Jak jsem se stal Yachtmasterem RYA, díl první – kurs

2
OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Tu noc před zkouškou jsem spal špatně. Když už se mi povedlo usnout, topily mě ve snu přílivové křivky a bóje se mi společně s náměrovými liniemi smály. Když jsem nespal, zíral jsem do stropu kajuty a proklínal nápad, který mě dovedl až sem. V břiše jsem měl pocit jako před státnicí a v hlavě touhu být milion kilometrů odtud. A pak přišlo ráno.  Ale začněme od začátku.

První vykročení

Sen stát se Yachtmasterem v anglickém systému RYA (Royal Yachting Association) se zrodil před více než dvěma roky, kdy jsme společně se Skipřenkou přemýšleli, jakou další cestu vzdělání v jachtingu zvolit. Po zralé úvaze jsme zavrhli českou cestu ministerských námořních licencí (C,B,A) a stejně tak cestu licencí chorvatských. České C máme, Chorvatské B také a další cesta tímto směrem žádné benefity navíc podle nás nepřinášela. Britský vzdělávací systém RYA, který je nejuznávanější na celém světě a papíry RYA znají v marínách po všech mořích, nám přišel jako naše jediná volba do budoucna. Díky tomu, že několik RYA příruček jsme vydalii v našem nakladatelství, věděli jsme, že informace o RYA nelžou. Je to nejlepší jachtařský vzdělávací systém. Ale také nejnáročnější. Bude nutné zabojovat.

RYA systém vzdělává jachtaře jak teroeticky, tak prakticky. Páteř tvoří kurzy v následujících stupních: Competent Crew – Day Skipper – Coastal Skipper – Yachtmaster Coastal – Yachtmaster Offshore/Ocean. První tři stupně jsou kurzy zakončené (nebo ne – podle schopností jachtaře) RYA průkazem bez další zkoušky. K titulu Yachtmaster je nutné vykonat zkoušky před nezávislým examinátorem (zkoušejícím) RYA. Yachtmaster zkouška je praktická i teoretická současně, probíhá na plavbě na moři a trvá asi dvanáct hodin. Podmínkou pro přijetí ke zkoušce je naplutí určitého počtu mil jak v přílivových, tak nepřílivových vodách, určitý počet hodin skipperování a také určité procento plaveb nočních. Poznámka: K této základní kostře nabízí RYA spoustu dalších kurzů – VHF DSC SRC operátor, údržbu dieselových motorů, kurz přežití na moři a spoustu dalších, nemluvě o kurzech pro kapitány motorových člunů, závodní jachtaře atp.

Tak jsme se do toho pustili. Především bylo nutné zlepšit angličtinu a to hlavně schopnost porozumění. Jako člověk od počítačů a knih nemám problém se čtenou angličtinou a stejně tak dokážu říct, co je potřeba, ale s tím rozuměním jsem na tom nikdy nebyl nejlépe. Více jak rok a půl jsem si tak skoro každé ráno pouštěl do uší anglické výukové scénky a dělal cvičení k nim určená. Nebylo to úplně lehké, ale vzhledem k tomu, že jsme pilně jezdili na různě plavby do ciziny (Itálie, Řecko, Chorvatsko), záhy jsem zjistil, že se moje angličtině zlepšuje.

Dalším důležitým bodem bylo naplout požadované námořní míle. Vzhledem k tomu, že s lodí už jsme nasbírali hodně zkušeností, nechtěli jsme začínat v RYA od začátku, ale vstoupit až do horních pater RYA vzdělávání, a to kurzem Coastal Skipper s cílem završit jej zkouškou na titul Yachtmaster.

Celé to bylo otázkou dlouhodobějšího plánování. V uplynulých třech letech jsme získali certifikát první pomoci od společnosti Shock (RYA jej uznává) a který je pro Yachtmastera stejně nutný, jako VHF DSC operátor SRC, který jsme získali u NYC Škola jachtingu, který je tuzemskou odnoží RYA. Abychom napluli potřebné míle v přílivových vodách, zorganizovali jsme se Skipřenkou a s Tomášem Shrbeným přeplavbu kanálu La Manche, ze Saint Malo do Portsmouth a zpátky, kde jsme si užili větru, vln, přílivu a proudů možná víc, než je zdrávo. Ale zkušenost to byla úžasná a dobře nás připravila na to, co nás nakonec ve Skotsku na kurzu RYA čekalo.

Dlouho jsme nevěděli, které RYA tréninkové centrum vybrat. Komunikovali jsme s jedním z center v Humble s tím, že bychom zkoušky absolvovali v Solentu, tedy v oblasti, kde jsme již pluli. Nakonec ale rozhodla náhoda. Naše kamarádka Lucie se přestěhovala do Skotska do Glasgow, kde objevila českého RYA instruktora Dannyho, který pracoval pro 1st ScotSail Training. A bylo rozhodnuto. Letíme do Skotska.

Do Skotska

Protože, jak již bylo řečeno, nastupovali jsme do RYA systému v jeho horní části, nastalo měsíc před odletem horečné samostudium. Praktický kurs Coastal Skipper již počítá s tím, že teorii i praxi má frekventant zvládnutou a zaměřuje se na praktické procvičení a prohloubení znalostí hlavně v oblasti skipperingu, tedy kapitánování.

Což o to, praxi s lodí jsme měli značnou, ale ta teorie. Nakoupil jsem a postahoval co se dalo a pustili jsme se do díla. Nebylo to úplně jednoduché. Veškerá praktická navigace na kurzu a pak na zkoušce probíhá samozřejmě bez GPS a frekventant musí zvládnout bezchybně práci s mapou. Drtili jsme pojmy jako fix, ETA, ETD, KTC, učili se sestrojovat trasy plavby, převádět kurzy, vynášet proudy, počítat rychlosti… k tomu samozřejmě musí frekventant umět pracovat se standardními přistavy, sekundárními přístavy, číst přílivové křivky, interpolovat časy a výšky přílivu, znát spring, neap, MHWS, MHWN a podobně. Všechno samozřejmě v angličtině, protože i když instruktor kurzu byl Čech, zkoušejícím bude rodilý Skot a celá zkouška bude v angličtině. U teorie nejde jen o navigaci. Předmětem zkoušky je samozřejmě i Colreg, zdravověda, bezpečnost na lodi, péče o motor a také meteorologie. Na toto na všechno se může zkoušející ptát (a také se ptal).

Ale nedosti na tom. Součástí zkoušky je také sestavení tzv. passage plan, tedy plánu přeplavby, který adept na yachtmastera dostane zadaný na začátku týdne od zkoušejícího a během plavby si jej připraví, aby jej mohl při zkoušce obhájit.

Shrnuto prostě a jednoduše slovy samotné RYA. Ten kdo chce být Yachtmaster, musí být schopen plout a přistát s lodí na plachty za všech povětrnostních podmínek, ve dne i v noci, v jakýchkoliv vodách tak, aby posádka vždy byla v naprostém bezpečí. Ostatně, Yachtmasters jsou ve Velké Británii vnímáni jako jakýsi elitní klub. Jen pět procent britských jachtařů si nakonec Yachtmastera udělá a to ještě často až na sklonku své kariéry jako odměnu. Drtivá většina jachtařů ve Velké Británii se spokojí s úrovní Day Skipper.

My jsme si vytkli nelehký cíl. Yachtmastera Coastal. Co vám mám povídat. Byli jsme vyplašení jako poledne.

Do Skotska na kurz Coastal Skipper jsme dorazili letadlem. Tedy – bylo to trochu jako v té písničce od Nohavici jeli lodí vlakem metrem a pak tramvají s tím, že my jeli taxíkem, pak letadlem do Glasgow, pak autobusem na vlak do Paisley, pak vlakem do Largsu a pak pěšky do maríny Largs. Tam jsme poseděli nad sklenicí Ginger Beer (což vždy dělali správní ransomovi hrdinové) v restauraci s krásným názvem Pub Bosun Table, až dorazil Danny, náš instruktor, který nám v kanceláři 1st Scot Sailling Centra sdělil základní instrukce. Pak jsme se nalodili na naši školní plachetnici Sun Odyssey 42,2 se jménem Jon Boy.

Večer se nesl v vzájemném poznávání se zbytkem posádky ve vynikající restauraci v marině. V posádcek jsem byl já, Skipřenka, Lukáš Pavlica, Pavlína Pucholtová, Lucka Schurerová a intruktor RYA Danny Drahoš. Ono toho poznávání zase nemuselo být moc – mezi s sebou jsme se znali a jedinými novými přišedšími byl Danny a Pavlína, se kterými jsme se skamarádili velice rychle. Po cestě a po jídle značně zmožení jsme zapadli do kajut a ve spánku očekávali věci příští.

K tomu nalodění ještě jednu poznámku – Danny, tedy náš instruktor, nakoupil jídlo pro celou posádku na celý týden. Jídlo bylo samozřejmě v ceně kurzu. Velmi milé překvapení, které nám ulehčilo život. V ceně kurzu také byla veškerá nafta a přístavní poplatky, což rozhodně není jinde zvykem. Celková cena kurzu byla dokonce nižší, než jsme platili kdysi kapitánský kurs v Chorvatsku.

Pěšky pochodujeme k marině v Largs.
Pěšky pochodujeme k marině v Largs.

Vyplouváme

Ráno se vstávalo v osm hodin. Kapitánem dne je Pavlína, já jsem vyfasoval funkci first mate. Společně jsme připravili loď k vyplutí a podle pokynů Dannyho jsme v 11:00 vyrazili. Zpočátku moc nefoukalo, ale po dvanácté se zvedl čerstvý větřík a tak na plné plachty vyrážíme obeplout ostrov Aran.

Cestou probíhá výuka jak teoretická, tak praktická. Z té praktické jsme hlavně cvičili manévr Man Over Board (dále MOB), a to na plachty, jehož zvládnutí je jednou ze základních podmínek absolvování kurzu Coastal Skipper a je i klíčovou součástí zkoušky Yachtmaster. Zvládnout tenhle manévr je důležité – vážná chyba při něm znamená automatické STOP na zkoušce. Mně osobně tenhle manévr na začátku moc nešel – dvakrát jsem si odjel příliš na beam reach, nikoliv na broad reach, a zpátky jsem nedokázal k mobíkovi správně nastoupat. Až teprve na potřetí se to zdařilo. Naštěstí jsme tenhle manévr cvičili ještě mockrát a dokázali ho zvládnout bez chyb. Nicméně zůstala ve mně obava, jak to půjde na zkoušce. A to jsem ještě netušil, jaké nám Neptun při zkoušce přichystá zlomyslné překvapení.

Ale zkouška je ještě daleko a my zatím obeplouváme Aran a obdivujeme skotskou scenérii. Je vážně nádherná. Kopce vysočiny lemované vřesovišti spadají až do zdejších mořských zálivů, kterým se říká lochy. Na upatí kopců se krčí vesnice ze světlých kamenů a s šedými střechami, tolik rozdílnými od středomořských, které známe. V brázdě za lodí si hrají delfíni a ze břehu po nás pokukují tuleni. Je to tu malebný kout a v nás začíná klíčit představa, že tu nejsme naposledy.

Plavbu prvního dne jsme zakončili večer na bójce před marínou Loch Ranza. Následuje večeře a já pak, coby zítřejší kapitán, mám připravit passage plan (plán plavby) na další den. Vzhledem k tomu, že zde člověk musí počítat s přílivy a proudy, pracuji na něm do půlnoci.

Malebný Loch Ranza i se zříceninou hradu.
Malebný Loch Ranza i se zříceninou hradu.

Výcvik, výcvik a zase výcvik

Druhý den jsme ráno stihli bleskovou návštěvu toalet v Loch Ranza a pak již vyplouváme směrem do Milportu. Jak denní kapitán mám za úkol nás tam bezpečně dovést (samozřejmě bez GPS). Cesta je snadná, na širé hladině se krásně berou náměry, i viditelnost je dobrá. Před Milportem jsou ale rozsáhlé mělčiny a vjíždí se tam podle tranzitních náměrů a to podle pilotu (Reeds) na věž a přední konec mola. Navigace se daří a kolem poledního jsme na bójce před Milportem.

Je takové teplo, že se skoro všichni (kromě Skipřenky a Dannyho) nechali zlákat a deset stupňů studené moře okusit. Jako osvěžení skvělé, ale jinak je jasné, proč je nutné zvládat manévr MOB. V tomhle člověk dlouho nepřežije.

Milport
Milport
Došlo i na koupání, ale voda byla hodně studená.
Došlo i na koupání, ale voda byla hodně studená.

Mým dalším úkolem bylo dostat loď slepou navigací do Largsu. Tedy jakoby padla hustá mlha. Vypadá to tak, že mě zavřeli dole u navigačního stolku jen s pravítky, mapou a kalkulačkou. Nesměl jsem vidět ven a od kormidla jsem dostával pouze rychlost (proti vodě, nikoliv proti dnu), hloubku a log. Musím říct, že ve mě byla malá dušička. Přepočítávání a navigování online bez viditelnosti nepatří mezi moje oblíbené kratochvíle. Ale nakonec to dopadlo dobře. Nicméně když jsem doplul do Largsu k bóji před marínou, a pak ji skutečně u lodi i uviděl, byl jsem hodně rád. Přesto jsem vyslal k Neptunovi krátkou modlitbičku, aby mě slepé navigace u zkoušky ušetřil.

Z Largsu do Rothsay vede loď slepou navigací Pavlína a z Rothsay zpátky do Largsu miří loď už za tmy a pod vedením Lukáše. Všehno úspěšně. V Largsu jsme na mole přesně deset minut po půlnoci. Sprcha je docela příjemná a protože je už úterý (vlastně středa), začínáme pracovat na passage plánech na zkoušky. Já odpadám v půl druhé, Skipřenka vedle mě zaléhá v půl třetí ráno.

Další den se mění počasí. Přichází teplá fronta a nebe hrozí deštěm. Vítr je nestálý a ranní nácvik chytání bójek na plachty značně komplikuje. Vydáváme se více na sever, kde by mohlo být větru více. A skutečně, někde v okolí Inverkipu začíná foukat a také pršet. Jak se nám teď ty nové bundy hodí! Míříme do mariny James Watt v Greenocku, kde si chceme vyzvednou další mapy pro přípravu passage plánů. Mapy jsou na Kittmarovi, lodi, na které máme v sobotu dělat zkoušky.

Z James Watt maríny už zase za tmy míříme k maríně Rhu, kam nás vedou dokonale provedená sektorová světla a zpětný náměr (backbearing) z ručního kompasu. Velitelem přeplavby je Lukáš. Podotýkám, že GPS je stále zapovězena a navigace se děje jen podle světel a náměrů. Ve Rhu maríně otáčíme, velení přebírá Pavla a míříme do Holy Lochu. Tam přebírám velení já a Skipřenka a bereme kurz na marínu Inverkip.

Není to moc snadné, protože řídíme loď backbearingem a před marínou se má nacházet jediné zelené světlo, navíc značně slabé. V okolí jsou mělčiny a je třeba jet přesně na vjezd, který zelené světlo označuje. Ten ale není pořád vidět a když ho konečně zahlédnu v očekávaném směru, dost si oddychnu. Ale ještě tam nejsme. Zelené světlo označuje první zelenou bóji na začátku krátkého kanálu vedoucího do vjezdu. Červené boje značící druhou stranu kanálu nesvítí a nejsou ve tmě vidět. Navíc fouká dost silný vítr. Když jsme u zelené bóje, je jasně vidět vjezdový kanál. Zahýbá mírně vlevo, ale já musím hned ve vjezdu doprava, kde jsou matně vidět lodě. Mám jen jeden pokus, chyba by nemusela dopadnout dobře. Ale dopadlo to. Hned za vjezdem bylo volné místo. Vítr se uvnitř utišil a já posadil Jon Boye do stání úplně normálně. Je půl druhé v noci.

Počasí už je značně skotštějsí, prší a jsou nízké mraky. V pozadí vlečená ponorka.
Počasí už je značně skotštějsí, prší a jsou nízké mraky. V pozadí vlečená ponorka.

Další den je čtvrtek a termín zkoušky se nepříjemně blíží. Nervozita na palubě stoupá. Vyplouváme z Inverkipu směrem na Rohtsay a cestou cvičíme MOB. U Rothsay zase pro změnu lovíme na plachty bóje. Není to moc příjemné motat se mezi loděmi a ostatními bójemi jen pod plachtami a snažit se ulovit tu barevnou plouvoucí věc. Navíc každá bóje má na laně další tzv. zvedací bójku, takže se nesmí najet do lana, kterým jsou spojeny. No pocit slona ve sklenářství je docela silný. Aspoň u mě.

Fouká silný vítr, v noci přešla s deštěm teplá fronta, teď se chystá přejít studená. Po chytání bójek vyrážíme na mělčinu uprostřed mapy cvičit kotvení pod plachtami. Zajímaví věc, že i když má loď kotevní vrátek, doporučuje Danny kotevní řetěz nejdřív vyskládat (naflejkovat) na palubě a pak jej shodit najednou. Vrátek netrpí a řetěz je dole značně rychle. Jsme se Skipřenkou na přídí jako kotevníci a protože jsou díky větru i vlny, hezky to s námi houpá. Loď vede pod plachtami Lukáš a přesně na správné místě shazujeme řetěz. Kotva drží skvěle, dno je tady bahno s pískem a kotvení ve zdejších vodách je radost.

Po kotvení se vracíme do Rothsay, kde si užíváme viktoriánské záchody, které jsou zde jako funčkní turistická atrakce, a také neskutečně dobré Fish and Chips, které nám Danny doporučil. Najedli jsme se a zasedli k Passage plánům. Já jsem odpadl ve 3:15, Skipřenka ve 4:00 a kdy Pavlína nikdo neví. Lukáš už plány nedělal – zjistil, že nemá napluté potřebné míle a tak zkoušku vykoná v jiném termínu. I přes pokročilou hodinu nejsou plány úplně hotové, musím je dodělat ještě další den, protože jsem si hned na začátku zanesl do plánu chybně přílivové proudy u Cambeltownu a je třeba to opravit. A taky se musím vyspat, jinak na zkoušce nerozeznám pravítko od stolu a stůl od mapy. Snad na to bude ještě zítra čas.

Noční práce na passage plánem
Noční práce na passage plánem

A je tu pátek, poslední den kurzu. Z Rothsay ještě plujeme cvičit přistání u mola na plachty, což už se všem daří. Vítr je takový nijaký, fouká, nefouká, točí se. Skoro jako na Slapech. Odpoledne dorážíme do Largsu, kde musíme vyklidit loď. Nastává velké balení, zejména map a navigačních pomůcek, které si půjčujeme z Jon Boye na zkoušku. Na Kittmarovi nejsou kompletní mapy a také si bereme oba Reedsovi almanachy. Passage plány stále nejsou hotové.

Ale než se přesuneme do greenocké maríny na Kittmara, čeká nás ještě závěr kurzu. Prošli jsme všichni a všichni jsme také obdrželi titul RYA Coastal Skipper. Danny nám při slavnostním vyřazení předal čerstvé průkazy a na nadcházející zkoušku popřál hodně štěstí. Loučili jsme se s ním moc neradi – byl skvělým parťákem a excelentním instruktorem. I kdybych zítra zkoušku nedal, naučil jsem se díky Dannymu spoustu věcí. Mám z kurzu strašně dobrý pocit a bylo mi velkou ctí být s Dannym na palubě. Byl to bez debaty nejlepší kurz, co jsem na moři zažil.

Předání průkazů RYA Coastal Skipper při slavnostním zakončení kurzu.
Předání průkazů RYA Coastal Skipper při slavnostním zakončení kurzu.

Ale je tu konec a my musíme vyrazit vstříc své nejisté budoucnosti. Z časových důvodů jdeme nakonec na zkoušku jen dva, já a Pavlína. Oba nás ještě čeká dodělat passage plány a snažit se dohonit, co jsme se ještě nestačili naučit.
Pokračování 

RYA publikace v češtině

Informace o RYA kurzech najdete na www.sachmetsail.cz

2 KOMENTÁŘE

Comments are closed.