La Grace: Dobrodružství mezi proudy v Sailparade

0

21.5. neděle

Dopoledne je volno na prohlídku městečka, ale z lidí na palubě se postupně stávají mořský krysy, a tak se mi na břeh podařilo dostat jen pár lidí. V 13 hod. zvedáme kotvy a hybaj cvičit do ráhen. Fouká přiměřeně, takže taháme plné prádlo. Zálivem Quiberon křižuje množství lodí. Po chvilce výcviku si vybíráme oběť – Shtandart. Pokojně si křižují zálivem nic netušíce, že máme plnou loď dělostřelců. Míjíme ho a pálíme z pravoboku. Následuje obrat a hurá za ním. Po chvíli ho doháníme a hecujeme do bitvy palbou z příďového kanonu – nepovedlo se ho ale ani zasáhnout ani vyhecovat.

Večer otáčíme na záliv Morbinhan. Bohužel přávě vrcholí proud. Moudré knihy mluví o 3,9 kn, a to by ještě šlo, jenže tento záliv je tak spletitý a plný takových úžin, že jsme v jednom obzvláště vypečeném místě při plném plynu místo rychlosti 8 kn vpřed naměřili 1,4 kn vzad. No blázinec hadr. Nakonec jsme se ale probojovali až do Port Blanc, kde máme připravenou bójku. Samozřejmě jsme si neodpustili přijet s plnou parádou a za rachotu našich kanónů. Věřím, že tady na nás určitě nezapomenou!

22.5. pondělí

Nastal den D. V 10:30 hod.nám začali nakládat lidi a za hodinu se hnula celá skupina lodí ven ze zálivu směrem na start sailparády. Voda teče proti, takže je vidět, že některé lodi mají velké problémy manévrovat. Kdo to zná, nebo má silnej motor, je v pohodě. Chvilku jsme si zaplachtili a v 14:47 hod. se velké lodě začaly řadit v ústí zátoky. Kaskelot, Shtandart, La Grace, Renard, La Recouverance, Fenix, Etoil de Roy, Morgenstern, doprovázeni tisíci dalších, menších lodí (přihlášených lodí bylo 1352 a mnoho dalších, které nebyly). Se silným přílivovým zadním proudem jsme společně vletěli do zálivu plného ostrovů a ostrůvků. Byla to úžasná podívaná, ale bylo vidět, že strach z kapitánů opadl, až když jsme stáli nad skleničkou vína na Captains Drinks, které v 19 hod. pořádal kapitán lodi Kaskelot. Divokými historkami se to jen hemžilo. Pro mě je důležité, že minimálně žádné z velkých lodí se ni nestalo.

První setkání s Fénixem

Na La Grace se mezitím strhla divoká a neplánovaná párty posádek okolních lodí.

23.5. úterý

Noc na bóji je bezpečná, ale když se chodím dívat, co s lodí dělá síla proudu, je s podivem, že nás to udrží. Dnes máme opět naplánovanou projížďku s lidmi – klasika. Trocha hororu v proudu mezi mělčinami na začátku, trocha na konci a mezi 3 hodinky plachtění po moři. Je to nádhera pozorovat lodě pod plnými plachtami. Polovina naší posádky s námi vždy jede ven na moře a tu druhou jsem dnes nechal odvézt rychlými čluny o dva ostrovy jinam, kde se koná velká “beach party” s grilováním a notnou dávku alkoholu. V 16 hod. připlouváme na kotviště, dáváme si večeři a kadeti odcházejí na Shtandart, který na oplátku párty u nás připravil zase družební akci u nich. V podstatě to vypadalo stejně, jen jsem měl pro změnu já pocit, že vesnická zábava za lesem má své kouzlo a Vladimír (kapitán Shtandartu) si cpal vatu do uší!

24.5. středa

A máme tu další den. Půlka lidí odešla plachtit na lodi Shtandart a druhá půlka má dnes PHD. Pro ty co nebyli na vojně přeložím jako: Parkově hospodářský den. Znamená to nakoupit potraviny, benzín plyn, opravit plachty, dotáhnout stěhy takeláže, svařit vejfuk, vyčistit fekální čerpadlo atd… Pokud jste z mých deníků získali pocit, že plavba na La Grace je jen romantika a párty, tak je to klamný dojem. Loď je složitým organizmem, který je třeba udržovat v chodu a učit se ho ovládat, a to všechno navíc je jen bonus. Pokud se přihlásíte jako kadet, měli byste s tím počítat.

Oprava plachet

Večer máme v plánu VIP navštěvu , takže La Grace a její skvělá posádka, které tímto děkuji, bude opět dělat dojem a reprezentovat loď i vás. Škoda, že tu nemůžete být s námi…

25.5. čtvrtek

A jedem zase s ven s turisty. Hoďku v divokých proudech mezi ostrovy a útesy, pak 3 hoďky plachtění na moři a zase dovnitř Morbihanského zálivu. Polovina naší posádky je u nás a polovinu jsme půjčili ruské lodi Shtandart. Je to výborná zkušenost pro lidi na palubě. Během jednoho týdne mají možnost naučit se ovládat dvě historické lodi. Kéž bych tam také mohl odejít na zkušenou. Kapitáni se ale nestřídají.

Za zmínku až do teď stojí jen okamžik, kdy si La Grace stojí na bojce a najednou se od přídě ozvala rána. Běželi jsme se podívat a koukáme, jak kolem nás v těsné blízkosti proplula cca patnáctimetrová loď s ulomeným bezanovým stěžněm. V proudu se nám nedokázala vyhnout a zavadila o naši příd. La Grace z toho vyvázla beze škody.

Večer najíždíme tankovat vodu k molu pro trajektíky v Port Blanc. Vše musí být dobře naplánované. Hloubka našeho kýlu nám tu dovoluje stát jen 2 hodiny před a 2 hodiny po velké vodě. Kdybychom tady sedli na dno, voda by pod námi během chvíle utekla a La Grace by si v cca 0,5 metru hluboké vodě lehla na bok. Výsledek by byl zřejmě katastrofální. Nemáme ale na vybranou. Voda tu jinde není a my ji už nutně potřebujeme. Přistání i v proudu proběhlo v pohodě. Na molu jsou stovky lidí a loď zde zároveň slouží jako krásná kulisa právě probíhajícího koncertu. Abychom tu nestáli jen tak, otevřeli jsme palubu a dělali prohlídky. Vodu jsme nabrali a s rezervou 20 cm pod kýlem se rozhodli odplout. Proud ale mezitím zesílil a jde přímo z boku do ohromné podponorové části LG. Aby toho nebylo málo, i vítr fouká k molu. Dostat se odsud začíná vypadat jako nemožné. Na pomoc jsme povolali další 3 čluny o celkovém výkonu 300HP. K tomu našich 300HP. Společně, plným výkonem všech motorů, loď v proudu pouze držíme ale od mola jsme ji dostali jen málo. Voda stále klesá. Rychle měníme strategii. Klasické odplutí přes přídový spring je nemožné. Zbývá záďový spring. Loď je však otočena přídí do mělčin a musí se tímto manévrem otočit o 180° ve velmi malém prostoru a v proudu cca 4-5 kn. Nejsem si jistý jestli to vyjde, ale nemám na vybranou. Jdem do toho, ale rychle. Proud který škodil u zádi a nechěl pustit loď od mola, La Grace na přídi začal otáčet na místě. Záďovým springem ji držíme, abychom nevletěli do ostatních lodí. Jde to a najednou jsme byli venku a s neskutečnou elegancí. Divoký tlukot mého srdce přehlušil až potlesk velkého davu přihlížejících diváků. Ten jsme si opravdu zasloužili….

26.5. pátek

Den začal jako každý jiný tady. Výjimkou byla jen srážka Etoile de Roy s jinou lodí, což mělo za následek zlomení příďové čnělky a blindového ráhna na této nádherné lodi. Každodenní infarktové stavy kapitána La Grace popisovat nebudu. Jasné je jen to, že po každodenním šestihodinovém stresu jsem unavený tak, že denně úplně odpadnu. Nejsem schopen si zajít ani na břeh poslechnout živou hudbu, či dát pivko. Nevnímám už ani celonoční pařby posádky, která na lodi bydlí a pomáhá nám s jejím provozem. Jsem rád, že tu jsou. Polovina je u nás a polovina je denně na Shtandartu. Komu se nechce plout, ten má volno a cestuje po ostrově. Dají se tu za odlivu sbírat nádherné mušle typu Shell.

27.5. sobota

Den začal už ve 4 hodiny ráno. Bohužel ne mně. Já se pěkně prospal, a když jsme budili novou partu, ukázalo se, že někteří už odjeli. Bez rozloučení a bez pasu. Zbytek odjel už normálně a nám, co jsme zůstali, začal den plný příprav na vyvrcholení festivalu – závěrečnou sail parádu. Ta začíná v 11 hodin odplutim z kotviště na start. Na základě mnoha havárek a následných stížností ostatních kapitánů nám dnes slíbili policejní doprovod na rychlých člunech.

Odplouváme. Voda se kolem lodi vaří dnes obzvláště divoce. Několik lodí jsme minuli jen o desítky cm, ale pořád dobrý. Hodně nám pomáhají čluny narychlo odtahující zoufalce bojující o život z naší dráhy. Kaskelot dnes takové štěsti neměl a srazil se s jinou plachetnicí. Asi na truc šel na sailparádu na motor bez plachet. My – blázni pod plným prádlem!

Když to ale skončilo a La Grace bezpečně stála na své bojce, hluboce jsem si oddechl. Bylo to krásné, ale bylo toho dost…