Marie pluje okolo Evropy: Goteborg – Kodaň, etapa II

0

“Moře skla…běsnící bouře pominula, odkrýváš svou tvář tolika rozličnými způsoby.” -DC Talk

Lucie nám teda přivezla počaší. Po klidné noci těsně před Goteborgem, kdy jsme vyvázáni pod útesem ostrova Rivö přečkali noční vichřici, jsme se deštivým ránem vydali proti proudu řeky do centra Goteborgu.

Několik hodin žádné velké zábavy. Vprostřed cesty jsme ale opět potkali naši starou dobrou známou, Sailing for Jesus, která má v Goteborgu domovský přistav. Před polednem úterý 25.8. jsme Marii vyvázali v centru města, v krásné malé marině Lilla Bommen. S 310 SEK za den patří k nejdražším co jsme navštívili, hned po Kodani, ale stojí za to. Měsíc před tím byla úplně plná, ale v půlce srpna byla většina míst neobsazená.

Goteborg

Lucii (Keška) jsme vyzvedli na blízkém autobusovém nádraží. Potkal jsem tu dokonce svou starou známou paní snědší barvy pleti, se kterou jsem měl o měsíc dříve vtipnou příhodu. Čekal jsem totiž na autobus a kolem obcházela podsaditější paní a žebrala o peníze. Neměl jsem úplně rozdávací tendence, tak jsem česky odvětil, že švédské nemám. “Nevadí, dej český!” zněla pohotová odpověď. =)) Dobře ona! 🙂

Po náležitém přivítání jsme Lucii ubytovali v prezidentském apartmá (letiště, vlastní koupelna, ručníčky, mejdlíčko, šampíčko – klasika, znáte to). Keška se právě vrátila z české 24m brigy La Grace, takže přesedlání na 8,5m Marii muselo být vtipným zážitkem. Naše malá Vega si, k nelibě kapitána, vysloužila přezdívku “Prďolka”. Dostala však i ocenění za krásu a roztomilost. Věřil jsem, že přesvědčí i plavebními vlastnostmi.

Během dne přišla milá návštěva – Viktor, původní majitel se přišel rozloučit. (Věřím, že se ještě setkáme.) Dal nám také tipy na prohlídku města. Odpoledne jsme šli s Lucií nakoupit, jak nějaké náhradní díly do “nedaleké” Biltemy, tak jídlo. No, byl to můj první nákup ve Švédsku. Docela se mi protočily panenky, protože sehnat i jen chleba pod stovku se jevilo nemožné. Do toho jsme zmokli, paráda 🙂 Večer jsme šli na prohlídku města. Goteborg je krásný, říká se, že to je centrum současné Švédské kultury. Za návštěvu zvláště stojí staré molo, které slouží jako námořní muzeum. Večer jsme ještě oslavili Lucie příjezd a když jsem se, trošku bujarý, jak převazovat springy v očekávání nočního větru, skoro mi uplavala loď. To jsem ale debil. Ale tuhle trapnou historku rozepisovat nebudu 0=)

Mapa etapy II

Náš plán na další týden je doplout do 150nM vzdálené Kodaně a cestou navštívit Dánský ostrov Laeso v Kattegatu. Ve středu jsme tedy vyrazili propluli kolem pevnosti strážící přístup do Goteborgu a zamířili jihozápadním kurzem na Laeso. Pršelo a jižní vítr stále sílil až na 6Bft. Jakmile jsme se dostali na otevřené moře, zpomalily vysoké vlny naši plavbu ostře proti větru na pouhé 2 uzle. Po hodině boje jsme se rozhodli, že 45nM vzdálené Laeso necháme plavat a zamířili jsme na jihovýchod do vod krytých Švédskými ostrůvky. Vytipovali jsme si krytou zátoku a rozhodli se tam počkat na lepší počasí. K našemu štěstí byla v zátoce kotevní bóje, která se nám v sílícím větru opravdu hodila. Povídali jsme, jedli, četli, plánovali a spali. Přes noc se vítr opět rozfoukal do vichřice a hvízdal v takeláži svou tesknou píseň.

Odpočinek

Když se k ránu vítr ztišil opět na S6, rozhodli jsme se kotviště u ostrova Vinbärsh opustit a zkusit se posunout na jih. Noční silný vítr ale vlny ještě zvýšil a křižování přímo proti větru bylo krajně nepohodlné. Po několika hodinách boje a mizivém postupu jsme se rozhodli zakotvit v nedaleké kryté zátoce u ostrůvku Räh:r. (co to je za jméno?!). Když chvíli po zakotvení přišla bouřka, byli jsme opravdu rádi za bezpečný úkryt. Po bouřce obloha rozpoutala neuvěřitelnou hru barev, kdy třetina obzoru zářila jako zlato, třetina byla ocelově modrá a na západ se rozprostírala černočerná tma. Nad tím vším se klenula majestátní duha. Vzpomněl jsem si, co duha znamená. Jak se asi musel cítit Noe?

Aby mi nikdo nemohl říct, že jsem čuně, skočil jsem po dešti do vody. Osvěžující, ale časté mytí krátí žití, že.

Předpověď počasí hlásila stočení větru k západu, rozhodli jsme se proto vyrazit v pátek před úsvitem, abychom dohnali 2 dny na kotvě. Vlny sice ještě nějaké byly, ale na předobočák až bočák si Vega libovala s jedním refem ve WSW 5-6 a upalovala stabilně kolem 7 uzlů, chvílemi i více. Náš cíl: 70nM vzdálené luxusní městečko Torekov poblíž ostrovní rezervace Hallands Väderrö. Během plavby jsme zjistili, že ve studánce přibývá voda. Problém jsme vystupovali k nezávislému topení – průchodka výfuku je poměrně nízko nad čarou ponoru a vysoké vlny na záď do něho šplouchají. Řešení: špunt ze šampaňského. Bilge pumpa ale bohužel funguje až při výrazně vyšší hladině studánky (ve studánce je naftová nádrž a voda, která je kolem ní je dostupná jen hadičkou), takže jsem strávil mládí s 100ml injekční stříkačkou a půlmetrem hadičky. Nadával jsem si, že jsem nevzal větší, protože jsem vyházel snad 30 kýblů vody. V podpalubí mi z toho bylo slušně blivno.

Perfektní jachting a pořádnou porci mil jsme zvládli za méně než 11 hodin. Vítr chvílemi slábnul, ke konci nám přinesl i přeháňku. Po páté hodině odpolední jsme již byli vyvázáni v bezpečí krásného a dobře vybaveného přístavu Torekov.
V přístavu jsme si vyprali, prohlédli milionářské městečko a Keška nás neprozřetelně pozvala na pivo. Za tři kila nejdražší v životě. Keška se vydává na fotolov, já zatím pro změnu se šnorchlem opravuji záchod a injekční stříkačkou vybírám studánku. Zářný život kapitána.

V sobotu ráno nás čekalo 60nM do Kodaně. Foukalo nám přímo proti čumáku SW3. Vykřižovali jsme k mysu Kullagard, protnuli TSS (“lodní dálnice”) a chcípnul vítr. Od Helsingborgu až do Kodaně jsme pluli na motor. Povečeřeli jsme 3 roky prošlé sardinky v tomatě (vynikající archivní kousek). Napsali jsme klukům, že budeme mít zpoždění, ale čas jsme museli několikrát upravit. Padla klidná, ale nekonečná noc. V dálce blikala změť bójek, které se sice zdály na dosah, ale jakoby se zoufale vzdalovali. Až po půlnoci jsme dorazili k bójkovanému kanálu do centra Kodaně. Osvětlení nic moc a mnoho bójek nesedělo vůči mapě. Plavba noční Kodaní byla ale romantikou svého druhu.

Ztemnělé břehy kanálu pomalu vystřídalo osvětlění a povyk z barů. Je sobota v noci a Dánové pijou. Děsivé je, že v tomhle vodním městečku je loď běžným způsobem dopravy. V centru se proto proti vám občas vyřítí neosvětlěný kajak s řádně naloženým Dánem. Nevěřícně jsme sledovali, jak se z jedné hospody vypotácela skupinka pařmenů, skočili do motorového člunu a beze světel zařadili plný knedlík. Podle pilota jsme měli vyhlédlý přístav v centru. Leč během posledních let v daném kanále vyrostl zvedací most, v noci bez obsluhy. Takže jsme se v úzkém kanále otáčeli a mířili do blízkého Nyhavenu, v samém srdci Kodaně. Luxusní místečko. Vyvázali jsme se u vysoké zdi, potkali jsme kluky a padli na kutě. Bylo dlouho po půlnoci a s obavami jsem sledoval opilého Dána, který se po mole motal směrem k naší lodi. Jestli nás pobleje, tak se neznám. 🙂

Náš zasloužený spánek však neměl mít dlouhého trvání…