Krásy Baltu

3

Po plavbě z Brege na Bornholm jsme si vytyčili cíl pro plavbu další. Zalíbil se nám magický kus pevniny v Kattegatu, malý ostrov, který se pyšní již na středověkých mapách, ostrov, jehož kontrola byla předmětem sporů a bojů mezi Dány a Švédy.

Několik hodin času trávíme prohlídkou starých známých a nám tolik příjemných míst, jako např. maríny v Glowe. Ochutnáváme baltské
herinky v housce a německé pivo, abychom mohli konstatovat, že Plzeň je Plzeň. Po druhé hodině již nosíme proviant na loď, krásnou Bavarii 46 s romantickým jménem Mona Lisa. Počasí nám přeje, fouká svěží vítr přímo ze západu, což potřebujeme. Opouštíme marínu v Brege kolem 4. hodiny odpoledne a máme před sebou pořádný kus cesty.

Prvních 12 nm na motor projíždíme plavební dráhou až na úroveň majáku Dornbusch na Hiddensee. Místo, které mám tolik oblíbené, když se vracím zpátky na Rujánu. Podmínky pro plavbu na sever jsou naprosto ideální, ale dva postižení mořskou nemocí v podpalubí mne nutí k přemýšlení, zda jim neulevit a přeci jen nestočit loď ke křídovým útesům Klintholnu či severněji k Rødvigu. Stále váhám, a když vidím, že žaludky nešťastníků se malinko stabilizovaly, v duchu se rozhodnu pro pokračování plavby na sever. Loď míří stále na sever k majáku Falsterboren. Záhy se kolem nás začínají objevovat četná světla. Důkaz, že se blížíme do Øresundské úžiny.

Plachtíme směrem ke Kodani. Za další hodinu svítá a nám nad hlavou přelétá Boeing 747, který se právě chystá na přistání. Jsem přesvědčen, že nám musí utrhnout stěžeň, jak je nízko. Po probdělé noci jsme všichni trochu unavení, ale šťastní, že stále stoupáme k našemu vysněnému cíli na severu. Po pravé straně míjíme most do Malmö a také větrné elektrárny, kterých je v těchto místech mnoho. Kolem osmé
ranní padá vítr a fouká pod 7 kn.

Nahazujeme motor a další zhruba tři hodiny plujeme bez plachet. V pravé poledne míjíme Helsingør na levoboku a Helsingborg na pravoboku. V nejužším místě mezi Dánskem a Švédskem sledujeme plavební dráhu a držíme kurz 315 – přesně na Anholt. Vítr opět stoupá
a my dosahujeme rychlosti kolem 9–10 kn. Plavba je naprosto v pohodě a před osmou hodinou večerní připlouváme konečně na ostrov Anholt, který působí velmi opuštěným dojmem. Poměrně silný vítr a proud vody nám dovolí přistát až napotřetí. Jsme šťastní! Po 28 hodinách jsme upluli 198 nm. Jsme na Anholtu.

Den na Anholtu
Anholt je dánský ostrov, který leží v Baltském moři v průplavu Kattegat (dánsky to znamená „kočičí díra“), přibližně na poloviční vzdálenosti mezi Švédskem a Dánskem. Ostrov má rozlohu téměř 22 km2 a žije na něm přibližně 160 stálých obyvatel. Místo je to poměrně izolované, do nejbližšího dánského přístavu trvá cesta dvě hodiny trajektem. Příroda, ale především obyvatelé ostrova se zcela přizpůsobili skutečnosti, že všude kolem nich je moře, jak daleko jejich oči dohlédnou.

Na Anholtu se vyskytují tři typy krajiny – krajina utvořená pohybem ledovce v poslední době ledové, pobřežní linie s písečnými plážovými hřebeny a táhlé písečné duny. Nejvíce charakteristickým rysem pro ostrov je však velká populace tuleňů šedých. Ostrov jsme projeli téměř celý, z nejvyššího bodu se rozhlédli po písečných dunách, v dáli jsme zahlédli maják. V půl čvrté vyjíždíme z přístavu a naším dalším cílem je přístav v Helsingøru. Vítr nám fouká příjemně ze SSW, nejprve kolem 8 kn, v pozdním odpoledni pak zesílí na 12–15 kn, takže na bočák, a příjemnou jízdou na plných plachtách rychlostí 9 kn proti vodě míříme na jihovýchod.

K půlnoci se opět dostáváme do blízkosti plavební dráhy pro vjezd do Øresundské úžiny a ve dvě hodiny ráno vjíždíme do maríny, která je na rozdíl od Anholtu obsazená do posledního místa. Vlastně až na jedno, hned naproti benzínce Nordhavenu. Je to místo, do kterého musíme vjet kolmo ve velmi úzké dráze za větru 15 kn. Daří se nám to napoprvé a po zásluze se odměňujeme rumovou medailí navzdory prohibici v Čechách. Ulehneme a ráno volám harbourmastera. Mobil nezvedá, avšak přes rádio se nám hned ohlásí. Přijíždí na kole na molo a prohlíží si naši vlajku na zádi – táže se, zda jsme z Čechoslovákia, a když mu to odkývem, nechá nás tu stát bez poplatku a popřeje nám příjemný pobyt. Nemohu si zvyknout na chování seveřanů, kteří jsou proti očekávání vřelí, ochotní a milí.

krasybaltu_2

krasybaltu_4

 

Helsingør
Je nazýván městem Švédů a městem Hamleta. Sotva vyrazíme na prohlídku, začne pršet. Přesouváme se tedy do nejbližší kavárny a objednáváme chutná kapučína. Jen co déšť pomine, pokračujeme prohlídkou města. Nejprve nahlédneme do malého kostela, ve kterém
visí ze stropu velká plachetnice. V severním křídle kostela je k vidění malé muzeum dokumentující posledních 600 let dánské mořeplavby. Poté míříme k legendami opředenému hradu, který sloužil v dávných dobách jako celnice.

Na hradě Kronborg Slot kdysi Hamlet pronesl známá slova „být či nebýt“. Tak to alespoň tvrdil Shakespeare. V poledne mizíme z města a těšíme se na loď. Dnes nás nečeká žádná dlouhá přeplavba, cílem cesty je totiž švédský ostrov Ven, který je vzdálen pouhých 13 mil. Odpoledne vítr padá, tak tentokrát na motor. V pět hodin odpoledne vplouváme do malé maríny na Venu. Kromě nás v přístavu není žádná
jiná loď.

Ven
Ostrov leží uprostřed jedné z nejfrekventovanějších vodních cest na světě – průlivu Øresund. Žije zde kolem 400 obyvatel. Ostrov lemují travnaté svahy a navrchu ostrova je travnatá plošina. Toto plato dělá z ostrova jeden velký vyhlídkový bod, který nabízí svým návštěvníkům
výhledy na švédské i dánské pobřeží a při pohledu na jih na Øresundský most. Přestože jsou svahy kolem strmé, naleznete zde jemné a přívětivé pláže. Roste tu několik chráněných druhů rostlin, které dělají z místa jednu velkou přírodní rezervaci. Na ostrově žijí zajíci, ježci, ještěrka písečná, ropucha zelená a další vzácní živočichové. Ven patřil v 16. století jednomu z nejtvrdohlavějších despotů v Evropě, astronomovi se jménem Tycho de Brahe (1546–1601).

Kodaň
Vstáváme po šesté ranní a vyrážíme. Vítr nám jde naproti, fouká SW o 15 uzlech, křižujeme a poskakujeme směrem do hlavního města Dánského království. Cestou míjíme kolonii větrných elektráren a před desátou vjíždíme do bazénu Nyhavenu. Je to podobný zážitek, jako
byste přijeli s jachtou ke Staroměstskému náměstí. Posádka míří ke královskému paláci, láká je výměna stráží. Nezbytná je návštěva parku a pobřeží, kde odpočívá soška Malé mořské víly. Já mířím do antikvariátu se starými mapami a cestopisy mořeplavců, odkud si odnáším dva cenné úlovky. Ve dvě hodiny se setkáváme na palubě a mám pocit, že všichni se tak trochu těšíme, až z města vypadneme.

Vítr se zdvihá a vlasy nám už dlouho nevlály. Vyjíždíme z kodaňského bazénu do úžiny, na levoboku míjíme Øresundský most a směřujeme na jih. Vítr sílí na 25, místy až 30 kn. Refujeme hlavasku na druhý ref. Z geny kouká jen malinký kapesník a Mona Lisa uhání na bočák v průměru 8 kn v 6–7 Bft. Smráká se, vlny se zvedají a naším dnešním cílem je městečko a rybářský přístav Rødvig. Vjíždíme do přístavu po deváté večer, tedy za tmy. Marína je plná lodí, vyvazujeme se na jediné volné místo, které jeho majitel, jak se záhy dozvídáme, opustil
odpoledne. Z Kodaně jsme napluli 50 mil na velmi příznivý vítr.

Rødvig a Møn
Ráno vstáváme brzy a vydáváme se na prohlídku Stevensových útesů. Návštěva Rødvigu by nebyla zajímavá bez procházky podél pobřeží a výhledů na křídové útesy. Stevens Klint je pobřežní cliff dlouhý 17 km, táhne se z jihu od Rødvigu až po Bogeskov na severu. Útesy jsou viditelné po celé cestě a v nejvyšším bodě dosahují výšky přes 40 m – to je u majáku Stevns Fyr. Útesy jsou z měkké křídy a vápence a postupem času erodují. K největšímu odštěpení došlo v roce 1928, kdy se kus starého kostela stojícího na pobřeží odtrhl a zřítil se do moře.

krasybaltu_5

Před polednem se vracíme na loď, čeká nás opět plavba. Vyplouváme na jih, k poloostrovu Møn a známému přístavu Klintholn. Vítr se
drží na 30 kn, hlavasku držíme na druhém refu a Mona Lisa uhání k dalším útesům. Vítr sílí na 35, pro jistotu plachtu třetím refem ještě zmenšujeme. Vlny se zvyšují, dosahují 2,5–3 m. Loď má i přes zrefované plachty velmi slušný náklon, ale pevně zaříznutá do moře uhání s jistotou ke dnešnímu cíli. Usínáme o půlnoci, ošleháni větrem a unaveni zážitky a výborným červeným.

Mona Lisa v maríně
Mona Lisa v maríně

Hiddensee
Vstáváme opět brzy a zdá se, že Neptun přitvrzuje. Fouká v poryvech 35 kn, nebe nelze příliš dobře rozeznat od moře, na obzoru převládá ocelová barva. Jdu se s Lubošem podívat ke vjezdovým „vratům“ do maríny a vidím, jak se přímo proti řítí téměř třímetrové vlny, které se záhy tříští o hrázní molo a vlnolamy. Přemýšlíme, zda vyrazit, a chvíli váháme. Stahujeme ještě z windguru předpověď a zjišťujeme, že vítr
má odpoledne sílit. Je rozhodnuto. Odpoutáme Lízu z lan, vytahujeme fendry a děláme malý obrat v přístavním bazénu. Páka plynu jde na maximum dopředu a loď se žene ke vratům rychlostí skoro 8 kn. Příď míří přímo na střed a záhy se potkáváme s první vlnou, která se rozbíjí o příď, což poznají všichni členové posádky, zejména ti, kteří nestihli nasadit kapuce. Slaná sprcha je ovšem jedinou nepříjemností, Mona Lisa drží směr a s přehledem opouští vrata a míjí hrázní mola. Máme jasný cíl, Hiddensee a již tradiční procházku k majáku Dornbusch.

krasybaltu_7Procházku ke světlu, které je desítky let jistotou všech námořníků brázdících Balt. Kdyby byl maják ženou, byla by to vysoká, krásná a štíhlá brunetka, oblečená v bílých šatech, tajemná a s jiskrou v oku. Och, trochu jsem se nechal unést poezií a místní pálenkou z rakytníku. Poezie tohoto krásného místa, poezie Hiddensee.. V noci živě diskutujeme v salonu a probíráme uplynulý týden, zážitky, pocity, úzkosti a vtipkování. Mám takový dojem, že je všem skvěle, že si to všichni užili. Na Baltu stačí týden a opravdu si odpočinete. Zapomenete na starosti všedních dnů, na neotevřené e-maily, zmeškané hovory v telefonu. Soustředíte se na plachty, navigaci, mapy, noční přejezdy, noční oblohu, dobré oblečení a ponoříte se sami do sebe. Aspoň na chvíli naleznete v sobě námořníky a dobrodruhy, uniknete z civilizace. Balt mi nenahradí jižní moře. Je drsný, ale překrásný, rád se sem vracím…

krasybaltu_8
Trasa plavby

 

3 KOMENTÁŘE

  1. Kattegat určitě není průliv. Průliv je plavební cesta vybudovaná lidmi. Když už, tak průliv. Ale i to mi pro vodní plochu širokou 50 až 120 km připadá přehnané. Je to prostě jedna z vodních ploch spojujících Balt a Severní moře.

Comments are closed.