La Grace: Velká bouře na Biskaji

0
Předpověď počasí

10.září

Dnes je den plánovaného odplutí. Počasí ale nad severním Atlantikem je tak drsné, že jsem se rozhodl vyčkat. Předpověď ale ani v dalších dnech neslibuje nic lepšího. Jsou situace, kdy by se hodilo znát zákony teleportace.

Na lodi od rána probíhá výcvik a abychom si vylepšili rozpočet i získali potřebné peníze, třeba za marínu, tak jsme opět otevřeli palubu pro veřejnost. Včera se nám konečně podařilo srovnat manko z páteční tržby a dnes doufám i v zisk, Jsem moc rád za každou kačku. No, nejsme úplně dobří obchodníci protože jen 3 EUR za prohlídku by pro Francouze neměl být problém hodit do pokladničky. Ale to je jedno – nejlepší na tom všem je pozorovat vykulené oči nejen dětí obdivujících naši loď, a to mi dělá velkou radost…

11.září

Romča uzavřela družbu s místním námořním muzeem, a tak šlo hodně našich kadetů omrknout historii města, rybářství, jachtingu i záchranářství v téhle oblasti. Nebylo to špatné – námořníci jsou tu drsní a mají co ukázat. Pro mě jako jachtaře byla velkým zážitkem návštěva Moitessierovy plachetnice Joshua. Ona patří do skupiny velkých mořeplaveckých dobrodružství, o kterých jsem v mládí slyšel, a teď stojím na její palubě.
Samozřejmě se tu také během dne cvičně tahá za lana a pracuje na lodi.
Obě lodi mají otevřené paluby pro veřejnost.

Dnešní předpověď říká, že v noci skončí bouře. Bohužel ale ne na dlouho. Zítra se má udělat krásný den. Problém ale je, že za 12 hod. se odsud nedá nikam doplout. Shtandart mění plány a místo nereálné plavby přes Biskajský záliv má plán plout na sever do Nantes. Balí to už ve 20 hod. a vyráží. La Grace je také připravena vyplout, ale po dohadech na kapitanátu se rozhoduji s těžkým srdcem zůstat. Argumentů proti odplutí je hodně:
1. Na jih od Bordeaux jsou za hranicí pevninského šelfu hlášeny „monster wave“ a ani střední výška vln 5 m by nebyla nic moc.
2. Dále jsou zde vojenské zóny vyčnívající desítky NM do moře, takže se La Grace musí dostat 90 NM od La Rochelle, na což ji 12 hod. stačit nebude.
3. Všechny porty v okolí jsou kvůli špatnému počasí plné, takže jediná šance je ustát to na moři, či vrátit se sem a to ještě v přesném čase HW, kvůli zdymadlu.
A i kdyby tohle všechno vyšlo, plavbou na jih se k La Coruňě příblížíme jen málo…
S těžkým srdcem pozoruji Shtandart odplouvat a ještě dlouho pozoruji jeho track plavby.
Šel jsem spát.

Ještě horší předpověď.
La Grace a Sthandarth

12.září

Hned ráno letím na kapitanát abych zjistil, jestli nebude líp – ne…
Navíc koukám na rychlost Shtandartu. Za 12 hod. se nedostal ani 20NM od nás a jeho rychlost se pohybovala od 1,2 do 3,4 kn. To je divné. Jeho dva motory o celkové síle 1.000HP přece musí zvládnout takové počasí! Náhle se otočil a je vidět že se vrací. Proč? Nabízím Vladimírovi pomoc. Je jasné že se něco muselo stát! Voláme ho my i správa přístavu. On i jeho loď není v první bouři jako byla tahle, navíc se počasí už hodně zlepšilo. S velkou vodou se otevírají vrata zdymadla a Shtandart je v bezpečí bazénu. Dvěma čluny ho strkáme k molu a vše je OK. Vladimír mi krátce řekl, že v tom nečase venku přišel o jeden motor, a že pokud mám netrpělivou posádku, ať se přijdou zeptat jeho posádky, jaké to je zvracet celou noc. Nechtěl jsem se už víc ptát a odešel.

Trasa Sthandarthu, nakonec se museli otočit zpět.

Aby mi posádka nezvlčela, Romča domluvila zdarma VIP prohlídku L´Hermiony. Věděl jsem, že něco takového nezklame. Stálá posádka zatím pilně pracovala na lodi.
Abychom z práce nezblbli, večer jsme se ustrojili do slavnostního (historických uniforem) a odešli na skleničku do místního jachetního klubu (Classic yacht club La Rochelle). Nejmladší loď v tomhle klubu je z roku 1969. Tedy až do dneška, jelikož La Grace zde získala čestné členství z rukou presidenta klubu, starosty města, ředitele přístavu a dalších mnoha významných lidí. Byla u toho i francouzká TV.

Večer se na naší palubě konala malá oslava narozenin Jelči. Oslavili jsme to dobrým pitím a sledováním břišní ladných pohybů tanečnice. Co víc si může námořník přát, když nemůže plout!

13.září

Je 01:30 hod. ráno, hlídam lana, píšu deník a sleduju tracky i rozhodnutí svých kamarádů na jiných lodích Tall Ship. Do stejného okna s lepším počasím vyplula z francouzského Cherbourgu i polská školní loď Pogoria. Po 12 hod. plavby se dostala až za Chanel Islands. V 18 hod. naprosto přesně podle předpovědi však její rychlost klesala na 1,2 kn a vítr o síle 40 kn ji nese zpět. Doufejme, že jsou a hlavně budou v pořádku!

Pogoria je o 150 NM dál od La Coruňi než my a v Lisabonu střídá o 3 dny dříve než my. No, jestli to oni dokážou, je fakt ve hvězdách, ale pokud oni, tak my to zvládnem taky! Držte nám palce a připijme na všechny, co jsou v bouři a musí tam být.
Večer se měla bouře lepšit, ale nestalo se. Zlobilo to ještě další celou noc.

14.září

V 10:30 hod.se otevírá zdymadlo. Ani mě ani Shtandartu se ale ven ještě nechce. Vítr dosahuje 30 kn a podle předpovědi jsou venku pětimetrové vlny. Posouváme odjezd, jak se dá. Je ale jasné, že pokud nenajdeme odvahu do 14 hod. vrata přístavu se opět na 12 hod.zavřou. Ve 13 hod. La Grace odplouvá a asi o hodinu později, s posledním lookem vyráží i Vladimír se Shtandartem.

La Grace nabírá kurz jihozápad. Vlny se zvětšují a zastavují se na předpovídaných 5 metrech. Vítr začal slábnout, ale i tak je 20-25 kn. Jede to dobře, jen čas od času přijde dešťový mrak a s ním poryvy o síle 30-35 kn. Podle očekávání je některým nováčkům špatně. Musím ale uznat, že výrazně méně lidem, než by tohle počasí dokázalo zařídit. No, už to není tak špatné.

15.září

Od rána nás prohánějí lokální bouřky. Loď ale letí jako šíp. Jako by věděla, že spěcháme. Celý den, při rychlosti přes 8 kn, máme dokonce naději, že přijedeme včas. Měním plán se zastávkou v Gijónu a mířím přímo na La Coruňu. Uplout 360 NM za 2 dny mi zní pohádkově. Není to ale legrace. V sobotu střídáme, takže zpoždění bude znamenat nejen, že nová parta bude čekat, ale také to, že stará parta přijde o letenky domů. Děláme, co můžeme. La Grace nese tolik plachet, co v poryvech zvládá, a motor se už nezastavuje.

Bolí mě už od včerejška zuby. Týden stojíme v jednom městě a nebyl problém tam vyhledat pomoct, ale né, ony se zuby ozvou až na oceánu. Co jsem komu udělal?! Léčím to kloktáním alkoholu a vyhlížením břehu. Ne, že bych se tak těšil k zubaři, ale jsou okamžiky, kdy člověku nic jiného nezbývá. Kluci reptají, že je to škoda chlastu, protože ho plivu do moře. Navrhl jsem že ho tedy budu plivat zpět do lahve, ale jim se prostě člověk nezavděčí! 😀

Uprostřed Biskajského zálivu a nikde ani delfín ani velryba. To je divné. La Grace ho přeplula už třikrát a vždycky byli kolem lodi celé dny. Že by ta bouře? No uvidíme. Každopádně teď už vítr nepřekračuje 20 kn, většinou se drží kolem 10 kn a i vlny šly trochu dolů. I tak by se o takových v Chorvatsku mezi jachtaři ještě dlouho vyprávělo…

16.září

Zbývá 100 NM. U Elby práce na celý týden, ale tady se opovažuju doufat, že tam do večera budem. Na horizontu už září španělská města a zlepšující se počasí vyhnalo davy rybářů. Starost mi dělá jen ubývající nafta v nádržích a čas, o který se prodlužuje dojezd. Ono to vypadá jako legrace, ale když třeba klesne rychlost z 8 kn na 6 kn, znamená to, že za den nám bude chybět skoro 50 NM a loď pojede o 8 hod. déle a také sežere o 200 litru nafty víc. No, bude to boj do posledního okamžiku…
Stihneme to?

Stihli. La Grace v 8 hod. večer přistála v Porto Oza v La Coruně. Bohužel benzinka, kterou tak nutně potřebujeme, byla už 2 hodiny zavřená a otevře až v pondělí – sakra práce…
Hned po příjezdu se na nás vrhla policie. Řídící věži jsme nahlásili, že jedeme tankovat, ale ta zahlédla skupinu jakýchsi uprchlíků s báglama, jak jdou k nám na loď. No byla z toho mimořádná událost. Dokonce povolali do služby velmi ambiciozní šefku zásahovky, která se rozhodla se na tomto případu zviditelnit a možná i získat nějaké to povýšení. No, chovala se k nám jako neskutečná pí…. A ani po 3 hodinách neustálé kontroly všeho nechtěla přijmout myšlenku, že jsme všichni občané EU a že je vše v pořádku. Vymýšlela si takové hovadiny, jako třeba, že chce potvrzeni z posledních 10 přístavů, které La Grace navštívila. „A teď hned!!!“ Jak jsem slušnej, tak už mě i její vlastní lidi museli uklidňovat, když jsem na ní křičel, že už s ní dál nebudu o ničem jednat, alespoň dokud se nepřevleče do uniformy, protože vůbec netuším, kdo je.

Když se ukázalo, že je vše v pořádku, a že nám naftu do pondělí nemá kdo natankovat, odplul jsem ihned 200 m odtamtud na kotvu (dál už jsem se s poloprázdnými nádržemi bál! :-D). Jaké bylo moje rozčarování si asi umíte představit, když mi přístav přinesl účtenku na 133EUR za stání po dobu té kontroly v jejich portu. No nevěřil jsem vlastním očím a dostat se mi ta pí… dnes do ruky, tak jsem ji snad rozbil držku. Policajtka nepolicajtka. Jestli něco nesnáším, tak je to nespravedlnost, a to se pak neznám. Naprosto chápu a vážím si toho, když policie dělá svojí práci – je to potřeba, ale takhle si ji nepředstavuju!

18.září

Hned ráno se musí dotankovat loď. V nádržích chybí skoro 3.000 litrů nafty 🙁 no, byla to náročná a daleká cesta. Jaké je moje zděšení, když na loď z kapitanátu přinesli fakturu na 133,-EUR za port, přestože jsme celý víkend stáli na kotvě.

Abych se nenudil, trávím den na křesle zubní ambulance. Čištění kanálků je zážitek na celý život. Zvlášť, když vám řeknou, že je potřeba to udělat u tří zubů a ještě dodají, to vám pomůže tak na měsíc a pak se s tím určitě stavte v svého zubaře, ať vám to udělá načisto. My vám jen pomůžeme od bolesti. Houby – bolelo to jako sviňa a nejvíc, když to večer začalo přicházet k sobě! No měl jsem zkažený celý den i následující noc!
V poledne LG odplouvá. Moc nefouká a před přídí je daleká plavba až do města Porto.

19.září

Loď je celý den na moři. Téměř nefouká, a tak si pomáhá motorem. Do večera se ale dotřepala do Porta. Krásného města plného sladkého vína. Přistání zde ale bylo na třikrát, nikde nás nechtěli. Nakonec se našlo místo mezi marínou a mostem na jižním břehu u rybářského mola. Do centra, ale i sklípků, je to odsud bohužel daleko. Ale dobrý. Tady si člověk moc vybírat nemůže….

Ve sředu před večeří La Grace opouští Porto a vydává se na jih. Větru opět není moc.

Oprava spankeru, který nevydržel Biskaj.

21.září

Po noční plavbě La Grace v 11 hod. dopoledne přistává v Peniche. Mám to tu moc rád. Nejen, že je tu krásná pevnost, ale hlavně, lidi nás tu mají rádi. La Grace tu vždy stojí na stejném místě u mola a zdarma. Costguardi se nas chodí ptát, jestli něco nepotřebujeme. A dokonce tu žije i jedna Češka, co má za muže Portugalce, rybáře a tentokrát nám přinesl celou, ohromnou přepravku plnou sardinek. No to jsme si dali. Takovou baštu a zdarma bych vám taky přál.

V noci se ale musí hlídat loď. Molo za odlivu má jen sloupy, a když fouká ze severovýchodu, tak je těžké udržet LG proti nim na fendrech. Ale za ty prachy dobrý…

22.září

Hned po snídani opouští loď Peniche a do večera se musí dostat před Lisabon. Dnes pěkně fouká zezadu, a tak je rychlost kolem 4,5 kn. Se západem slunce kapitán Wojtek hází kotvu před vjezdem do maríny Cascais. Kotva drží, ale místa kolem není mnoho. My s Romčou a Merlinem jsme si také stihli prohlédnout centrum Lisabonu. Za zmínku stojí pocházka centrem od ohromného sloupu k bráně u moře, procházka pod červeným mostem připomínajícím „Golden Gate“, návštěva památníku mořeplavcům, na němž v čele soch stojí Jindřich Plavec, nebo známá vodní pevnost Belem.

23.září

Hned po snídani přeplouváme k molu. V klidu a pohodě maríny Cascais, která je vzdálena od centra Lisabonu cca 30 minut vlakem (lístek za 2,7EUR), jsme vystřídali posádku a uklidili loď. Opět tu máme celou polskou partu. Tentokrát je tu velká fůra dětí. Netuším proč se přihlásily na Atlantik, ale proč ne. Uvidíme, jak jim to půjde. Podle předpovědi máme špatné počasí už za sebou. Všechny letos obzvláště velké hurikány běží z Karibského moře k severovýchodu a Evropu zasahují severněji, než jsme my. Cesta do Gibraltaru by měla být už snadná.

24.září

Po snídani vyplouváme. I tento úsek má skoro 400 NM, takže musíme udělat přes 50 NM denně. Zpočátku nefouká, ale během odpoledne přichází slabý vítr. Taháme všechny plachty na předním stěžni a houpeme se rychlostí kolem 3 kn směrem k Sines. Cestou školíme novou partu. I tento týden je tu polská skupina, takže to není úplně snadné. I když to vypadá, že bychom si mohli rozumět, vždycky narazíme na něco, co nám nejde vysvětlit. Jsme prostě jiní…
V odpoledních hodinách připlul k naší lodi Plejtvák Myšok. Tak si líně plaval kolem pravoboku, pak levoboku a pak se vydal dál na svou cestu oceánem.
Když odplaval a loď zpomalila na 1 kn, tak se lidi rozhodli vykoupat. No, podle mého názoru by do té ledové vody vlezl jen blázen, ale asi je to tím, že nemám doma za barákem Balt, a tak jsem je nechal, ať si to užijí. Nic je nesežralo ani neumrzli, a tak plujeme dál.
Po západu slunce házíme kotvu v Sines. Je zde malá zátoka uvnitř vnitřního přístavu chráněná od atlantických vln. Noc byla bez větru a klidná.

25.září

Hned ráno je třeba doplnit potraviny a projít se po městě. Merlin je nadšený, a tak hned po snídani vyrážíme. Sines je spojený se jménem významného portugalského námořníka Vasco de Gamy. Stojí tu jeho hrad, socha a jeho jméno nese i několik ulic.
Dopoledne nefouká, ale na odpoledne meteorologové slibují krásný jachting. V poledne vyplouváme. Stále zesilující vítr ze zadoboku žene naši krásku pod plnými plachtami rychlostí 6 kn. Vítr mezi 15-20 kn je prostě ideální. La Grace se majestátně pokládá do dlouhých oceánských vln připomínající Českomoravskou vrchovinu. Svítí slunce jako o život a na lodi je pohoda.
Často nás doprovází delfíni. Je úžasné sledovat, jak se cestou na jih do moře vrací život.
Cestou chytáme ryby. V Sines jsem si koupil novou návnadu, tak jsem hrozne zvědavý, jak se osvědčí. Je to asi 35 cm velký plastový tuňák. Nečekám, že by se na něho chytilo něco menšího než 3 metry!

 

27.září

Po noční plavbě dorážíme ráno do Cádizu. Chvíli trvá odbavení, a také mě zaskočilo, že se zde (stejně jako ve všech španělských komerčních portech) platí ne za noci, ale za dny. Pokud připlujete v 23:50 hod. a odplujete po půlnoci, zaplatíte tak za 2 dny!
Cádiz je ale krásný. Škoda, že jsem čas strávil sháněním náhradních dílu. Nový sporák mi zabral skoro celý den a stejně se nakonec vyplatí dovézt ho z Čech.

Ve čtvrtek plujeme dál směr Gibraltarská úžina. Fouká 20 kn proti. Naším cílem je Ceuta. Posádka se chce kouknout do Maroka a Tanger jsem jim naštěstí z bezpečnostních důvodů rozmluvil. Mám kamaráda, co tam jezdí jako námořník trajektem z Algecirasu a říkal, že je to tam mazec, jak skáčou emigranti na lodě.

Sdílejte
Předchozí článekZtraceno beze stopy
Další článekLentilka v Itálii #2: Amfiteátr se zlomeným prstem

Kapitán, celoživotní jachtař, námořník, několikanásobný pokořitel Atlantiku a hlavně pravý otec srdečního projektu La Grace, který nemá ve světě obdoby.