La Grace: Přes Dublin a dál

0

23.8.

Dnešní plán je jasný. Překonat Neptunovy schody a vzhůru na moře. Po jednom zdymadle a cca hodině plavby se k nim dostáváme. Je to soustava 8 zdymadel a dvou mostů. Jejich spodní část (přestože i ta je ještě za zdymadlem) už ovlivňuje příliv, a tak nás do nich pustili až za 3 hodiny. Alespoň se Merlin může proběhnout a my prohlídnout tuhle báječnou technickou památku. Cesta lodí dolů v s převýšením kolem 20m nám trvá 2 hodiny. Zdymadla už jsou pro nás rutinou ale příjemné je, že nám přímo před nosem dvakrát projel parní vlak, který všichni známe z Harryho Pottera nebo Tmavomodrého světa. Poslední zdymadlo a jsme na moři a po 30 NM jízdy na motor házíme kotvu u městečka Oban v zátoce naproti. Na jeho prohlídku už není čas, protože je noc. Večerní slunce nad krásnou Skotskou krajinou ovšem zůstane v našich srdcích ještě na dlouho.

24.8.

Ráno vyplouváme před snídaní. Všichni mluví jen o destilérkách, a tak mířím na ostrov Islay. Cestou míjíme druhý největší vír na světě. Vodní kolo o průměru cca 500 m je postrachem zdejších rybářů i jachtařů. Dnes a v tuhle dobu však jede jen málo, možná je to ale i dobře…
Destilérka byla super. Pár lidí skončilo u ochutnávek, ale někteří absolvovali i prohlídku, jak se ta dobrota vyrábí. My, co alkoholu neholdujeme, jsme šli s dětmi na pláž a udělali jsme dobře, protože se tam válela kolonie tuleňů.

25.8.

„Chčije a chčije“, ale jak říká praktik: „No, tedy aspoň, že nesere“ Omlouvám se, ale zima tu je a leje tu jak z konve a to si člověk servítky nebere…
Dnes nemáme plán. Chtěli jsme plachtit, jenže v tomhle nečase se nikomu nechce, a tak nabíráme kurz Belfast marína, kde v poledne přistáváme. Všichni vypadli do zdejšího muzea Titaniku a já s Honzou pereme potahy….
Když se otočil proud, jedeme dál. Tady se holt 6 hodin pluje a 6 hodin čeká. Plavba proti proudu na motor je pomalá (loď se vleče i pod 3 kn) a vzápětí to jede 10kn. Tak to jde až do 3 hod. ráno. To nám rychlost zase spadla, takže jsme hodili kotvu a šli spát.

26.8.2017 sobota
V pohodlí city mariny Belfast a za úžasný peníze jsme strávili celý den v klidu. Vystřídali jsme posádku a hlavně zadarmo vyprali potahy z celé lodi. Díky sušičce bylo vše na svém místě do večera. V 17hod. s večerním odlivem jsme opustili Belfast a na motor rychlostí přes 8kn dopluli během chvíle do Bangoru. Tady na nás čekali poslední dvě nové plachty, co nám Sail service poslal z Polska. V Bangoru to žije. Každá Irská hospoda má živou hudbu a ve většině se i tančí. Nás však čeká skoro 100NM až do Dublinu.

27.8.2017 neděle
S proudem je to hračka a tak jsme před Dublinem už ráno. Házíme kotvu blízko mělkého břehu severní zátoky. Kadeti lezou po stěžních a učí se. Já s Romčou a Filipem jdeme vyvenčit Merlina. Kolem člunu plavou tuleni a Merlin se může vzteknout jak lítá po bortu a štěká. Z tuleňů kouká jen hlava, takže si Merlin evidentně myslí, že jsou dost malinkatí, takže si troufá. Bavili jsme se tím tak dlouho až se Merlin počural ve člunu a bylo po procházce. Po návratu na loď zvedáme kotvy a plujeme do Dublinu.

tuleni kolem člunu

Místo nám dali na severním břehu hlavní třídy. Romča dohodla slevu na prohlídku lodi Jeannie Johanson, fregatě, která v době Irského hladomoru vozila Iry do vysněné Ameriky.
Procházka městem ke katedrále a Dublin Castle je taky super. Vede buď podél řeky, nebo uličkami plnými místních barů s typickou dřevěnou fasádou většinou v červené barvě. Bary tu opravdu žijou!

28.8.2017 pondělí
V 10hod., když se sníží provoz za mostě, který je hlavní tepnou mezi severním a jižním Dublinem, odplouváme. S větrem je to mizérie a bohužel nás pustili proti proudu, takže na celé odpoledne jsme upluli pouhých 19NM. Ztratil jsem trpělivost a místo křižování s protivětrem se rozhodl přistát v nejbližším přístavu. Tím byl Wicklouw. Naštěstí je velká voda a tak máme možnost tu přistát a 3hod. se projít po městě. Ukázalo se, že tu sem tam něco k vidění je. Za prvé to prý bylo místo vylodění prvních Vikingů v Irsku. Dále tu nad útesem stojí rozvaliny hradu – Castle Black. V městě samotném tu je k vidění stará věznice a dva kostely. Filip je nadšený, protože konečně sehnal bonbóny co tu mlsal v roce 2015, a Merlin se válí na trávě jako šílený z radosti, že jezase na břehu!
S utíkající vodou pod kýlem v 20hod. utíkáme taky – vzhůru na moře. Vítr se začal otáčet ale nemá zatím potřebnou sílu, aby nás utlačil. A tak je naše rychlost mezi 1-2,5kn.
Náhle kolem nás proletěl člun Coast Guard a jen kousek od nás zachránil kajakáře. My ho v té tmě pod dešťovým mrakem ani neviděli a to evidentně volal o pomoc!

Castle Black

29.8.2017 úterý
Celou noc se loď vleče. Touhle rychlostí budeme za 5 dní na souostroví Scilly a to je to pouhých 120NM. Po mnoha dnech motorování v posledních dvou týdnech ale o sundání plachet nechci ani slyšet.
Kolem lodi opět plavou delfíni. V naprosto mrtvém Baltu i Severním moři mi už moc chyběli. Jsme nadšeni, že zase míříme na jih. Otepluje se a prší už jen v přeháňkách…

delfíni

30.8.2017 středa
Další den na otevřeném moři. Odpoledne se zvedá trochu vítr a ním i velké Atlantické vlny. Merlin statečně drží moč i trus a my se statečně kýveme na jih. Na večer jsme u pověstného souostroví Scilly. Nejprve jsem pro loď hledal útočiště v mělké úžině u ostrova St.Martin´s, ale je odliv a bylo to tam díky dalším lodím tak stísněné, že jsme museli odplout na jihovýchod souostroví a hodit kotvu v prostorné zátoce u ostrova St.Mary´s. Cestou jsme si fotili kolonii zdejších tuleňů a pozorovali ohromné Atlantické vlny jak se tříští o skály. Večer se už nikomu se na břeh nechce a tak vyrážím na průzkum jen já, Romča, Filip a v první řadě Merlin. Ale nelitovali jsme. Břehy jsou plné ostružinových plotů a jejich černé sladké plody se dají trhat po hrstích.
Noc je klidná a všichni se báječně vyspali.

Scilly

31.8.2017 čtvrtek
Dopoledne všichni vyrazili na výlet po ostrově St.Mary´s. Příliv zalil mělčiny mezi ostrovy a tak naše skupina vyrazila na protější ostrov Tresco. Ten má krásný hrádek, jezero a nekonečné písečné pláže. Okolní mělká voda připomíná Karibik. Škoda, že je na všechno tak málo času. Už člověku ani nevadí, že občas sprchne. Zdejší tropická zahrada tento vydatný déšť ocení. Škoda jen, že jsem letos neviděl jediného papuchalka ani velrybu.
Po obědě vyplouváme dál, se vzdalující se Anglií a přibližující se Francií se radikálně mění počasí. Lidi se opalují a trika mizí…
Romča s Filipem cestou na Oceánu pečou Mrkváče a já píšu tenhle deník. Do Brestu zbývá posledních 130NM.