MARTIN TO DOKÁZAL! Alya je volná!

0

Bezmála deset dní bojovali Martin Doleček a jeho Alye boj o záchranu svého snu, poté co 6. září najel v noci na mělčinu u pustého pobřeží severovýchodní Austrálie. Nasedl kýlem na písečnou lavici nedaleko břehu obývaného jen krokodýly, hady a divokými prasaty. Alya zůstala uvězněná na boku bičovaná vlnami a dvacetiuzlovým větrem, zakopávala se stále hlouběji a hlouběji do písku.

Martin uvízl necelé dva týdny před maximálním přílivem, který v těchto končinách chodí dvakrát denně po dvanácti hodinách a tak jeho čas byl omezený. Musel se pokusit vyprostit do 16.9., kdy mělo být vody nejvíce. Po tomto datu voda začne zase klesat… Pokud by se to do té doby nepovedlo, zůstala by tam zřejmě Alya napořád.

Od samého začátku dělal Martin všechno možné, aby Alyi vyprostil. Nepřicházelo vůbec do úvahy, že by se nechal zachránit a svou věrnou družku opustil na pospas vlnám, větru a hladové písčině. Ale byl na všechno sám. Ze břehu pomoc přijít nemohla, nejbližší městečko o šesti domcích leželo skoro den cesty autem prašnou cestou buší, a navíc, ze břehu nebylo jak pomoci. Obrovité tankery plující v oblasti se tak blízko mělčině vůbec nemohly odvážit a remorkér k dispozici nebyl.

Den za dnem zkoušel Martin nové a nové postupy a den za dnem, hlásil satelitním telefonem k nám do Čech neúspěch. Vlny nechtěly nechat Alyi plout a vítr ji neustále tlačil víc a víc ke břehu, na mělčinu a ke smrti. Vypadlo to, že na kraji liduprázdné buše Alya svou pouť ukončí.

Martine se ale nechtěl vzdát, zařekl se, že loď neopustí a že na ní zůstane. „Klidně si změním trvalou adresu, ale já se odsud nehnu“ psal do Čech.
„Já ho znám, on je toho schopen, je to děsnej mezek“ komentoval to jeho táta, Jirka Doleček.

A pak, předposlední den, pouhý den před poslední šancí, přišla satelitním telefonem zpráva! „Pluju! Povedlo se! Dávám sbohem prasatům“.

Neuvěřitelná vůle slavila úspěch. Skoro deset dní čelil Martin samotě, vlnám, dvacetiuzlovému větru a Tichému oceánu na písečné mělčině, v neustálém náklonu, v neustálém stresu, že to loď vzdá, podlehne tomu obrovskému namáhání a pustí oceán dovnitř. Ale ona to nevzdala a Martin taky ne. 15. září se povedlo Alyi vyprostit.

15. září v poledne Martin napsal:
PROSTŘELIL JSEM TO! Člun pod předkem, brambory na zadku, plný výkon motoru, vpředu tři kotvy, řetez a lano jako jištění a tlumení rázů – a k tomu plno energie od skvělých LIDÍ!
Drsný zákrok, ještě teď se všechno klepe. Skoro jsem utavil naviják, držím jen na laně, řetez jsem stihnul v půli seknout asi pod korál. Musím ještě přistát těsně jak končí písek, ještě to zadrnčí. Musím posunout kotvu, nanosit věci, ROZLOUČIT SE S ČUNÍKAMA A PLUJU DÁL!  Díky moc všem, kdo tomu do poslední chvíle věřili a díky za všechny snahy pomoci!

Alya z toho boje vyšla sice pošramocená, ale vítězná. Martin sčítá škody:
Urvaný výtah, nějaké roztrhlé kladky, upadlé zábradlí, vytrhlý větrný pilot, zaseklký vrátek, ohnutý spodek kormidla, popraskaný barva u kýlu, řetěz zaseklý pod korálem… Celkem nic proti tomu, že tu mohla Alya zůstat.

Přesto se stav lodi po takové příhodě nesmí brát na lehkou váhu. Martin bude muset zamířit někam do přístavu a loď zvednout na břeh – kvůli důkladné kontrole.

Sledujte Krásu jachtingu, buď tady nebo na Facebooku. Jakmile budeme mít další informace, hlavně jestli se Martinovi povede poslat nějaké fotky, zveřejníme je. (ta fotka tady u článku je z Martinovy předchozí plavby.)

A MŮŽEME SLAVIT! 🙂

Sdílejte
Předchozí článekMartin a Alya stále bojují
Další článekSbohem, Alya

Nakladatel a šéfredaktor v nakladatelství IFP Publishing, stejně jako principál Krásy jachtingu. Autor knih o výživě, počítačích a jachtingu. Hlavně ale nadšený jachtař a majitel britského titulu RYA Yachtmaster.