Singa: 27.června- 2.července KONEČNĚ DOMA

1

Píše Jarmila Ondráčková

27.6.2012 – středa – ráno mi volal po skypu ze Soulu. Očividně již všechny chmury nechal už někde nad Tasmánským mořem a  i na velkou dálku z něho zářila radost z cesty domů. Mezitím jsme doma s Janou /Petrovou sestrou/ vyráběly kupu jeho zamilovaných chlebíčků, o kterých snil již o Vánocích.

Na letiště dorazila téměř celá naše rodinka i všechna 4 vnoučátka. Čekali tam na něho též zástupci z ČVUT-FEL a Krajské zdravotní Ústí n. L, firmy, které mu zajistili spojení do internetu přes družice Inmarsatu a vybavili jeho lodní lékarnu. Dále přišli kamarádi a dokonce i příznivec plavby, který se chtěl s Petrem seznámit. Překvapením byli zástupci Pilsner Urquell, kteří mu přišli poblahopřát, přinesli mu soudek jeho nejmilejší „plzničky“ a pro každého měli plechovku chlazeného Plzeňskho, kterým jsme si na místě přiťukli. Toto vynikající a hodnotné pivo pro něho znamenalo po celou plavbu každodenní přísun minerálů a vitamínů. Každodenní večerní rituál jedné „plzničky“ byl často jen jediným světlým bodem celého dne.

Nicméně Petr vypadá velice dobře. Je sice trochu hubenejší, což tak moc nevadí. Dana ho ostříhala perfektně, a tak se naprosto zase vrátil do civilizace. Přivítání bylo příjemné, milé a srdečné. Chvilku jsme se všemi popovídali, Petr odpověděl na první dotazy a rodina odjela s námi domů. Dětičky hlavně čekaly, co děda přivezl a ten měl hned navrchu nachystané dárečky, tak první radost byla obrovská. Připili jsme si dobře vychlazeným sektem a všichni se pustili do chlebíčků, které zmizely rozhodně rychleji, než byly vyrobeny. Rodinky postupně odcházely a my jsme zůstali sami. Kde začít s vyprávěním? Co je nejdůležitější? Ani jeden jsme nevěděli. Asi ten onen moment. Postupně se hlásila únava a viděla jsem na Petrovi, že sotva drží oči. Stejně už bylo docela pozdě, tak jsme šli spát. Řekl, že je moc hezké být doma.

28.6.2012 – čtvrtek – všechny věci, které vyprala paní Marta zůstaly v Aucklandu uložené a připravené do zásilky. Petr přivezl „jen“ jachtařské oblečení. Když vybalil všechna zavazadla, úcítila jsem ten příšerný a typický odér lodního života. Takže honem postupne vše do pračky. Všude doma je plno Petra, protože nevybalil jen špinavé prádlo, ale všechny přístroje, notesy a další věci, které musel přivézt s sebou. Ráno jsme vstávali před šestou, protože hned po sedmé odjel do Motola na všelijaké prohlídky a testy, které jsem mu již předjednala. Mobil mu zrezivěl, čili než si koupí dnes nový, jsme bez spojení. Podle výsledků testů snad budeme moci odjet do Mokrého a budeme připravovat sobotní setkání. Moc se těším, že se sejde zase celá naše široká rodina /asi 50 osob/. Myslím, že takovýto návrat je opravdu dobrý důvod k oslavě a k hezkým setkáním.

Další info napíšu po oslavě. Fota a videa budou postupně dodávány. Začínají dovolené, tak se občas stane, že klíčová osoba zrovna není po ruce.

Čtvrtek byl pro Petra velmi náročný. Hned ráno jel do Motola na první vyšetření. Byl tam až do odpoledne. Pak si jel koupit nový mobil, vyřizoval si reklamaci na PC a vkupoval SIM na připojení 3G, abychom měli v Mokrém internetové připojení. Prostě do Mokrého jsme přijeli ve 23 hodin. Uložili jsme všechny věci z tašek. Petr měl v hlavě dlouhé měsíce přímo utkvělé představy o našem posezení na zásipi v Mokrém se skleničkou vína. Byla noc, nedalo se venku nic pro- hlížet, noc byla nádherně teplá, tak jsme si sedli ven a konečně si společně připili na hezkou a novou budoucnost. Novou proto, že Petr, byť je rok v důchodu, teprv nyní může začít žít pozemský, odpočinkový, důchodový věk. Sice se chystá na podzim do nějakého pracovního poměru, ale neraději jen přes zimní měsíce. Pak se opět přesuneme do Mokrého a budeme se konečně také věnovat domu, který volá po údržbě.

V pátek ráno nás sluníčko a nádherný, silný ptačí zpěv probudil před sedmou hodinou ranní. Vstali jsme a teprv nyní mohl Petr prohlížet, co se kolem baráku změnílo a jaké budou postupně úrody. Letos máme všeho velká kvanta, rodily by snad i hrábě zapíchnuté do země. Ze všeho se velmi radoval. V minulých týdnech jsme uklidili se skoro-zetěm, jeho maminkou a mojí dcerou stodolu, kde celé roky sídlila loď. Petr tam tedy vyrobil obrovský nepořádek a jelikož je hodně velká, v jednom konci vytvořil skladiště – rumiště. Nicméně jsme se do práce pustili s velkou vervou a stodola se vyloupla v celé kráse. Bylo rozhodnuto. Setkání s rodinou proběhne v těchto prostorách.  V odlehlé části jsou narovnány prastaré zemědělské stroje. Mlátičky, fukary a rozložený žebřiňák. Stodola nyní trochu připomíná zemědělské muzeum a posezení v těchto prostorách bude velmi působivé.

29.6.-2.7.2012 – pátek-pondělí – foto a video zatím není zpracované, můžete se podívat na web obce Mokré: www.obecmokre.cz

Sobotní ráno začalo velice brzy, neboť vnoučátka, která dorazila s rodiči den předem, se vybatolila po šesté hodině. Ale bylo to dobře, měli jsme před sebou velimi náročný a dlouhý slavnostní den. Před 14. hodinou jsme se odebrali na hřiště, kde Obecní úřad nechal postavit stan s posezením, vedle něhož byl menší stan od firmy Pilsner Urquel, která věnovala na tuto slavnost 50-ti litrový sud piva vč. obsluhy.  V obrovském vedru bylo správně vychlazené, vynikající pivo přímo delikatesou. Firma Expres Menu uspořádala ochutnávkovou akci s možností koupě hotové, balíčkové stravy, kterou měl Petr s sebou a Pekárna Marta věnovala výborné koláče, které byly vhodným doplňkem. Velmi rychle zmizely, byly vynikající.

Když si Petr před začátkem „odbyl“ pár rozhovorů s regionálním tiskem, dorazili filmaři z Herafilmu, kteří potřebují mít všechny důležité akce kolem plavby, neboť připravují hodinový dokument o Petrově plavbě. Pak zahájila akci paní Dáša Honsnejmanová srdečným přivítáním a pokračovala působivým projevem paní starostka Blanka Kučerová. Obec nám připravila krásné překvapení. Jednak byl přípitek sektem, ke kterému mohla být přizvána i vzácná návštěva z Nového Zélandu paní Dana Dunfort, která je Češka a velmi Petrovi v Aucklandu pomáhala a moc pro něho udělala  a oba jsme dosali keramický obrázek na zeď, kde je naše Singa ve vlnách v době západu slunce. Oba krásné obrázky na zeď vyrobila umělkyně paní Toucová z Lipin. Tímto jí velmi děkujeme. Jednu Singu budeme mít v Mokrém a jednu doma v Praze.

Též jsme velmi rádi přivítali účast pana profesora Borise Šimáka s jeho partnerkou. Přijeli dle jejich slov ponejvíce sami za sebe, ale pro nás byli zároveň velmi vítanými reprezentanty ČVUT-FEL, která nám zapůjčením Inmarsatní jednotky, umožnila každodenní kontakt mezi sebou a umožnila též dodávání aktuelních fotek a videí přmo z lodi. Pak již převzal slovo Petr a povídal o plavbě. V kostce řekl nejpodstatnější momenty z plavby a četnými dotazy vše rozvinul. O plavbu byl velký zájem, lidi se ptali na vše možné. Konec byl po 16. hodině – a právě zasyčelo poslední pivo. Naše rodina a pozvaní známí jsme se přesunuli k nám na dvůr a do stodoly. Všichni se v tom příšerném vedru rádi občerstvili, dali si kávu, pivo, víno a začalo se servírovat jídlo. Každá žena, která přijela, přivezla něco upečeného, čili dobrot bylo rozmanitých nepočítaně. Z teplých jídel  zajistili naši dobří známí, kamarádi Marhoulovi sekanou a guláš. Já jsem měla připravá krůtí prsa pro grilování, ale na to už vůbec nedošlo. Něktří postupně s večerem odcházeli a ve stodole zůstávali ti, co mají domov na pěško. Myslím, že celý den a večer proběhl v krásné a přátelské atmosféře a že jsme se společně všichni těšili z návratu Petra. Obec Mokré připravila velice hezky vše, aby tento akt byl sice slavnostní, ale ne okázalý. Moc děkujeme za tuto obecní aktivitu, jmenovitě pak paní starostce Blance Kučerové a paní Dáši Honsnejmanové. – A Petr až na ty jeho oči a ruce je pořád stejný-

1 komentář

Comments are closed.