Kobliha Team 3: Snílek

0

Jsem kochací typ, a to doslova a u všeho. Dvojnásob to platí u vlastních výtvorů. Po každé dokončené činnosti jsem jak blázen chodil na zahradu, třeba i na pár minut, a jen tam stál a koukal. Sousedi se tím pohledem musí určitě bavit. Aby to nevypadalo hloupě, vzal jsem si vždycky aspoň kousek laťky a vytvářel iluzi práce. Ale to bylo jen ze začátku, později jsem už ohledy nebral a prostě tam stál a kochal se tím zázrakem. Trup byl už připraven na další tvoření, a já si představoval, co a jak kde bude.

Jako první část interiéru přišla na řadu podlaha. Stejně jako u příček, tak i zde byly použity dostatečně silné voděodolné dřevěné desky, nařezané na míru a přišroubované k žebrům trupu lodě. Ještě před montáží jsem do nich vyřízl otvory pro servisní dvířka pro možnost sledování stavu vody uvnitř trupu během plaveb. Skříňka mezi přední a zadní lavicí musí být půlkulatá. Na překližkovou kostru skříňky byly našroubovány úzké laťky a celé jsem to následně zabrousil a zakitoval, aby plocha byla jednolitá bez hran. Celá skříňka byla nakonec vsunuta pod dělící přepážku, která je vyšší.


Vyklopný kryt zadního úložného prostoru by dal samostatnou kapitolu. Popsána bude finální verze krytu, ale verze byly ve skutečnosti tři. Stále jsem nebyl spokojen s tvarem a nebyl schopen požadovaný tvar vyrobit svépomocí. Zadní kryt je vyvýšený a směrem k zádi lodi se snižuje, je to původní kryt, ale je nainstalován obráceně proti směru a zkrácen. V zadní nižší části u zrcadla jsem vyřízl otvor pro instalaci závěsného pohonu. Aby kryt opticky vypadal masivněji, je výřez obložen elektrikářskou lištou, která je výborná na tvarově náročné plochy. Ve vyšší přední části krytu, který bude zároveň sloužit jako opěradlo pro členy posádky na zadní lavici, je vytvořené osazení pro budoucí čalounění. To vše bylo následně laminováno několika vrstvami, kitováno a broušeno. Jako u trupu i zde byla použita pryskyřice s bílím pigmentem pro barevnou celistvost. Po tomto kroku následovala výroba kostry lavic na sezení obyčejným našroubováním hranolů napříč trupu.

Materiál je vyčerpán a následuje další návštěva Hornbachu. Jak rád tam jezdím a opět se kochám…..jen sortimentem, o cenách to napsat nemůžu. Ale v konečném důsledku a sčítání nákladů za těch pár prkýnek a dílů je cena zanedbatelná. Však ještě budu šokován, až dojde na vybavení Koblihy kováním.

Boky vnitřní části trupu jsem se rozhodl obložit palubkami. Mají zámky, takže budou pěkně držet u sebe. Jen se poprat s vytvarováním. Na poměrně malé a dost tvarované lodi jako je Kobliha jsem to mohl vyřešit namočením palubek do vody, aby se nasákly, a následným sušením pod zátěží. V teplém létě roku 2013 šlo sušení samo a instalace na boky trupu byla až překvapivě snadná. Ze stejného materiálu je obložena i spodní část lavic na sezení a v přední části pod palubní deskou je vytvořena malá příčka s dvířky na „bagáž“. Lavice a opěradla vyřezaná z dřevotřísky na míru zakryla poslední kousky nevzhledného původního trupu. Z dřevotřísky jsou vyrobené i servisní dvířka na podlaze, která byla následně obložena laťkami.


Vzhledem k přiznaným osobním vlastnostem nemusím moc rozepisovat co se asi odehrávalo. Aniž by Kobliha okusila vodu, tak plula den co den! Já na ní plul na zahradě, v jedné ruce volant a druhou se cachtal v proudu vody proudícího a stříkajícího od trupu lodi svištící ve skluzu :-). Prostě jsem snílek… náramně jsem si to užíval, většinou do doby, než kolem procházela babička a pokaždé prohodila stejnou větu: „Lubošku, to snad nemyslíš vážně, že s tím půjdeš na vodu“. Jen dodám, že babička neuměla plavat. Dost snění a jde se lakovat.

Teakové mořidlo a jeho dvě vrstvy nanesené na vše dřevěné v trupu konečně naznačují jeho konečnou podobu. Po řádném zaschnutí je nanesen v několika vrstvách lodní lak, který dodá barvě na hloubce a lesku. Během těchto prací byla provedena elektroinstalace v lodi – plán je instalovat baterii a veškeré jištění v zadním úložném prostoru. Na palubní desce budou pouze ovládací prvky na světla a houkačku. Nebylo tedy třeba dopředu tahat silovinu na velkou zátěž. Řízení jsem promazal, je zachováno původní pomocí lanovodu přes soustavu kladek, jen v nově instalovaných bowdenech. U tohoto systému je větší vůle v řízení i z toho důvodu, že jsem nechtěl lanka moc šponovat přes kladky. Navíc byla levnější varianta zrepasovat původní řízení. Můžu se sice obhajovat tvrzením o zachování retro stylu, ovšem cena a finance byly pravý důvod. Díky tomu mohla Kobliha svépomocí vznikat a já znám celé plavidlo do posledního šroubku.

pokračování příště