Orlická flotila, část třetí

0
Kompletní posádky lodí Boncoeur, Rosy, Michelle a Maybe.

V neděli jsme se probudili všichni kolem deváté (bylo trochu těžší vstávání), rychle se nasnídali, udělali společnou fotku, kapitánskou poradu a vypluli na závod. Plán byl začít závod před zátokou, otočný bod byly žluté bóje vyznačující oblast zakázané plavby před přehradou, a cíl pravděpodobně zámek Orlík.

Porada kapitánů v kokpitu Rosy.
Porada kapitánů v kokpitu Rosy.

No, musím uznat, že už od začátku jsme projeli start. Já jsem kroužila na jednom bodě s vytaženou jen hlavní plachtou, abych určila startovní bod a ve chvíli kdy jsme byli všichni na jedné lajně a já závod přes vysílačku odstartovala, všichni už měli vytaženou genu a já ji teprve tahala. To myslím byl rychlý a rozhodující bod. Než se Boncoeur pohnula, byli všichni už 20 m před námi, Michelle 30. Náskok nabírali čím dál tím větší. Na Rosu se stále dotahovala Maybe, která ji i nakonec předjela, když už všichni obrátili kolem bójky a na zadní vítr pluli na motýla, my teprve křižovali proti. No nakonec nám ten vítr skončil úplně, tak jsem jako kapitán uznala, že takhle bychom do mariny vůbec nedopluli, a vzdala jsem otočný bod, čímž jsme nabrali mínusové body. Zároveň ale volali z Michelle a přidali nám pět plusových bodů za upřímnost, že jsme to přiznali.

Odjíždějící zbytek flotily, foceno z Boncoeur.
Odjíždějící zbytek flotily, foceno z Boncoeur.

Zadní vítr byl slabý, ale i tak jsme pluli stále okolo 1 až 1,5 uzle. Abyste si nemysleli, to je na Orlík docela úspěch a rychlost. Všechny lodě napadlo vyrobit si na motýla tzv. živé pně. To vypadá tak, že se určí jeden člen posádky, který stojí u zadního cípu geny a háčkem ho drží, aby nepadala. Vznikaly tak docela humorné situace, jako když stál Dan zamyšleně s háčkem v ruce u geny, po chvíli se otočil a ptá se: „Jakže se to jmenuju?“ a ze salonu se ozvalo: „Peň, vole!“

"Jakže se to jmenuju?" "Peň, vole!"
„Jakže se to jmenuju?“ „Peň, vole!“

Plachtili jsme takhle celé dopoledne, ve 12 jsme začali vařit oběd, samozřejmě se okamžitě více rozfoukalo a na boční vítr jsme měli i náklon (k radosti kuchaře). Zrovna kormidlovala Verča a na to, že byla na lodi poprvé, zvládala kormidlování na motýla i halzy výborně. Ona vůbec celá posádka se hezky vycvičila již za sobotu a já měla i čas jít si sednout na příď nebo pomoct s obědem.

kormidelník Verča a naši pánové, Miki a Ondra.
kormidelník Verča a naši pánové, Miki a Ondra.

V půl třetí jsme se pod zámkem Orlík setkali se všemi loďmi najednou. Byl to jediný okamžik, kdy byla celá flotila pohromadě, a bylo to úžasné. Plachtili jsme sem a tam, foukalo tak 5-7 uzlů a volali na sebe vtipné hlášky. Za chvíli se ale začali lodě odpojovat, Maybe se vracela zpátky na sever k sobě do mariny a my jsme zamířili do našeho stání abychom stihli pořádně uklidit.

Poslední pohled na odplouvající Maybe.
Poslední pohled na odplouvající Maybe.

Z deníku kapitána Ondry:

Neděle 29.5. 2016
Ráno se vstávalo s mírnými potížemi díky večeru a také nás opustili Ciri s Maníkem, kteří si chtěli udělat pěší výlet. Nasnídali jsme se, uklidili vše, co po nás na pláži zbylo, a poradili jsme se s ostatními kapitány na plánu. V tu chvíli nefoukalo vůbec nic a na bouřku to taky nevypadalo. Doufajíc, že začne foukat, jsme se shodli na závodu od Orlické přehrady až k zámku Orlík. Vyplutí bylo trochu napínavé, protože se všechny lodě odvázali od břehu skoro ve stejný okamžik, zkušení kapitáni všech lodí však zachovali chladnou hlavu a ze zmatku jsme se vymotali bez problémů. Loď Michele s Rosou si ještě při čekání na ostatní střihli krásné plachetnicové tango a následně jsme se všichni seřadili u pomyslného startu, odkud jsme museli křižovat k přehradě, otočit se za bójkou, označující zakázanou oblast a na motýla plachtit skoro až k cíli.

Kapitán a kormidelník Maybe.
Kapitán a kormidelník Maybe.

Od začátku už předem bylo jasné, že vyhraje Michelle, která je považována za jednu z nejrychlejších lodí na Orlíku. Konečné pořadí bylo Michelle na prvním místě, já se svou Maybe na druhém místě, následován Rosou a na čtvrtém místě byla admirál Terka s těžkou lodí Boncoeur.

Pod zámkem jsme se rozloučili s ostatními loděmi a otočili se na cestu zpátky k našemu kotvišti. V tu chvíli začalo parádně foukat, tak jsme si s Markem ještě naposled krásně zaplachtili na předoboční vítr, ale díky málo času jsme museli kasat plachty a kousek odmotorovat.

Při zajíždění na zpátečku k prstovému molu mi mírně foukalo do boku a lodi trochu odplula příď, ale díky Markovi, který přivázal loď ve správný okamžik, dopadlo všechno více než výborně. Zabalili jsme si věci a zbytky jídla, vyčistili a zametli loď a dali se na odjezd.

Závěrem musím říct, že posádka byla skvělá a rychle chápající. Moc jim děkuji, že přijeli na poslední chvíli a zařídili parádní víkend.orlik3_14

Víkend to byl skvělý. Vyjet takhle na Orlík je pro mě největší forma odpočinku, neřeším celý víkend žádnou práci, žádnou školu, žádný státnice. Jediné, co mě zajímá je odkud fouká, kde zakotvíme a jestli je posádka spokojená. Myslím, že všem se víkend líbil. Jasný důkaz nastal středu poté, kdy jsme se sešli v hospodě na doplachtnou a hned dohodli další flotilu na září. Je to týden a už máme 3 lodě rezervované.