Na voru do Ameriky: Začátek je na Lipně

1

Poslední víkend prázdnin se přiblížil a já chtěl s rodinkou ještě zažít něco bláznivého. Vzpomněl jsem si, že jsem před časem mluvil s Pepou Boháčem o jeho připravovaném voru. Napadlo mne, že by nebylo špatné se s Pepou setkat a kouknout se na tu jeho roubenku s plachtami. Člověk přeci každý den nepotkává blázny, kteří místo aby užívali zaslouženého důchodu, kácí stromy v lese, svazuje je dohromady a tvrdí, že se na tom dá plavat přes Atlantik. Samozřejmě, že znám ty historky o čemkoliv co se hodí na Kanárských ostrovech do moře a po čase to pasát vyvrhne v Karibiku. Pořád, ač bez vlastní zkušenosti s Atlantikem, ve mne však hlodá podezření, že taková  legrace to zase nebude.

Dorazili jsme tedy do Frymburku, abychom viděli na vlastní oči vor, který má ambice přeplout Atlantik. Jak jistě víte, předchozí projekt voru Eurica Rudolfa Krautschneidera skončil  bohužel dříve než vyplul. Vor Pepy Boháče zůstává tedy na startovní čáře Evropa-Amerika osamocen.

Pepa sám doufá, že nebude osamělým mořeplavcem na voru a tak čile shání posádku, která s ním pojede. Pokud tedy máte pár měsíců čas a touhu zkusit něco co se vám vryje hluboko do paměti, máte o čem přemýšlet.  Nadšení a energie, kterou Pepa srší je nakažlivá a tak vám za chvíli vlastně přijde normální vydat se s vorem na druhý konec zeměkoule.  Koneckonců lidé do posádky se už začínají hlásit.

V sobotu jsme se tedy nalodili a vyrazili na první plachetní zkoušky. Obstarožní motor, který je dočasně umístěn na voru, šlapal jako hodinky a dotlačil nás do širších míst Lipna. Nutno říci, že vor působí jako veliká atrakce a pořád je kolem velmi rušno. Posádky okolních plachetnic mávají a zdraví na pozdrav.

Počasí nám však příliš nepřálo. V absolutním bezvětří uprostřed Lipna, v horku tak nezvyklém pro tento kraj i roční dobu, jsem plaval kolem voru a představoval si ty koňské šířky na Atlantiku a bezvětří, které spolu z horkem sužuje posádku. Za nějaký čas však přeci jenom začalo trochu foukat a tak jsme na voru vytáhli tzv. plné prádlo. Jako každý podobný projekt i vor přes Atlantik zrovna neoplývá financemi. Z tohoto důvodu je zkušební oplachtění ušito z toho, co kde zbylo a co kdo dal. Dopředu nás, pomalu ale jistě, začala posouvat kosatka a dvě příčné ráhnové plachty. Zasunuli jsme boční kýly a zkoušeli, co to udělá. Postupně jsme zkoušeli plout na zadní, zadoboční a boční vítr. Vor vykazoval i při bočním větru velmi vítanou vlastnost se kterou ani nikdo moc nepočítal. Moc nesplouval. Pepu tyto objevené plavební vlastnosti přímo nadchly. Nutno ovšem říci, že vítr byl slabý. Ty pravé zatěžkávací zkoušky zažije vor a jeho posádka letos na Lipně v podzimních plískanicích a větrech.

vor

Bez pochyby je třeba na voru spoustu věcí dodělat a dovymyslet. Ocelová lana vyměnit za nerezová, postavit zadní bezan, sehnat pořádné plachty atd. Naštěstí je na všechno ještě dost času. Vor vypluje až příští rok. Každopádně klobouk dolu smekám před lidmi, kteří zrealizují takovýto či jiný podobný projekt. Díky nim i my obyčejní “pobíječi much” (rozuměj zaměstnanci denně docházející do práce) jsme vytrženi z letargie všedních dnů a jako pozorovatelé můžeme říci: byli jsme u toho!

Vor přes Atlantik stále nemá jméno.

Pokud máte nápad, jak plavidlo pojmenovat, nejlépe i s odůvodněním podělte se s redakcí krasajachtingu.cz. Autor vítězného návrhu dostane nádhernou knížku Idioti na plavbě kolem světa od Ivana Orla s věnováním od autora i Pepy Boháče a také něco z nejnovější jachtařské kolekce knih IFP Publishing.

Pokud se chcete dozvědět ještě víc prohlídněte si krátkou reportáž natočenou přímo na voru.

1 komentář

Comments are closed.