La Grace: Bouře a Biskajský záliv

0
bouřková mračna

11.5.2017 čtvrtek

No to zas byla noc. Venku zuří živly a my schováni v malé zátočce na severní straně ostrova Onc. Ten je přírodní rezervací ptáků, ale nás by stejně nenapadlo v tomhle nečase jít na břeh. Velké atlantické vlny se rozbíjí o skalní stěny ostrova a jejich síla se dokáže zatočit i o 180° a dobíhat pod La Grace. V posteli to mele, ale to je jedno – důležité je spát. Celou noc se drží hlídky, aby se loď neutrhla. Nad naší hlavou přechází jedna bouřka za druhou a oblohu bičují blesky. Přestože jedna z hlídek naměřila vítr přes 40kn, nejvíce lidi na horní palubě sužuje silný déšť.

Přehazujeme čas na španělský a po snídani vyplouváme. Předpověď není dobrá. Venku se ukázalo, že zátoka nás před noční bouří kryla skvěle, ikdyž jsme si to v postelích nemysleli. Pod motorem a stěhovkou se snažíme nastoupat na oceán. Je mi jasné, že Cabo Finistere poplujeme v bouři a tak chci mít bezpečný odstup. Cestou se nám záhadně daří kličkovat mezi bouřkovými mraky, takže cesta rychlostí mezi 7-9kn rychle a dobře ubíhá.

Náš nový kuchař si na dnešek naplánoval jahodové knedlíky. Něco tak bláznivého by ve 4metrových vlnách a 20-30kn větru napadlo jen nováčka. Ale on to dokázal a tak i díky němu není lidem v téhle slotě spatně. Rýžový salát v podobě mořké panny jsem vám ukazoval, takže o jeho šílenství není pochyb – no, dobře mezi nás zapadl!

Jahodové knedlíky na 4metrových vlnách!

Po obědě míjíme cabo Finistere – konec Evropy a kdysi i konec světa. Je to jachtaři obávaný výběžek, o kterém se zřejmě pravdivě říká, že zde pořád zuří bouře. Za ním se rozprostírá Biskajský záliv. Další šílená oblast, které je lepší se vyhnout – kdyby bylo jak!

Pak už loď míří do Camarinas – rybářského portu, na který máme spousty krásných vzpomínek. Hravé děti, milý lidé, tašky plné ryb jako dárek a hlavně klid i bezpečí velké betonové zdi. Musíme trochu zušlechtit lidi i La Grace, nakoupit potraviny a hlavně si odpočinout.

12.5.2017 pátek

Tak na dnešek zbývá posledních cca 50NM. Bouře na moři přešla a vlny se zklidnily, přestože se oblohou honí černá mračna z kterých občas leje jako z konve, není to špatná plavba. Proud lodi hodně pomáhá a lehce nás tlačí i plné prádlo na předním stěžni. Občas si pomáháme motorem, protože spěcháme, abychom dobrali naftu než zavřou benzinku. Poté přeplouváme do mariny Coruňa a přistáváme tady. Končí další týden 🙁 Byla tu skvělá parta (no, jak jinak) a přepluli jsme spolu kus světa. Zbudou jen fotky a vzpomínky….

bouřková mračna

13.5.2017 sobota

Loď stojí v marině La Coruňa a to je moc dobře. I tady v zátoce fouká 30kn. V lanoví to hvízdá árie, takže si umím živě představit, jak to vypadá venku na moři. Nová parta je sice natěšená na plavbu, ale s tím si hlavu nedělám – ono je to venku u zábradlí hned přejde 😀

Tentokrát tu máme historickou plavbu pod vedením Franty Šefla. Přijelo spousty kamarádů a to mám rád. I když Biskaj opravdu nenávidím, na tuhle plavbu se vlastně i těším…

Uklízíme a připravujeme loď. Cvičíme posádku, opravujeme AIS, sháníme plyn a potraviny atd. Taková normální sobota.

Odpoledne do mariny připlula 23 metrová závodní loď s ulomeným stěžněm a loď Coast guard jsou vyjetí na moři, protože někoho hledají. Počkat bylo asi správné rozhodnutí – spěcháme, ale ne až tak moc abychom zničili naši krásku! V 20 hod. večer se vítr začal utišovat. Je jasné, že je po bouři. Připravujem loď a pod rouškou šera odplouváme.

14.5. neděle

Obloha je temná a plná černých mraků. Hned po opuštění zátoky La Grace začaly házet velké mrtvé vlny. Stahuju poslední počasí, loučím se s těmi, co mám rád, a ztrácím signál.

Lidi na palubě si pomalu zvykají na vlny. Ne každý je ale v tuhle chvíli přesvědčen, že z něj bude námořník. Země se ztratila za horizontem a kolem lodi se rozprostřel jen širý oceán. Přestává pršet a čistí se obloha – bouře je pryč. Zvedáme plné plachty a nastavujeme kurz 45°. Kolem lodi po celý den rozverně poskakují mnohačetná stáda delfínů. Nálada na lodi je dobrá. Kadeti pracují, jedí a odpočívají. Svět se přestavěl do čtyřhodinových rozměrů v nichž každý ví, co má dělat.

15.5. pondělí

Konečně slunce. S ním se ale nad Biskajem rozprostřela tlaková výše. Hezké počasí je fajn, ale La Grace zpomalila na 2 kn. Kormidlovat ji za slabého větru bez bodu na horizontu se stává stale těžší.

V 11 hod. dopoledne je La Grace v polovině Biskaje. Tady na poloze 46°41,8’N a 6°52,5’W je veřejnosti ne příliš známý hřbitov českých námořníků. Posádka naší lodi vzdala čest památce kapitána Hakla a vyřídila vzkaz od jeho kamarádů. Do vln oceánu jsme hodili věnec vyrobený z lanoví naší lodi, na kterém byla připevněna symbolická láhev námořnického grogu.

Vítr stale klesá, a protože už není co přidávat, nahazujeme motor. Lehce posouváme kurz na Lorient a jedeme navštívit Milana Koláčka. Že bychom trochu pozávodili?

16.5. úterý

Dnes v 15:00 hod. jsme po strastiplné lehárně překonali obávaný Biskajský záliv a hodili kotvu v závětří ostrova Groix. Tento den bude nadále Francie znát jako den, kdy se tu pod rouškou světla vylodila anglická jednotka “Royal tars” v počtu jednoho člunu a 5 mužů pod vedením Františka Šefla (vojína v záloze AČR) a vztyčila na pobřeží královský prapor Anglie. Tato jednotka si rafinovaně pronajala českou bitevní loď HMS La Grace. A pokud se ptáte, proč na dobytém území nebyl vztyčen český prapor, tak je to proto, že všichni účastníci mise jsou dobrovolníci a mají jasno v králi, kterému chtějí sloužit! (Tedy až na dva, ale to je jiný příběh)

17.5. středa

Noc byla klidná. Po snídani přeplouváme do zátoky Lorient a stání zde díky Milanovi máme v rybářském portu. Celý den hustě prší. Příliv a odliv tu dělá 3 metry, takže co chvíli musí někdo ven utahovat, či povolovat lana. Mně je to jedno. Já jsem na dešti celý den, protože se zoufale snažím sehnat elektronické mapy pro Raymarine plotter.

Stojíme tu přes noc.

18.5. čtvrtek

Dopoledne lidi vyrazili do námořního muzea. Jsou tu k vidění staré ponorkové doky a dokonce tu mají i válečnou ponorku. Jachtaře zase zaujme museum Erika Tabarliho, známého francouzského mořeplavce. Bylo příjemné si pohladit tři z jeho lodí Pen Duick I, III a VI.

Jinak tato marína je Mekkou moderního závodního jachtingu a ty kevlarové krásky jsou tu vidět na každém kroku. Vždycky jsem si lámal hlavu, proč tolik lidí od letadýlek plachtí a obráceně a hledal souvislost ve zdánlivě nestejných oborech. Tady je ale vidět, že lodě budoucnosti budou létat a snaží se o to už dnes. Asi proto se řidič obojího nadčasově jmenuje kapitán.

V poledne vyplouváme trochu potrénovat jachting. Fouká 15-20 kn zezadu, takže nám to pěkně upaluje. Plachty nahoru, plachty dolů atd. Lidi mají opět v hlavě guláš jako blázen.

Na noc házíme kotvu v Quiberonu.

19.5. pátek

Vstávám už kolem 6. hod. Je ale bezvětří a tak plánované odplutí posouvám na 8 hodinu. Taháme plachty a snídáme na vodě. Nefouká moc, ale jede to. Jen slunečnou oblohou se občas honí černé mraky. Plavba ale utíká dobře.

V 17 hod. s nízkou vodou vplouváme do ústí řeky Loiry. S větrem a proudem v zádech plujeme řekou proti jejímu toku. Tři metry rozdílu hladin způsobily skoro tříuzlový proud. Je to nádherná plavba. Žádné vlny, pasoucí se kravičky a modrá obloha, mávající lidé. Ve 22 hod. zapadlo slunce (máme stejný čas, ale jsme mnohem západněji než vy doma) a La Grace letěla tmou. Za jednou ze zatáček nás překvapil zatopený dům jehož první patro svítilo, jak by se tu stále žilo.

Ve 23 hod. přistáváme u mola Belem přímo v centru Nantes. Noc mohla být klidná, kdyby nedaleko nás nezněla hudba z nějaké diskotéky.

20.5. sobota

Dopoledne klasická sobota, ale zbyl i čas na prohlídku města. Zaujaly mě spousty věcí: chodící obří slon, střecha kostela plná soch se zvonem, ale hlavně jeden ze známých zámků na Loiře. Z venku Bastila za vodním příkopem, ale uvnitř nádherná renesanční stavba.

Ve 14 hod. začala pod námi ubývat voda – to je dobře, protože se otáčí proud. Angličani říkají: “čas a příliv nečeká!” Měli bychom vyrazit, jenže přesně v tom okamžiku kolem lodi proplul 2,5 metrový (mrtvý) sumec. No, to jsem si nemohl nechat ujít. Šup do člunu, rybě do huby háček a začal boj. Bavili se lidi na lodi i na nábřeží a věřím, že záběry, které uvidíte, až bude možnost je odeslat, jistě pobaví i vás….

Cesta po řece rychlostí naší lodi 10 kn přímo proti 22 kn větru pěkně ubíhá! No, uvidíme co bude na moři…