La Grace: Problémy s počasím

0
La Grace v Řecku

10.11.2016 čtvrtek

V noci se ukázalo, že jsme loď uvázali opravdu dobře. Na 4 lana ke skále a kotvu proti závětrnému moři. Včera přes den foukal vítr kolem ostrova v nárazech cca 30kn a díky tomu jsme našil díru pod skalou zátočku s úplným bezvětřím. Přesunuli jsme tam loď. Když ale teď koukám, že i tady v noci foukalo 38kn, neumím si představit kolik teď fouká na ostatních kotvištích kolem ostrova, nebo na otevřeném moři. Držíme hlídky.

Pro boj se strachem je nejlepší jakákoliv činnost “tak všichni vstávat!” Aby toho nebylo málo, rozbil se nám člun. Natekla voda do elektroniky a tak se Honza přes noc nenudí. Panák tahá další lana a kadeti pomáhají, no taková normální bláznivá noc. Vždycky si v takových okamžicích představuju, jak tluču člověka, co přijede na La Grace a chce zažít bouři! No, to by ho člověk i zabil!!!

Konzultuju počasí s Markem Turbou a ten mi napsal: “Hele, jestli mermomocí chcete do 4metrových vln zvracet, tak prosím. Jinak tam holt 48 hodin seďte a nevystrkujte nos!” Bezva, už vidím jak lidem odlétají letadla

Budíček je brzy. Mezi bouřkovými mraky se udělala díra, tak vyplouváme. Není to pohodlné, ale je to správným směrem. Do večera se chci ve těch 3metrových vlnách prokousat někam co nejblíž Neapolskému zálivu.

Občas leje, občas padají kroupy a občas připlave stádo delfínů podívat se na tu bandu bláznů, co se trmácí v téhle slotě divoký mořem…

Trochu mě pobavila scénka jak kuchař podal jednomu kadetovi hrnec vajíček s tím až je oloupe. A on mu bez mrknutí oka odpověděl: “dostanu na to i škrabku?”

No, od mladého IT specialisty, popřípadě blondýnky to asi je adekvátní odpověď – to zas joooo!

Se západem slunce hledáme bezpečnou schovku u ostrova Capri. V marině chtějí 880EUR a po zátokách jsou vlny jako blázen. Nakonec to řeším odplutím do Salerna.

11.11.2016 pátek

Hned po snídani vyrážím sehnat pro La Grace místo v portu. Počasí se hodně radikálně horší. Ale to není žádná legrace. Každý si myslí, že jen přijedu, uvážu loď a zaplatím. Tak by to mělo fungovat, ale La Grace je velmi zvláštní lodí a tak je to na půlden papírování, žebrání a shánění agentů. Nakonec vítězství. Místo jsem sehnal v uplně nové marině Arechi. Rychle tam, než se to úplně zblázní! Mezi vlnolamy už zajíždím ve 4 metrových vlnách. Sotva jsem to vytočil. Mariňák se směje a říká, že občas tu jsou i 6 metrové vlny.

Tak a jsme v bezpečí. Konečně klidný večer a noc. Od zítra má být hezky a tak ta rána co jste teď slyšeli, je kámen, co mi právě spadl ze srdce

12.11.2016 sobota

Ještě v noci nárazy větru dosahovali 35kn. La Grace uvázána za 6metrovým přístavním vlnolamem, přes který létala tříšť se cukala na čtyřech příďových úvazech (mooringách) dvou lanech do boku (springách) a čtyřech záďových úvazech. Vypadala jako Spiderman.

La Grace
La Grace

Budíček byl ráno už v 6hod. V půlnoci jsem se na základě předpovědi počasí rozhodl ráno vyplout, takže se v 6:30hod odvazovaly lana, a vše se připravovalo na odplutí. Do toho jsem narychlo stahoval novou předpověď. Venku před přístavem jsme vjeli do 3 metrových vln. Nebe se setmělo a z pouhého pohledu na ty mraky je jasné, že něco nehraje. Vracím se k PC a z hrůzou zjišťuju, že předpověď se radikálně změnila a hezké počasí teď slibují až od neděle.

Je sobota, lidi mi zmateně řeší dopravy na loď a z lodi v informacích, které se stále mění s vrtochamy počasí. Není to snadné rozhodnutí, ale dobře – musím zastavit loď, v klidu vystřídat a počkat na dobré počasí. Nedá se nic dělat, ale měním kurz do přístavu Cetara kde přistáváme bokem k molu.

13.11.2016 neděle

Ráno vstáváme a loučíme se s posledními co odjíždí. Je krásný slunečný den. Jen zasněžené vrcholky místních hor říkají, že poslední dny nebylo něco v porádku.

Nahazuju prut. Během chvíle záběr jako blázen. Bojuju jako lev s ohnutým prutem až do okamžiku, kdy se u naší lodě objevila 1,5 metrová silueta ryby – z Igelitu. Sakra, sakra, sakra….

No, co naplat, alespoň jsme zase trochu vyčistili more. Ale rybu bych si dal, to je fakt.
Pokračujeme kursem 160° na jih. Pevnina se ztrácí a kužel sopky Stromboli stále nikde. Budu doufat a těšit se, že v noci ohnivé reje vrcholu místního vulkánu vykreslí jeho kužel nad horizontem.

Nefouká tak zase uklízíme vytažené plachty.

14.11.2016 pondělí

Ve dvě hodiny v noci vstávám, protože jsme u Stromboli. Zvedá se protivítr. Je jasné, že okno mezi bouřemi se zavírá. Při silných jiho-východních větrech se zde kotvit nedá – mám cca 12hodin času zmizet. Pokračujeme do Mesiny.

Nad ránem při svítání nahazuju prut na zdejší pověstné mečouny. Už se nemůžu dočkat až je budu rovnat do mražáku. 

Jsem v Mesinské úžině…

14.11.2016 pondělí

V 10hod. přitáváme u mola ve Scilly. Je to malý přístaveček a jsou tu milý lidi. Za stání ani nic nechtějí a máme pocit, že nás rádi vidí. Ve 12 hod. se otáčí proud a tak vyrážíme do kanálu. Mám na to prima aplikaci do mobilu – “correnty della stretto”. Rychlostí 7,5kn jsme prosvištěli mezi bájnou Scillou a Charibdou a na chvíli se zastavili před městem Mesina.

Naložili jsme poslední dva lidi – Igora a Olgu z Ruska a vypluli směr Iónské moře. V kanále je silný protivítr, ale na otevřeném moři padá na nulu. Motor, bič a pryč. Hustě prší, ale je mi jasné, že až to přejde, znamená to, že jsme projeli středem tlakové níže a přijde opět silný protivítr.

Chytám ryby, ale jediné co jsem dnes chytil, byl další igelitový pytel a loď pobřežní stráže.
Vítaným zpestřením naší plavby byla kolem jedoucí italská ponorka.

15.11.2016 úterý

Počasí je proměnlivé a vrtošivé. Některá služba byla v pohodě, jiná promokla a jedna dokonce dostala čočku od krup. Prostě námořičina. Chodíme do služeb, jíme a odpočíváme a tak to jde po celý den i noc. Asi největším zpestřením byl dvojí úlovek. Za prvé jsme na loď a do dalších 15 minut i do hrnce dostali cca 1,5m velkého mečouna a za druhé se na stejný háček v zápalu boje chytil i náš strojník Honza, takže to byla náramná legrace pro všechny kolem, kromě něho! Co dodat, takového vola jsem na prutu ještě netahal. Masa z ryby bylo dost pro 20 lidí, takže na jedení Honzy už nedošlo!

Večer sílí vítr na 23kn. La Grace uhání tmou 6,5 uzle. Po 3 dnech na moři všichni doufáme, že zítra dopoledne už budem v Řecku. V duchu námořních tradic jsem na stěžeň přitloukl kolečko salámu jako odměnu tomu, kdo zahlédne první pevninu. Pokud Murphy funguje je mi jasné, že to bude Dan. (on je vegetarián)

16.11.2016 středa

Celou noc to krásně plachtilo a při budíčku jsme se ocitli v jiném světě. Slunce, pohodička a no, jsme v Řecku! Všichni mladí lidí lidi sem v tuhle dobu jezdí serfovat a tak i já tady sedím v restauraci a serfuju na wifi!

Z Vasiliky na jihu ostrova Levkas jsme ještě na noc vypluli do Nydry. Je tu prázdné molo a tak jsme tady zůstali přes noc. Městečko samotné svými salony a výlohami připomíná divoký západ, ale na lodi je pohodička.

17.11.2016 čtvrtek

Hned ráno vyplouváme dál a La Grace míří do průplavu na sever. Je to parádička. Slunce svítí, žádné vlny a kolem po salinách chodí racci pěšky kolem lodi. Na 2 hodinky se zastavujeme v maríně, abych vyzvedl týden objednaný nový navigační plotter pro naši loď. Jenomže jak to tak chodí u jižních národů, na místě jsem se dozvěděl, že zboží je v Athenách a bude zítra.

Není čas čekat a plujeme dál. Ve 13 hodin se pro nás otevírá most a my proplouváme na volné moře. 30Nm na sever je souostroví Paxi a Antipaxi. Pod rouškou tmy jsem zasunul La Grace do jedné z jeho zátok a uvázal u mola. Na lodi tady není signál wifi a tak to většinu lidí (včetně mě) motivovalo k tomu aby vyrazili do městečka. A stálo to za to. Malebné uličky a klid poklidného městečka žijícího v izolaci řeckým tempem mě uchvátil.
Noc u mola byla klidná.

18.11.2016 pátek

Hned po snídani taháme plné příčné plachty vzhůru na sever.
Cestou se neúspěšně snažím rybařit a následuje banální historka s Kytkou vysypaným odpadkovým košem – zasvěcení vědí…

První naše zastávka na Korfu byla, jak jinak, u klášteru Vlacherna na ostrůvku Pontikonisi – Myší ostrov. Asi tu mají problém s hlodavci. Nebo je to překlep a má to být Mniší ostrov?

La Grace v Řecku
La Grace v Řecku
La Grace v Řecku
La Grace v Řecku

Odtud pak přejíždíme do hlavního města. Kde nacházíme klid v nově budovaném městské přístavu.

Dal jsem si dobrou večeři a zalezl do kapitánské kajuty. Tak si tak píšu deník, když najednou se rozletí dveře, v nich kadet a hlásí, že mám venku nějakýho kámoše! Čekal jsem policajta, co mi jde říct, že se tu nedá kotvit, ale že mě tu hledá Tomáš Hanák, mě opravdu nenapadlo!

Nazdar Pepo – no koukal jsem na jen jako blázen. Tomáš byl u nás na plavbě v roce 2011.
“Co tu děláš? Něco tu točíme o Korfu” atd…

No náhoda jako blázen. Ale tak jsme kecali a kecali, až jsme se dohodli, že zítra přijde zas a natočíme i něco s La Grace.