Kobliha team 5: čalounění a barvení

0

Vozík vlastní konstrukce je již připravený, ale Kobliha toho má stále ještě hodně před sebou. Vnitřní obložení stěn palubkami a následné moření a lakování je hotové a vytvrdlé. Bude se čalounit. Jako u všeho i zde byl velký pomocník google. Vždy při sledování a učení se nových věcí sám sebe přesvědčuji, jak je to snadné, a kladu si velké cíle. To se týkalo i čalounění. Tak snadno ti pánové na videích čalouní a hrají si s látkou jak s hračkou. Prošívají a vrství, vytváří složité střihy, ale pod jejich rukama vše vypadá lehce a snadně.

Jako korpus lavic a sedáku byla použita dřevotříska. Sedáky ve spodní části jsem ještě navíc vyztužil hranoly proti prasknutí a tím budou také chyceny proti vysunutí. Poté už byla řada na materiálu k čalounění, nákup molitanu 5cm širokého a béžové koženky, lepidlo na molitan, sponkovačku na koženku a jde se do práce.

První zádrhel – v domácím prostředí nařezat molitan rovně je problém. Myslel jsem, že nedostatky koženka schová, ale to byl omyl. Něco málo snad ano, ale i malé vykousané části molitanu jsou i přes vrstvu koženky (a obzvlášť pokud je hodně vypnutá) dost vidět. Opět jsem moudřejší, takže na podlaze leželo několik kusů molitanu a vybíral jsem podle kvality ořezání který kam použiji.

Jednotlivé molitany po pečlivém výběru putovaly v domácí manufaktuře k lepení na dřevotřísku. Tam nemůžu nic zmastit, to je jasné. V podstatě nelze nic splést, pokud je koupeno správné lepidlo….to mé prostě drželo pouze na dřevě, molitan jak kdyby měl nějaké silové pole a lepidlo né a né přilnout. Když to píšu, tak už se jen směju, jak jsem šel z trapasu do trapasu a udivuju se, že jsem byl schopen pokračovat dál.

Znova a lépe – jiné lepidlo již drží jak má a tak jsem poté všechny tyto dřevěnomolitanové polotovary nanosil do bytu, abych při dlouhých večerech pomocí sponkovačky vše očalounil koženkou. Už jsem upustil od všech představ o vrstvení a prošívání, nakonec úplně obyčejné opláštění koženkou, zahnutí za dřevěnou desku a sponkování. Jen si lehce pohrát s rohy aby každý nebyl jinak poskládaný a je hotovo. Velmi amaterské, ale co naplat, službu to na nějaký čas udělá.

Dále byla očalouněna opěrná část zadního výklopného krytu a také část palubní desky. Tam obzvlášť v kontrastu s mořeným dřevem béžová koženka vyniká. Dmul jsem se pýchou po osazení do lodi. Zas je kousek hotov a víc a víc jsem se blížil k natírání trupu. Po zkušenostech s krytem už vím jak na to….brnkačka, epoxi základ a několik vrstev Temaduru. Profesionál teoretik – jako vždy nad věcí, nakoupeno vše potřebné, vzhledem k práci venku čekání na vhodné počasí a začíná se lakovat. Základ je opravdu pohoda, krycí schopnost bílé barvy je skvělá a po vyschnutí přichází řada na sytou hnědou, dle vzorníku RAL dlouho vybíranou, dvousložkovou Temadur barvu.

Miluju hmyz! Ty všudypřítomné malé mrchy, co čekají někde v podpalubí ve stínu, až nanesu vrstvu barvy a odeberu se na kávu před další vrstvou. Tito malí bezobratlovci dokážou pít krev aniž by bylo poblíž něčí tělo tím, že jak sekta konající hromadnou sebevraždu musí sednout na tu čerstvou vrstvu barvy. Nejdřív jsem jemně pinzetkou likvidoval kus za kusem a chvilku poté v amoku už nehledě na škody plácal ty mrchy jak se dalo. Ještě že těch vrstev bylo víc a dost zásahů se dalo zaretušovat. Postupně se celý trup dostával do jednotné barvy. Odstín a značku barvy mohu vřele doporučit. Na venkovní nátěry s epoxi základem se Temadur opravdu osvědčil což se v budoucnu potvrdí po absolvování mnoha plaveb.

Pomalu a jistě se blíží dlouho očekávaná část rekonstrukce a to bude osazování Koblihy kováním. Barva schne rychle a byly položeny tři vrstvy. S lehčí nadsázkou lze napsat, že nebylo třeba ani laminovat, díky tolika vrstvám barva vodu nepropustí.