Marie pluje okolo Evropy: Byrokracie a I. etapa – Švédsko

0

“Byrokracie je umění učinit možné nemožným.”

To, že mě to nejsložitější čeká na souši s telefonem a e-mailem, mě ani ve snu nenapadlo. Byrokratický opruz jsem čekal, ale.

Potřebuji 2 jednoduché věci. Registrovat loď (tedy získat právo plout pod vlajkou) a zařídit pojištění. Protože i s půlročním odstupem při vzpomínkách na papírování vidím rudě, zkrátím vyprávění a zároveň dám malý návod, kdyby snad někdo chtěl podobné martyrium podstoupit.

Mám všehovšudy 3 týdny zařídit lodi papíry, obstarat vybavení a připravit se na plavbu. Vybavení (VHF radio, světla, díly, vlajky, nářadí, vesty, lékárna atd.) není problém, “stačí” peníze.

Pojištění lodi – po prostudování trhu se rozhoduji pro německou pojišťovnu Bavaria. Mimořádně vstřícné, profesionální a rychlé jednání. Pojištění budu mít ve schránce do 2 dnů od zaplacení (stačí screenshot potvrzení), scan mi pošlou hned. Jediné, co potřebuji je udat vlajku státu pod kterým pluji. Jo. Takže k registraci.

Jsem Čech, rád bych plul pod českou vlajkou. Většina rozumných zemí má ohledně rekreačních lodí následující politiku: „Máš loď a chceš plout pod vlajkou svého státu? No tak si jí vyvěs a pluj – věříme, že máš dost rozumu abys neplul na lodi, která se potopí a umíš loď vést. Potřebuješ registrační papír? Žádný problém, když tu bydlíš, za malý poplatek papíry vystavíme.“

S naivní iluzí, že Čechy budou hrdé na dalšího námořníka plující pod naší vlajkou zkoumám, jak loď registrovat.

Chyba lávky! Nevěřícně čtu podmínky Námořního Úřadu i Státní Plavební Správy. Pro jistotu si to ještě ověřuji telefonicky, nejdříve u kamarádky na Ministerstvu dopravy, kde získávám kontakt na ředitelku SPS. Obě se mi snaží pomoci (děkuji =), ale byrokratický aparát je nepřekonatelný.

Takže přátelé, aby se hrdý Čech mohl plavit pod státní vlajkou:

  1. Musí platit roční výpalné za právo užívat vlajku! (čekal bych, že náš vnitrozemský státeček bude rád, že ji na moři Češi reprezentují)
  2. Loď musí registrovat, hromada papírování. A čekání, bezesporu.
  3. Pro registraci je nutný technický průkaz. V praxi to znamená zaplatit dovolenou (letenku a pobyt) nějakému ouřadovi, který se do Švédska přiletí podívat, jestli loď existuje a nepotápí se. To si snad dělají prdel, ne?!
  4. Abych na lodi mohl plout, potřebuji český kapitánský průkaz.

Takže tudy ne přátelé, tolik peněz ani nervů nemám. Začíná horečné shánění vlajky. Zkrátím. Za zprostředkovatelský poplatek v řádu €400 (ne)připadá v úvahu Belgie, Holandsko (a některé státy levné vlajky).

Všechen další text je smyšlený a samozřejmě se nezakládá na pravdě. ;o)
Po nějaké době se rozhoduji: Zkusím UK vlajku, pokud nevyjde, je možné získat roční registraci ve Švédském klubu. (SXK, 500SEK/rok i pro cizince, rozhodně nejjednodušší volba. Nevýhodou je potřeba každý rok obnovovat.)

S registrací mi nesmírně pomohla Lucie, tímto jí hluboce děkuji! Po odeslání žádosti mají Britové 20 dní na posouzení (nakonec to trvalo déle), což znamená, že vyplouvat budu „na hulváta“ bez vlajky (vyvěsím Švédskou, snad mě nechytí). Oh my. Pojištění si riskantně zařizuji na UK vlajku, i když není jisté, jestli jí získám.

Potřebuji také najít marinu, kde nechám loď přes zimu. Obepisuji asi 10 marin ve Štětínské oblasti, ale komunikace s většinou je tristní. Nakonec mám 2 favority, ale rozhodnu se až během plavby.

Švédsko, etapa I

“Každá velká cesta začíná prvním krokem.” – vlakové nádraží, Santiago de Compostela

Těch několik posledních týdnů v práci uteklo jako voda. V sobotu 15. Srpna 2015 jsme naložili malou Fiestu až po střechu vybavením a zásobami a vyrazili směr Oxevik. Na první víkend se k nám s Petrem (můj táta) připojila Péťa, která pak autem odjela do Malmö, odkud letěla domů. Auto v Malmö si po několika týdnech vyzvedne taťka.

Po úmorné cestě jsme dorazili kolem čtvrté ráno do Oxeviku a dospali několik hodin na lodi. Setkali jsme se s Göranem a vyrazili do Uddevally dokoupit lana a vybavení. Švédský kutilský obchod Biltema překvapil množstvím jachtařských potřeb a i na naše poměry velmi nízkými cenami. Již tady jsme se setkali s aspektem Švédska, který nás po cestě nepřestal příjemně překvapovat. Svoboda a odpovědnost. Nákup lana probíhá tak, že si v koutku obchodu vyberete, odměříte a uříznete lano a u pokladny nahlásíte typ a délku. To by v ČR nemohlo fungovat.

opalování v Malmönu

V neděli večer jsme se již nemohli dočkat moře a narychlo vypluli jen tak kolem komína. Nutno říct, Vega má mimořádně špatnou pověst pro manévrování v marině a při přistání jsem byl dost nervózní, zvlášť, když na mole stál Göran s manželkou. Povedlo se ale ukázkově a posádka loď uvázala s lehkostí. V noci jsme si užili koupání ve světélkujícím planktonu a v pondělí vypluli na celodenní výlet a sžití s lodí do 10 NM vzdáleného Malmönu.

Etapa 1
Celý plán

Počasí nám neskutečně přálo, jasno, 4-5bft vítr a klidné moře. Po vyvázání v Malmönu opalovačka a také jsme se poprvé potkali s obrovským kečem Sailing for Jesus, který jsme v následujících 2 týdnech potkali ještě několikrát. Na noc jsme se opět vrátili do Oxeviku, odkud Péťa brzy ráno jela autem do Malmö. Já s Petrem jsme vyrazili severně do překrásné oblasti tisíců ostrůvků Bohuslan.

Plán více než 3 týdenní plavby je dopravit Marii do Polska. První týden budeme jen já a táta, druhý týden v Goteborgu nabereme Lucii a o týden později v Kodani Honzu s Tugem.

Naším severním cílem je malebné jachtařské městečko Fjallbacka, rodiště Ingrid Bergman v srdci Bohuslanu. Večer také poprvé zkoušíme Švédský způsob kotvení. Jedná se o adrenalinovou záležitost. Vyberete si jeden z nesčetných ostrůvků, na něm dostatečně strmou stěnu, na které se ale dá vystoupit, shodíte záďovou kotvu a s lodí přídí doplujete tak blízko, že se přídí SKORO dotknete skály. Z přídě vyskočíte s lanem a zatlučete horolezeckou skobu do skály. Ideálně k manévru potřebujete 3 lidi – jeden člověk na přídi, jeden obsluhuje kotvu a jeden kormidluje. Ve dvou je to makačka. Když uvážíte, že 2.5 tunová Vega zrovna nevyniká ovladatelností, je o zábavu postaráno. Odměnou je ale neskutečně romantické kotvení a přístup k pevnině suchou nohou. V případě vhodně zvoleného kotviště je výhodou také mimořádně klidná noc i za silného větru – loď ukotvíte na několika bodech a ve výsledku je stabilnější, než u mola, s tím, že se nikde nemelou fendry. Po pár dnech infarktových přistání získáváme grif a po týdnu již kotvíme jako zkušení mazáci.

Z Fjallbacka vede naše trasa na jih, kotvíme u ostrova Hallö, přímo na místě, kde v 1943 Německý Ju-88 sestřelil Švédskou civilní DC-3 Dakotu.

Při plavbě na ostrov Mollön jsme vymysleli low cost autopilota Mk.I, loď několik hodin sama držela kurz na předoboční vítr. V dokonale krytém zálivu ostrova Mollön jsme strávili 2 noci, opravovali záchod a několik detailů a užívali sluníčka. Společnost nám tvořila obrovská máma medůza s tisícem malých, průhledných medůzek.

Oxevik
Oxevik

Pokračujeme k malinkému ostrovu Astol, který je vlastně jednou velkou přístavní vesnicí a proplouváme středem slavného městečka Marstrand. V Marstrandu probíhá festival a veliká sláva a poprvé tak zažíváme „zácpu“ v úzkém kanále. Kotvíme o něco jižněji v zálivu ostrova Klaverön, s výhledem na Marstrandský hrad a krásnými pahorky. Na žulových ostrovech je nouze o úrodnou půdu, ale všude, kde je, rostou šípkové růže, květiny, maliny a ostružiny. Vůně se line daleko na moře.

V pátek se horší počasí a ani předpověď na další týden nevypadá úplně vábně – hlásí v nárazech až 55kn. Za občasného deště a poměrně silného větru pokračujeme mezi o
strůvky do rušného kanálu před Goteborgem, závodíme s Hunterem 27, křižujeme plavební dráhy a odpoledne kotvíme kousek od Goteborgu u ostrova Rivö. Na noc hlásí gale warning z jihovýchodu, ale vyvazujeme se natřikrát pod vysokým útesem, kde bychom měli být velmi dobře chránění. A opravdu, v noci kolem nás zuří vichřice, ale v okolí 10 m kolem nás je hladina jako zrcadlo.

V sobotu ráno nás čeká úmorná plavba proti proudu řeky do středu Goteborgu, kde přibereme do posádky Lucii, ostřílenou námořnici, která se právě vrátila z české brigy La Grace. Marinu přímo v centru jsem měl vytipovanou již z mé předchozí návštěvy Goteborgu při koupi lodi.

Pokračování příště…