Orlická flotila III, den druhý: Plavba k přehradě a ohýnek na pláži

0
Foto Tomáš Kapal

Sobota 17.6.2017

Pro účastníky párty na Michelle bylo ráno trochu těžší, ale i tak se zvládlo vstát v čas. V půl desáté proběhla porada kapitánů a v deset jsme se již odvazovali od mola. Přestože foukalo v zátoce snad ještě víc než v pátek, tak všechny manévry vypadaly o poznání lépe! Chválím kapitány i posádky.

Vypluli jsme tentokrát po řece na sever směrem k přehradě. Hned za zatáčkou od mariny na nás vykoukl krásný zámek Orlík, tak jsme se pod ním chvilku točili a vzájemně se fotili se zámkem. Široko daleko nikdo kromě nás nebyl a byl to moc hezký pohled s vědomím, že všechny lodě okolo jsou plné kamarádů a známých. Škádlili jsme se přes vysílačky, z čehož nakonec vznikl nový volací znak pro Zitu, a to „čuňátka“. Čuňátka tím pádem získali právo změnit volací znak jiné lodi. Nakonec jsme na sebe volali do vysílaček Čuňátka, Toitoi, Žůžo ňůňo a Jelínci.

Nádherně foukalo a i když jsme pro jistotu nechali první ref, tak jsme pluli jak o závod. V půl jedné jsme se začali zašoupávat jedna loď vedle druhé na pláž na oběd. Pláž mám již dlouho ozkoušenou, je tam písku tři kamiony, takže nebyl žádný problém. Posádky už byli krásně sehrané a tak ani nebylo potřeba na kotvení dohlížet.

Po obědě následovala soutěž kapitánů v uzlech. A to ne ledajakých uzlech, kapitáni přeci takové uzle jako dračák, lodní smyčku nebo škoťák zvládají levou zadní, tak jsme se rozhodli trochu zvýšit laťku. Soutěžilo se v kotevním úvazu, překříženém úvazu, škrtícím uzlu, házečce a jako třešnička na dortu byly dva dračáky spojené refovacím uzlem. Bylo to napínavější než jsem čekala, a protože když vyhrál kapitán, dostala odměnu celá jeho posádka (přívěšek na krk), tak se fandilo o sto šest.

Po soutěžení a umytí nádobí jsme zase všichni postupně odkotvili a jali se jachtit k přehradě. Vítr byl stále perfektní a všichni jsme si to krásně užívali. Když začalo námořníkům kručet v žaludku, odebrali jsme se do známé a bezpečné zátoky, kterou navštěvuji téměř pokaždé. Les tu začíná relativně dál od vody a tak je na pláži spoustu místa na oheň a opékání buřtů. A hle, ono to nebylo tak jednoduché. Po připlutí se na pláži objevil nevrle vypadající pán, že prý je to jeden z majitelů lesa nad pláží a že tam v žádném případě dělat oheň nebudeme. No nějak jsme ho uklidnili, slíbili že nebudeme dělat hluk ani nepořádek, ohniště založíme metr od vody a ráno se vše uklidí a ohniště zruší. Proběhla soutěž posádek, kdy měli posádky co nejrychleji za sebou smotat dračí uzel, škoťák, lodní smyčku a refovací uzel. Výherní posádka zase dostala odměnu.

Poté vypukla volná zábava. Rozdělal se oheň, buřty, hermelíny a brambory do alobalu do ohně, kytara a pivo. Vždycky, když koukám v téhle zátoce na zakotvenou loď, říkám si, jaká je to paráda. Když nás tam na podzim stálo pět, říkala jsem si, že je to úplně neuvěřitelný tolik lidí a lodí najednou. No když jsem takhle koukala na našich osm lodí (přidala se k nám odpoledne ještě jedna plachetnice z jiné mariny s kapitánem mým bratrem Ondrou), přišlo mi to úplně normální. Říkala jsem si, že je to divný, že mi to přijde normální. No a pak jsem přišla na to, že osm zakotvených lodí vypadá už spíš jako normální marina a že mi to tak přijde, protože to vypadá, jako kdyby za nima vedlo molo. 🙂

Historka s pánem majitelem ale nekončí. Když se stmívalo přišel znovu s pivem v ruce a nejdřív začal dost naštvaně, že nám ale oheň nepovolil a že to máme uhasit, protože to není 50m od lesa a že je to jeho pozemek (skutečnost, že tuším 20m pozemku od nejvyšší hranice vody vlastní povodí Vltavy nějak opomenul). No ujali se ho naši stateční námořníci, uklidnili ho a rozpovídali, takže nakonec odcházel v dobrém. Radovali jsme se, že příště stačí vzít pivo a přinést mu ho nahoru do chatky, když tam budem kotvit. No radovali jsme se zbytečně. Ráno totiž přiběhl znovu, ale už ve chvíli, kdy bylo vše uklizeno a sbaleno, pláž čistá, ohniště zrušené a čtyři z osmi lodí už čekali před zátokou na zbytek. Přiběhl naštvaný, že prý mu děláme v lese nepořádek a donutil dva kadety z Boncoeur to uklidit (do teď přesně nevím co všechno vlastně chtěl). Rozhodně se s ním už mluvit nedalo. V marině jsme se nakonec ještě dozvěděli, že volal do Hacjachtu, odkud máme půjčené lodě, že jsme tam dělali bordel, neuklidili a že jim děláme špatné jméno a bůhvíco… No tak nevím, jak to nakonec bude s oblíbenou zátokou.

Pokračování příště…