Alyia II: Ze Zélandu do Nové Kaledonie

0

 

Příprava lodi na druhou půlku plavby kolem světa neměla konce. Po návratu ze suchého přístavu, kde jsem se věnoval převážně nátěrům trupu a opravě kormidla, mě stále čekalo přetěsnění celé paluby a další nutná údržba.

Alya je dřevolaminátová loď, tudíž prasklinky a netěsnosti v laminaci můžou způsobit vnik vody přímo ke dřevu či k překližce. Voda může poškodit loď a to nevratně. Proto jsem se rozhodl udělat opravu co nejvíce důkladně, abych se na cestě věnoval pouze případným nehodám či malým opravám. Přetěsnil jsem okna, obrousil a znovu zalaminoval všechna poškozená místa a opět přetřel jak epoxidovým základem, tak i povrchovou polyuretanovou bílou barvou, která dala Alyi novou tvář. Věnoval jsem se i dalším záležitostem, jako montáži solárních panelů, regulátorů, navigačních světel, výměně baterie a údržbě motoru, generátoru, nalakování všech dřevěných částí, atd. S blížícím se termínem odjezdu jsem se dostával blíže a blíže k cílenému odstranění závad. Avšak mé nadšení jak jde vše podle plánu vzplanulo ve chvíli, kdy jsem se rozhodl zkontrolovat stav stěžně a jeho takeláže před tím, než nasadím opět plachty .

Našel jsem velice škaredou a nemalou prasklinu na nerezovém kování salingu. Opravdu jsem se jí lekl a i když jsem si uvědomil, že můj odjezd se určitě opozdí, byl jsem rád, že jsem si toho všiml včas a na místě, kde to snad půjde i rozumně a rychle opravit.

Nebylo to však jednoduché. Diky přítomnosti Ondřeje Kotába a jeho vřelé pomoci jsme vymysleli strategii, aniž bych musel sundávat stěžeň dolů a zapůjčil jsem si dva hliníkové žebříky z maríny, kterými jsme stěžeň vyztužili a vadný díl bezpečně odmontovali. Nechtěl jsem ztrácet čas a šel jsem rychle vyhledat někoho, kdo by to mohl svařit a my mohli vše namontovat rychle zpět. Nastal ale problém. Poprvé jsem se dostal osobně do pasti místních firem, které byly naprosto neochotné ten díl jakkoliv opravit. Smáli se mi do očí, že stejně nemohu plout dále a že mám určitě plno peněz, když se plavím okolo světa a jediná možnost je vyrobit díl úplně nový, jehož cenu odhadovaly na minimálně 12 000 korun českých.

Znechucený jejich postojem jsem se rozhodl zkusit najít jiné místo, nejlépe mimo přistav, kde nebudou přemýšlet tak zištně a budou se na to dívat jako na kus prasklého nerezu, který je potřeba pouze svařit a vyztužit. Nakonec mi opět pomohly známosti Ondřeje, který se mnou zašel na místo, kde řemeslníky zná a i když šéf firmy začal vědomě podivně gestikulovat a koktat, aby se jako vůbec nepřemýšlelo nad jakoukoli opravou, nakonec polevil a díl mi v hodnotě tří hodin práce po 70 NZD za hodinu opravil.

dolecek_kaledoniePříprava Alye nebyla vůbec lehká záležitost, bylo to vyčerpávající. Nejen že každý den mě stál další výdaje, ale každý den se mohlo kdykoli objevit něco, co mi odjezd mohlo opět zkomplikovat. Musel jsem zároveň zjistit příčinu praskliny, která znamenala záklon stěžně a tím nakrácení nerezových lan a přesazení pozice napínáku.

Byl jsem moc rád, že jsem měl kolem sebe lidi i jiné jachtaře, co mi uměli poradit a dokázali mi pomoci řešit důležitá rozhodnutí a přípravu Alye dotáhnout do nějakého konce. Společnost mi dělal i Majkl, který tu žije. Hodně se mu zalíbil můj projekt a sám svou zvědavostí zjistil, jak někdy těžko dosahuji cíle a poznal i mé nálady, kdy se daří a kdy bych už nejraději vše vzdal. Chodil za mnou do doby, dokud jsem nevyplul, dělal mi kamaráda, oporu, dělal mi kameramana a fotografa a nosil mi svačinky a zeleninu z jeho zahrádky. A já ho alespoň denně pohostil kafem a učili jsme se vzájemně řeč. Ondřej už musel odjet na jih, kde má svou loď. I tak jsem tam stále měl přátele, kteří mi fandili a dál mi byli ochotni pomoci v případě potřeby. Průběh osamělé plavby dál nezávisí pouze na finanční situaci, ale zároveň na přístupu lidí okolo mě, na postoji mé rodiny i přátelích v Čechách. Také na mém zdravotním stavu, což souvisí s tím, jak se stravuji a pohybuji a nyní převážně na budoucím technickém stavu Alye, zda vydrží nutná výbava při plavbě.

Ve stejnou dobu, kdy se mi konečně už dařilo vše dodělat, bylo důležité opět sledovat vhodné počasí k odplutí. Nový Zéland už je hodně na jihu a počasí umí být bouřlivé. Dvě vhodné možnosti k odplutí ,,window’’, jak se přesně říká, jsem propásl. Navíc se tu v květnu už hodně ochlazuje, častěji prší a tím se vše komplikuje.

17.5. 2015 neděle

Alya je opět připravena a doplněna potravinami, provozními hmotami jako je benzín a líh a musím přiznat, že tentokrát jsem více vsadil na dobrou kondici lodi a na sílu nezávislosti na dlouhých pláních oceánu, a na samotnou plavbu a další poplatky už mi mnoho nezbývá a budu se muset hodně tomuto faktu podřídit. Udržet se v posunu ve správnou dobu, aniž bych nebyl nucen si půjčit, nebo přerušit plavbu vyděláváním dalších peněz, je pravděpodobně nereálné.

Odhlásil jsem se na customs a rozloučil jsem se s přáteli. Nacpat úplně vše z mola do Alye mi zabralo až mnoho času, balil jsem až do pozdního odpoledne a tak jsem se rozhodl odplout po malém odpočinku vlastně nelegálně už velice brzo ráno. Vybalil jsem autopilota a připravil si trasu směr na Tonga, kam jsem vezl dárky z mého města Letohradu a dva originální keramické hrnky vyrobené na zakázku pro BIG MAMA Markem Zamazalem. Moc jsem se tam těšil, chtěl jsem je opět všechny vidět a předat pozdravy a odtamtud pokračovat další etapou mé osamělé plavby okolo světa.

Odvázal jsem lana a v těžké mlze jsem opustil zátoku Opua, aby mě už hlavně nikdo neviděl. Zaznamenal jsem ale problém mého autopilota, který začal vynechávat a zlobit. Po pár minutách už jen dlouze zapípal a já musel nasadit pilot založní. Další nečekaná závada a s tím spojené možné větší výdaje mě přesvědčila o změně daného kurzu a zkrácení celé plavby přímo na Novou Kaledonii. ,,Získám tím více času, možná se tam dostanu i k nějaké práci a budu už blíže k domovu.’’ To byly hlavní myšlenky, které se mi honily hlavou a určitá možnost řešení mé aktuální situace.

Plavba byla ze začátku celkem rychlá a počasí i směr větru mi přál. Dopínal jsem stehy, aby byl stěžeň správně vystředěný. Alyi proběhne za plavby plno otřesů a tak musím být stále ve střehu, co se kde děje a jakýkoliv neznámý zvuk řešit. Například asi třetí den plavby jsem si všiml, že se mi divně protáčí buben rolfoku, na kterém je přední plachta. Šel jsem se podívat v čem je problém a s hrůzou zjišťuji vypadnutý šroub, který drží celý stěh. Celý přední stěh držel pouze na hranách trubičky, která je tam jenom proti vymačkání. Začalo mi rychle bít srdce. Představa, že mi vyskočí rolfok teď někde tady na vlnách, to je horror! Rychle jsem vyhrabal jiný šroub a izolepou ho omotal, aby nemohl znovu vypadnout.

dolecek_kaledonie_3

S pocitem, že podchycuji situaci a stav Alye, se pouštím do opravy autopilota. Motorek svým dlouholetým používáním vypověděl službu. Vyhrabal jsem ze zásob ještě jeden motorek, stejný i když starší a přeletováním kabelu se mi ho podařilo opět zprovoznit. Měl jsem z toho dobrý pocit a začal jsem si opět plavbu užívat a slavil jsem určité vítězství. Pozitivní nálada se mi ale opět začala rychle vytrácet změnou počasí. Má změna trasy znamenala jasný střet s bouří směřující přesně ze severozápadu. Dozvěděl jsem se to předem díky zprávám od Ondřeje na můj satelitní telefon. Neměl jsem žádnou možnost se tomu vyhnout. Předpověď byla hrozivá – v průměru až 50 uzlů přesně proti, přesně v polovině dané trasy. Připravil jsem se a rozhodl se držet hlavně na stejné pozici a na přitáhlou zrefovanou hlavní plachtu držet stabilitu.

Vítr byl opravdu silný po několik hodin. Vlny se rozrostly do ohromných rozměrů a dorážely na Alyi tak silně, že i přes vše utěsněné šla voda dovnitř do kajuty a já ukrýval vše důležité, aby se to slanou vodou nepoškodilo. Okna byla kolikrát úplně pod vodou a Alya se tak kroutila, že bylo slyšet i vidět, jak plexisklová okna praskají.

Trvalo to velice dlouho. Vlastně celé tři dny jsem se snažil i natáčet a celou noc jsem nespal. Všechno lítalo ze všech stran a bylo postupně promočené slanou vodou. V noci se ozval šílený praskanec, jako by nade mnou přistávala helikoptéra a sekala mi stěžeň. Hlavní plachta tak silné obtékání větru nevydržela a rozlétla se na všechny strany do tmy. Byl to doslova větrnný masakr. Neznám zatím horší podmínky, v kterých bych se s Alyi ocitl, už jen blesky střilející do vody a bylo by to dokonalé peklo.

Roztržená hlavní plachta
Roztržená hlavní plachta

Každá bouře ale vždy přejde a Alya se nenechala pohltit ani zničit a i když je malá, tak vydržela už za celou dobu hodně a já ji mohu opět o to více věřit. Dostal jsem další informace o počasí a už se slabšim větrem jsem pokračoval dále . Dojezd této etapy mi ještě zpestřilo chycením celkem velké ryby Mahi Mahi a tak se má lednička naplnila čerstvým masem a mé starosti byly více o vařeni a o tom jak ji celou sním. Pouze ale do chvíle, dokud se mi ve slabém větru opět neporouchal můj opravený autopilot.

dolecek_kaledonie_51. 6. 2015 pondělí.

Po čtrnácti dnech a uplutých přes 950 Nm jsem doplul do zátoky Numea. Vyvěšuji žlutou vlajku a ohlašuji se vysílačkou v místní marině Port Moselle a dostávám informace k přihlášení a odbavení.

Nová Kaledonie

Přihlášení proběhlo oproti Novému Zélandu mnohem volněji, zde mi bylo jednoduše povoleno zakotvit, prospat se a druhý den si v klidu obejít potřebná místa jako je emigrační, customs, port kapitan a karanténa. Byl jsem rozhodnutý zde zkusit sehnat jiného autopilota a promyslet, co budu dělat dále. Problém je ale v tom, že tento francouzský ostrov je nejen velice krasný, ale hlavně exoticky drahý. Koupě součástky pilota by znamenalo 900 USD, což je pro mě nemyslitelné. Obchody jsou také velice drahé a o službách ani nemluvě.

Hlavní otázka tu padla, kudy dál a nebo co vlastně dělat? Jestli plout na záložní výbavu s co nejmenšími náklady, nebo tu zůstat, zkusit si tu najít práci alespoň na sezónu, tím hodně vyřešit a plout zase až možná za rok? Na to si tu teď musim umět v čas a rozumně odpovědět a najít řešení a vy se ho dozvíte zase příště. Děkuji za Vaši stálou přízeň a všem, kdo mi drží pěsti.

S pozdravem KPT.MARTIN DOLEČEK 5.6.2015 Nová Kaledonie

Ve středu 24. 6. se Martin nakonec rozhodl vyplout na záložní výbavu z Nové Kaledonie směrem na východní část Austrálie do přístavu Mackay, celkem 1100 Nmil.