké materiály jako kámen a čedič na stavbu hrází, dřevo, písek a jiné. Tyto lodě se začaly stavět již začátkem 17. století ze dřeva, v 19. století pak z oceli. Žádná z lodí není mladší sta let.

    Většinou sloužily jako nákladní plachetnice pro dopravu všeho možného mezi německými a holandskými přístavními městy, později byly často předělávané na nákladní motorové čluny. S rozvojem moderních nákladních lodí jiných typů jejich význam pro průmyslovou přepravu upadal a kdysi krásné plachetnice končily v zapomnění. Jejich osamělé trupy lemující temné kouty přístavů a loděnic rozežírala rez.

    A pak přišla doba oživení těchto ocelových kolosů. Podnikaví Holanďané je začali „zachraňovat“, restaurovat a přestavbou je přizpůsobovali novému účelu. Zpřístupnili je tak široké veřejnosti, postavili z nich jedinečné plachetnice vhodné pro rodinnou dovolenou či dovolenou s přáteli.

    Dovolte mi, abych vám jednu takovou macatou krasavici představil. Jedná se o loď Spes Mea (Má Naděje) – loď typu „groningenský tjalk“.

    Co je to tjalk?

    Tjalk je typická fríská loď s plochým dnem a postranními kýly. Tvar a linie tjalků byly nizozemskými loděnicemi přeneseny ze starých dřevěných rybářských lodí, které se vyráběly již kolem roku 1800. Tjalky jsou od ostatních lodí k rozeznání dle několika zásadních znaků. Jedním z nich je mohutná zakulacená příď, která umožňovala do lodi naložit co největší množství nákladu a zároveň rozrážet vlny. Dalším znakem jsou mohutné vazáky (voorsteven), někdy zahnuté, a krátký ocelový čelen, který byl později nahrazován dlouhými dřevěnými čeleny (boom).

    Groningenské tjalky jsou obvykle mnohem větší a těžší než tjalky fríské nebo ijsellské. Často se stavěly se střechou (roef schippen). Jak již název napovídá, tyto lodě se stavěly v Groningenu na severovýchodě Nizozemska a byly používány především pro plavby na mořích Zuiderzee a Waddenzee. Jejich konstrukce vyhovovala přepravě těžkých břemen pro oblasti drsných plavebních podmínek. Jste-li na pochybách, co že vše je schopné toto plavidlo zvládnout, podívejte se na mohutný tvar lodi především na přídi a zádi a na její výšku.

    Loď byla postavena ze šesti velkých kovových desek. Většina tjalků je vyrobena z 6 milimetru silné ocelové desky, ale groningerksý tjalk byl vyroben z plátů silných 8 až 10 mm. Spes Mea patří mezi tzv. „mořské tjalky“ (zeetjalk), uzpůsobené právě pro plavbu na moři. Jsou tedy velmi široké a mají vysoké boční strany ve srovnání s jinými loděmi. Extra hluboký trup a větší šířka je činí velmi stabilními.

    Dalším typickým znakem jsou dvě velké díry na přídi pro vyvazování lodě v přístavu. Střecha měla dva vchody, jeden vedl do kajuty majitele, druhý do nákladního prostoru, kde spala i posádka. Protože mají tyto lodě zcela ploché dno, na každém boku je připevněn velký postranní kýl, holandsky zvaný „zwaart“, anglicky „leeboard“ (česky se jim říká plouhy, i když to málokdo používá). Postranní kýly kapitán ovládá ze zádi a za plavby je spouští nebo vytahuje podle potřeby.

    Spes Mea dnes:

    Tjalk Spes Mea patří mezi ikonické plachetnice brázdící vody Waddenzee, Ijselmeer, Markermeer a dalších fríských oblastí. Loď má svého profesionálního skippera a jeho pomocníka (mate), kteří vám před plavbou vysvětlí, co se od posádky očekává. Ukážou práci s plachtami, s postranními kýly, práci s lany. Všechno se tahá rukama, žádné vinšny, jen jeden ocelový vrátek s klikou, přes který se vytahuje hlavní plachta s gafflem a ráhno jibu. Plachetnice má kapacitu 20ti osob, komfortní je při plavbě s cca 16 – 18ti plavčíky. S tjalkem můžete podniknout zajímavé výlety na ostrovy Terschelling, Vlieland, Ameland či Texel, nebo můžete zavítat do měst Stavoren, Makkum, Enkhuizen a dalších. Spes Mea je vhodná pro všechny možné skupiny – motivační programy pro firmy, teambuildingy, výlety přátel či rodin s dětmi, školní výlety.

    Máte obavu, že to nezvládnete?

    Toho se rozhodně nebojte, loď zcela splňuje všechny podmínky pro vnitrozemský a námořní sailing a je plně vybavena navigačními přístroji. Má dostatek prostoru pro sezení ve velkém salonu, dost místa i k ležení a relaxaci na palubě. Jedná se o velmi stabilní loď s dokonalými vlastnostmi pro sailing a má jemné trimování. Komfort nabízejí dvojlůžkové kajuty se stojnou výškou, každá vybavená vlastním umyvadlem s tekoucí vodou, kvalitním vytápěním a ventilací. Komfortní lůžka jsou 80 cm široká a 2 m dlouhá. Historická loď Spes Mea je ve výborném stavu jak po stránce technické, tak v interiéru po stránce funkční i estetické.

    plachty
    Plachty na Spes Mea

    Hlavní plachta a 2 jiby jsou standardní plachty. Speciálními plachtami jsou breefok (typ malého ráhnového jibu) a vodní plachty. Hlavní plachta je vytahována vrátkem, ostatní plachty rukama.

    Druhý obrázek níže je ilustrací standardní takeláže na tjalku – (typ lodi na obrázku sloužil spíše k plavbám po kanálech a vnitřních vodách).

    takeláž
    Takeláž tjalku

    První z věcí, které si na první pohled všimnete na lodi Spes Mea, a která je na podobných tjalcích k vidění jen výjimečně, je horizontální ráhno “yardarm”.  To umožňuje využití dodatečné plachty o ploše 90m2 při příznivě vanoucím větru (zadní a zadoboční vítr). Tato plachta se nazývá „breefok“, je to příčná plachta zavěšená na ráhně. V dřívějších dobách byly breefoky na tjalcích k vidění častěji, dnes jsou na tomto druhu lodě spíše vzácností.

    Kromě breefoku je zde ještě tzv. vodní plachta. Ta je spuštěna pod ráhnem hlavní plachty až k vodní hladině. Jedná se o hlavní plachtu z menší plachetnice. Kromě standardních plachet při využití těchto dodatečných plachet dostane Spes Mea plochu plachet 390m2.

    Takeláž Spes Mea:

    Stěžeň: 24m

    Ráhno: 13,5m

    Ráhno jibu: 7m

    Gaffel: 7m

    Čelen: 7m

    Příčné ráhno: 10m (ve výšce 14m hlavního stěžně)

    Plachty:

    hlavní – 134m2 (3 refy)

    Jib – 63m2 (1 ref)

    vnitřní jib – 28m2

    vnější jib – 50m2

    gaff topsail – 15m2

    vodní plachta – 20m2

    yardjib – 90m2

    Vinšny: 2 – slouží pro výtahy postranních kýlů (leeboards)

    Takeláž: Celkově má takeláž cca 1400 metrů lan a 350 m ocelových lan

    Nádrže: 1000l nafta, 4600l pitné vody, 1000 litrů nádrž – odpady

    Technická data tjalku Spes Mea

    Délka: 26 metrů

    Šířka: 5,4 metru

    Ponor: 1,2 metru

    Motor: DAF 1160, 160 HP

    Lůžka: 20

    Kajuty: 6 x 2 lůžka, 2 x 4 lůžka

    Sociálky: 2 sprchy, 2 toalety

    Kapacita: max. 20 osob

    Tjalk Spes Mea je osazen řadou ocelových lan, které slouží jako stěhy, jež vedou od stěžně k trupu lodi. Ty umožňují trimovat stěžeň oproti tahu plachty.

    Stěhy (backstay) slouží k posílení stability stěžně k ose trupu. Jeden stěh vede na příď lodě, čtyři další k zádi. Zadní backstaye se vždy dotahují na návětrné straně, zatímco na závětrné jsou povolené. Ale s tím si nelamte hlavu, to vám skipper náležitě předem vysvětlí.

    I Spes Mea je vybavena postranními kýly (leebordy nebo zwaarty). Mají tvar obrovské kapky nebo ploutve a visí na boku plavidla ukotvené silným čepem. Spouští se na závětrné straně lodi a na lodi s plochým dnem fungují jako kýl, který při plavbě zabraňuje snosu. Leeboard na tjalku Spes Mea váží necelou tunu. Nahoru se zdvihá mechanickým vrátkem.

    Spes Mea v akci (v současné době)

    Speas Mea dnes
    Speas Mea dnes
    Spes Mea dnes
    Spes Mea dnes
    Spes Mea dnes
    Spes Mea dnes

    Spes Mea kdysi

    Podívejte se na následující fotografie tjalku Spes Mea – průřezem historie lodě:

    Na prvním obrázku vidíte certifikát potvrzující vyrobení lodi Spes Mea a její charakteristiku. V dokumentu stojí toto:

     

    Já, níže podepsaný Johannes Wijnandus Boersma, stavitel lodí žijící v Martenshoeku, spadajícím pod Hoogezand, tímto potvrzuji, že v letošním roce jsem ve své loděnici dokončil a na vodu spustil bezkýlový plachetní tjalk s plochým dnem, pojmenovaný Spesmea, v budoucím vlastnictví a v budoucnu plující pod Harmem Roelfem Dostem, žijícím v Groningenu, s certifikátem tonáže v Martenshoeku 2. dubna 1902, číslo 2841, s brutto obsahem 256,40 kubických metrů a 90,50 tun při 2,83 kubických metrech, netto 204,33 kubických metrů, 72,12 tun při 2,83 kubických metrech.
    Napsáno a podepsáno v Martenshoeku, spadajícím pod Hoogezand dnes, 8. dubna 1902
    J.W.Boersma
    Pro legalizaci výše sepsaného panem Johannem Wijnandem Boersmou, stavitelem lodí, žijícím v Martenshoeku, spadajícím pod Hoogezand potvrzeno mnou, starostou Hoogezandu 8. dubna 1902.
    Podepsán: Isaac Antoni van Roijen

    V roce 1924 koupil loď pan R. Krook, který na ní bydlel a plavil se na ní se svou ženou a synem. Když už nebyla vhodná pro přepravu nákladů, resp. když vznikly modernější a výkonnější lodě, byla v roce 1938 přestavěna na loď určenou pro vnitrozemskou plavbu (její poslední výlet na moře – přeprava trávníku – trvala měsíc, ale plavba tehdy přinesla zisk pouhých 300 zlatých). Na vnitrozemských kanálech a jezerech byla její přepravní kapacita omezena vahou max. 168 tun a její náklad byl většinou volně ložené zboží. Krook senior byl (naštěstí) poměrně konzervativní člověk v porovnání se svými vrstevníky, kteří si neustále stavěli větší lodě s menším lanovím. Ponechal lodi plachty v původním stavu. Krook junior odstranil malý pomocný motor a nahradil jej plnohodnotným dvojválcem Deutz – motorem s 38mi koňskými silami. Takeláž byla odstraněna aby se vytvořil větší přepravní prostor. Koncem 20. století byl tjalk předělán na plachetnici vhodnou pro plavby v Severním moři a Waddenzee.

    Doprava: Praha – Harlingen – 850km, cca 9 hodin jízdy
    Týdenní pronájem tjalku: týden – cca 6.500,- eur/ 20 osob
    Kontakt: Jirka Brožek – www.sailing-club.cz, info@sailing-club.cz

    Dále se můžete podívat na řadu fotografií z historie lodi:

    Podepsán: Isaac Antoni van Roijen