Jachting na Baleárských ostrovech #2

0

Při svém putování po Baleráských ostrovech se jako první podíváme na ostrov Menorca. Menorca leží severně od Mallorcy, vzdálenost jižního pobřeží Menorcy od Pollency či Alcudie na severu Mallorcy je zhruba 35 námořních mil. Menorca je podstatně menší než Mallorca, po obvodu má pouhých cca 70 námořních mil. Obeplutí Menorcy včetně přeplavby z Mallorcy a zpět zabere cca. 130 námořních mil, tedy pohodová týdenní plavba s rodinnou. Další dobrá kombinace pro ty, co chtějí ujet více mil, je půjčení lodi na východním pobřeží Mallorcy, prozkoumání tohoto pobřeží, z mariny Cala Ratjada na severovýchodě Mallorcy přejezd na Menorcu, obeplutí Menorcy a zpět. Obdobná 14-ti denní plavba může začínat v Palmě, což je s ohledem na blízké letiště a velký počet charterových lodí nejjednodušší varianta.

Oproti Mallorce je na Menorce méně turistů, méně hotelů, méně infrastruktury. Menorca se kromě běžných zátok a pláží s hotely pyšní tzv. „panenskými plážemi“ ukrytými v zátokách bez hotelových komplexů. Menorca se ovšem také vyznačuje menším počtem základen charterových lodí a půjčení menší plachetnice, na které se zaměřujeme, je zde velmi drahé. My tento problém řešíme zapůjčením lodě na Mallorce v Pollence a následuje přeplavba cca půl dne na Menorcu.

Menorca má typově velmi dlouhá a rozdílná severní a jižní pobřeží. Zatímco jižní pobřeží se sestává z nekonečného množství nádherných zátok s pozvolným vstupem do moře, severní pobřeží představují vysoké skály, menší počet zátok, méně lodí a čas od času sem dofoukne z Francie nepříjemný mistral.

Na krátkém západním pobřeží leží město Ciutadella, na východním pobřeží město Mahón. Tato města se v průběhu historie přetahovala o to, které z nich bude hlavním městem na Menorce. Rozhodně obě stojí zato navštívit. Do Ciutadelly se dostaneme úzkou zátokou, jejíž konec je lemován restauracemi. Následuje krátký výstup do centra města s velkým náměstím, několika historickými budovami a hezkým výhledem do zátoky. Mahón má jeden z největších přirozených přístavů, jedná se o zátoku asi 5 km dlouhou a až 900 m širokou. V zátoce potkáváme často tréninky okruhových plachetnic s dětskými posádkami. Pokaždé, když jsme Mahón navštívili, museli jsme dát při výjezdu přednost některé z velkých lodí „panelákového typu“, které zde často kotví. Rovněž v případě Mahónu se rozhodně vyplatí udělat si vycházku do města s výšlapem nad zátoku. Budete odměněni jedinečným výhledem.

Možnosti vyvázání jsem na Menorce zaznamenal tyto:

  • Ciutadella – provozuje Ports IB (http://www.portsib.es/es/paginas/inicio/) s prstovým molem. Aktuální cena je u 33 stopé plachetnice 33 Euro na noc včetně vody, elektřiny a WC se sprchami. Před vjezdem je se třeba ohlásit na VHF kanálu č. 8. (pozor ve starších pilotech je tento kanál označován číslem 14, to již neplatí). Velmi dobře zde funguje asistence při vázání, poblíž stání jsou záchody, sprchy, v zálivu se nachází řada restaurací. Kromě Ports IB je v zátoce mnoho dalších míst na vyvázání, avšak zřejmě za podstatně jinou cenu.
  • Mahón – zde se nachází tři mariny provozované různými provozovateli. Bohužel Mahón nemá marinu provozovanou Ports IB, tedy počítejte s vyššími cenami. My jsme letos na začátku července využili Marinu Mahon, www.marinamahon.es a platili okolo 90 Euro za noc za 33 stopou plachetnici. V předchozích případech to bylo obdobné. V marinách opět platí ohlášení VHF (najdete na webových stránkách dané mariny). Vyvázání je pomocí mooringového lana, pomůže vám asistent. Marina Mahon má záchody a sprchy nestandardně v kasinu u mariny.
  • Fornells – jedná se opět o marinu provozovanou Ports IB. Cena je stejná jako v případě Ciutadelly, tj. aktuálně 33 Euro za noc u 33 stopé plachetnice. Tato se nachází na severní části ostrova zhruba mezi Ciutadellou a Mahónem. Opět je zde asistence, je třeba volat kanál dle pilota. Vyvázání je s mooringovými lany. Další variantou ve Fornells jsou bójky. Jsou provozované přes systém CBBASEA. Jedná se o rezervační systém pro většinu bójek na Baleárech (http://cbbasea.com/landing/index.html). Pokud zavítáte do Fornells, rozhodně nevynechejte nabídku langust v některé z místních restaurací. Toto městečko je jimi vyhlášené. Pozor, Ports IB se nachází na severním molu a do některých stání je třeba přídí napřed (bow to) vzhledem ke kamenům poblíž mola. Rozhodně nejezdit příliš blízko pobřeží, je tam mělčina.
  • Další systém bojek provozovaný CBBASEA se nachází na sever od Mahónu u ostrůvku Isla de colom. Provlečete své vyvazovací lano na přídi okem krátkého lana vyvázaného k bojce. Doporučuji více krytou východní stranu, západ je příliš otevřený mrtvým vlnám. Ostrůvek je součástí přírodní rezervace s několika zátokami, hnízdí na něm velké množství druhů ptáků. Rozhodně stojí zato zde strávit noc !
  • Mimo systém CBBASEA jsou provozované bójky na jihovýchodě ostrova v zátoce Bibnibeca. Je možné si udělat rezervaci na telefonním čísle 0034 668828804 nebo emailu cnbnct@gmail.com.

V sezoně rozhodně doporučuji zajistit si vyvázání či bójky rezervací v dostatečném předstihu. Ports IB a CBBASEA mají internetový rezervační systém (viz předchozí článek). S marinou v Mahónu jsem komunikoval emailem, bójky na Binibeca je třeba rezervovat telefonicky nebo emailem.

Není možné vyjmenovávat všechny zátoky vhodné pro kotvení vzhledem k jejich velkému počtu. Pokud se vydáte od Ciutadelly na jih, rozhodně v tomto ohledu nebudete zklamáni. Na jižním pobřeží se nachází zátoky doslova na každém kroku. U některých z nich byly vystavěny hotely a takové zátoky mají většinou ochranou zónu pro plavce vyznačenou žlutými bójkami. Je zde ale stále velké množství zátok, které hotelovou infrastrukturou dotčeny nejsou a zde vám budou dělat společnost pouze jachtaři. Určitě bych zmínil zátoky Cala Turqueta, dvojzátoka Cala Macarella, Cala Mitiana, Cala Covas, Cala Canutells, Cala de Bibideca. Na západním pobřeží jsme letos navštívili pěknou zátoku Cala Blanca pod Ciutadellou. Na východě rozhodně doporučuji podívat se k Es Grau. Na severu jsme navštívili ještě nějaké zátoky poblíž Fornells. Mezi Ciutadellou a Fornells jsme nic vhodného na přespání nenašli. Při horším počasí doporučuji pro přespání kromě shora zmíněných marin na jihu zátoky Cala Macarella, Cala Covas, na východě bójky u Illa den Colom a na severu bójky Fornells.

Pro plavbu na Menorce rozhodně doporučuji pozorně sledovat počasí a plán přizpůsobovat podle aktuálního převládajícího větru! Není možné prozkoumávat severní pobřeží při silném Mistrálu a je velmi nepohodlné přespávat v zátokách na jihu, pokud fouká z jihu. Zmíněné mariny je dle mého názoru možné využít za jakéhokoliv počasí.

Letošní plavba okolo Menorcy:

Jednu z plaveb na Menorcu jsme absolvovali letos na přelomu června a července. Posádka v počtu tří námořníků – já kapitán, manželka Dáša a pětiletá plavčice Verunka. Loď jsme si půjčovali Jeanneau Sun Odyssey 33i jménem Peachick. Nebyla ve srovnání s Bavárkami tak pohodlná, je o něco užší, ale zase je mnohem zábavnější pro plavbu na plachty. Loď jsme si přebírali v Pollence od firmy Mallorca Yacht Charter, www. mallorcayachtcharter.eu. Tuto firmičku mohu doporučit. Jedná se o několik Britů, kteří provozují charter na Mallorce. Jsou to zároveň instruktoři RYA a tedy v této oblasti poskytují rovněž jachtařské kurzy pod hlavičkou RYA. Dobrá varianta pro ty, co nemají zájem o přílivy a chtějí se během kurzu i vykoupat. Na lodi mě překvapil velký počet nafukovacích vest, kterých bylo tolik, že zřejmě při průniku vody do lodi plní funkci zábranného prostředku před potopením plavidla. Nad navigačním stolkem jsem našel i deviační tabulku. Byl jsem překvapen, že odchylky způsobené kovovými částmi lodě rozhodně nejsou ani u tak malé laminátové plachetnice zanedbatelné.

Zpočátku vše probíhalo podle plánu, převzali jsme si loď a navštívili koupací zátoku v severní části zálivu, kde se nachází Pollenca. Následující den jsme vyjeli na Menorcu do Ciutadelly. Jako obvykle při této přeplavbě jsme se setkali se severním větrem, jehož síla tentokrát dosahovala cca 20 uzlů. Po hodině jsme vzdali svoji snahu na Menorcu dokřižovat, nahodili motor a při vytažené hlavní plachtě jsme za pár hodin dorazili do Ciutadelly. Zaměstnanec mariny, který měl právě službu, nám pomohl vyvázat se na prstové molo, strčil nám do ruky dotazník a perfektní angličtinou nás přesvědčoval, že jeho vyplnění je skutečně důležité. Jedná se zřejmě o odplatu za relativně nízké ceny v marinách Ports IB, protože dotazník obsahuje několik stránek a desítky položek. Párkrát se nám stalo, že jsme dojeli do Mariny Ports IB, nikdo tam nebyl a ráno jsme brzy odjížděli, nic jsme nevyplnili a také se nic nestalo.

Ciutadellu jsme si chtěli tentokrát více prohlédnout, a tedy následující den jsme jeli jen kousíček pod Ciutadellu do Cala Blanca na koupačku a odpoledne strávili v uličkách tohoto krásného města. Moře bylo příjemně teplé, sluníčko pálilo, foukalo okolo 10 uzlů. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se tentokrát mělo jednat o dobrodružnější dovolenou.

Večer jsem však zjistil, že se vítr stočil a hodlá dva dny foukat z jihu. Protože jsme původně chtěli objíždět Menorcu proti směru hodinových ručiček, museli jsme jako již mockrát před tím změnit plány a následující den jsme vyrazili z Ciutadelly na sever. Do naší další zastávky ve Fornells jsme dosvištěli za velmi krátkou dobu, kdy krásně foukalo z pravoboku, a loďka dělala v průměru přes 7 uzlů. Po vyvázání na bójku ve Fornells jsme se rozhodli, že si zaplaveme od bójky ke břehu na zmrzku, což uvítal zejména nejmladší člen naší výpravy. V pohodě jsme doplavali k jednomu z mol u Fornells, dali si zmrzku, a vydali se na cestu zpátky. Cestou k lodi jsem uviděl ve vodě průhledná, nafialovělá stvoření. Hlavou mi probleskly dvě myšlenky – „jak je ten podmořský život krásný“ a „proč něco takového nemáme v Čechách“. Následovala velmi intenzivní bolest na celé pravé ruce, která byla k nevydržení.

Na internetu jsme si vygooglili, že se jedná o typ medúzy „talířovka svítivá“, které jsou hojně rozšířeny zejména v západní části Středozemního moře. Některý rok se přemnoží a putují Středozemním mořem a při své plavbě nevynechají ani Baleárské ostrovy. Pokud se někde objeví, je třeba zvednout kotvy a vydat se na jiné místo. Je důležité si zjistit, jaký bude v nejbližších dnech převládající vítr, který je pro určení místa jejich výskytu rozhodující. Jsou to velmi zákeřná stvoření, jejich neviditelná chapadla přežívají velmi dlouhou dobu i po oddělení od hlavní části. Toto mé setkání s medúzami tedy skončilo tak, že jsem měl požahanou celou ruku, kterou jsem si střídavě ošetřoval fenistilem a nějakou mastičkou z místní lékárny. Vždy to jeden až dva dny vypadalo, že se rány zahojí, nicméně zase se objevily, štípaly a svědily. Ještě v průběhu října se mi stalo, že se puchýře znovu objevily. Jenom doufám, že to není doživotní.

Z Fornells jsme se vydali na cestu k malému ostrůvku Illa den Colom na východním pobřeží Menorci, na sever od Mahónu. Cestou jsme se stavěli v jedné ze zátok na polední koupání. Při návratu na loď nás zaskočily opět medúzy, které loď obklopily a bránily nám, abychom se k lodi dostali. Nakonec se to povedlo a odjeli jsme k ostrůvku Illa den Colom.

Je to moc pěkné místo a mrzí mě, že jsme jej neobjevili již dříve. Kromě větší zátoky, kde jsou bóje, na kterých jsme se vyvazovali, se u ostrůvku nachází ještě další dvě menší zátoky. Na ostrůvku jsou přísná pravidla pro stanování a rozdělávání ohně a pobyt na bójkách zpestřují občasné nálety ptačího osazenstva ostrůvku.

Na bójce jsme strávili dvě příjemné noci, ale bohužel počasí se zhoršilo a následující den měl začít foukat mistrál. S vidinou, že nás mistrál uvězní v severovýchodní části ostrova několik dnů, jsem manželku s dcerou nahnal do podpalubí a vydal se na bouřlivou cestu do Mahónu. Pokud jsem stačil stíhat údaje z anemometru, občas poryvy dosahovaly síly okolo 35 uzlů. Nepříjemné krátké vlny ze severovýchodu se nás snažily tlačit na skály na pobřeží. Tato zběsilá jízda naštěstí trvala pouze cca 2,5 hodiny, kdy se mi podařilo za majákem Punta de s´Espero proklouznout do závětří poloostrůvku tvořící severní vstup do zátoky v Mahónu. Vlny se uklidnily a další platba až do Mariny Mahón proběhla v pohodě. Vítr bohužel nepřestával foukat a v marině nám místní marinero určil místo, kterého parkující loď mohla dosáhnout pouze absolvování jakéhosi „S“, což ve větru byla opravdová výzva. Mám pocit, že mi to asistent udělal naschvál a velmi ho pobavilo, že jsme tento manévr dokončili až na třetí pokus.

Z Mahónu jsme se vydali do Cala Binibeca na jihovýchodě ostrova. Vyrazili jsme brzo ráno. Plavba byla super, foukalo do zad, loď klouzala po vlnách, Verunka spinkala a s Dášou jsme si plavbu užili. Konečně po delší době vysvitlo sluníčko a užívali jsme si v zátoce pohodu v kokpitu. Ve chvíli, kdy se Dáša vydala do podpalubí vařit špagety, uslyšel jsem volání o pomoc. Událo se, že jedna z kotvících lodí se silnějším motorem zvedla kotvu a než ji vytáhla na palubu, vyrazila pryč ze zátoky. Přitom ale zachytila kotvu jiné lodě, kterou takto vlekla za sebou. Posádka vlečené lodi včetně kapitána byla mimo loď na pláži, a to kromě jediného člena posádky, který s lodí neuměl vůbec nic, ani neuměl zapnout motor. Moje záchranářské reflexy zafungovaly a hrdinně jsem skočil do lehce rozbouřeného moře. Doplaval jsem k lodi, na které již zmíněný nešťastník docílil stavu hysterie, nahodil motor a společně s posádkou vedlejší lodi se nám povedlo odpojit kotvu od řetězu druhé lodě a loď jsme „zachránili“. O 5 minut dříve to vypadlo, že narazíme na další lodě zakotvené poblíž. Bohužel z této hrdinné záchranné akce nemám žádný vizuální záznam, protože Dáša, když zjistila, že se zřejmě neutopím a na pátý pokus se mně povedlo vyškrábat na baden plato zachraňované lodě, vrátila se do podpalubí ke špagetám.

Další naše trasa vedla do zátoky Cala Covas, kde jsme chtěli zůstat přes noc. Bohužel naše plány a plány mnoha dalších lodí překazil velký katamarán, jehož posádka se rozhodla zakotvit uprostřed zátoky tak, aby se nikdo nemohl dostat k pláži, ale také žádná loď nemohla vyjet od pláže ven. My jsme zakotvili v hlubší části při vstupu do zátoky a čekali jsme, kdy posádka katamaránu vzdá vysvětlování mnoha dalším lodím, že zůstanou, kde jsou. V zátoce se však hodně často měnil vítr a dle spuštěného trackingu naše trasa vypadala jako mnoho osmiček položených na sebe. Když jsme dospěli k závěru, že katamarán zde bude zřejmě na věky, rozhodli jsme se vytáhnout kotvu a odjet do jiné zátoky. Na svoji obhajobu musím říct, že toto byla první loď, kterou jsem řídil, která neměla propojení kotvy s vrátkem pouze řetězem, ale měla dlouhé kotevní lano a na jeho konci řetěz. S tím jsem se dosud nesetkal. Jak jsme se tam motali v úzké zátoce kolem dokola, povedlo se, že se kotevní lano zaháklo za kýl lodě. Při vytahování kotvy se kotva v podstatě zasekla za kýl a nešla na dálku uvolnit. Nikdy bych netušil, jak je téměř nemožné potopit se pod loď a těžkou kotvu ručně vymotávat z kýlu. Ačkoli je Dáša zkušená závodní plavkyně, tak bychom tuto akci nezvládli bez pomoci sportovního potápěče, který nám přispěchal na pomoc z katamaránu.

Následovala krátká přeplavba do Cala Macarella, ve které jsme zůstali přes noc. Bohužel vzhledem k další změně větru do zátoky chodily stále nepříjemnější mrtvé vlny, které způsobovaly větší pohyby lodi, než o které bychom stáli. Docela jsem si k ránu oddychl, že můžeme pokračovat dál.

Další naše trasa byla vymyšlena tak, že poplujeme do zátoky, ve které se nachází pláž Son Xoriguer, kde vyzvedneme mého kamaráda Dana s rodinou, a svezeme je do Ciutadelly. Zmiňovaná zátoka je však ohraničená žlutými plaveckými bójkami a není možné se k pláži lodí dostat. Bohužel vlny nepřestávaly, a tedy nebylo možné pro tento účel využít ani dinghy. Po dlouhém přemlouvání se nám povedlo s místními „coustgardy“ (všichni věk cca. 20 let) dojednat, že na svém člunu pro naše přátele dojedou a přepraví je k nám na loď. Nastala ale situace, že Dan se z pláže vrhnul do moře, plaval k nám a jeho rodina nebrala telefon. Tedy stráž dojela k pláži, tam ale nevěděli, koho mají nabrat, tak se zase vrátili. Mezi tím Dan doplaval k nám na loď a nakonec se nám po dalším přemlouvání podařilo, že coustgardi opět vyrazili, tentokrát s Danem, pro zbývající členy výpravy. Celou rodinu jsme ve vlnách za nohy a ruce natahali z člunu k nám do lodi a vydali se na krátkou plavbu do Ciutadelly.

Následující den nás čekala přeplavba z Ciutadelly do Pollenci. Z počátečních krásných 30 uzlů vítr postupně slábl tak, že jsme posledních pár mil dojeli na motor za úplného bezvětří. Nicméně jsme si užili dlouhý úsek, kdy nebyla vidět pevnina a krásně foukalo do zadoboku. Cestu jsme si krátili zpěvem a natíráním požahané ruky.

Poslední den jsme ještě měli chvíli času a zajeli si do jedné ze zátok u Pollenci na koupačku. Trošku jsme to časově podcenili a způsobili si hektické balení. Ještě štěstí, že u benzínky nikdo nebyl a Dave z charterovky byl tak vstřícný, jinak bychom let do Prahy nestihli. Nakonec jsme na poslední chvíli vrátili loď a taxíkem odjeli do Palmy na letiště. Na tuto plavbu jen tak nezapomeneme J.

Mapa plavby

 V příštím díle se podíváme na Mallorcu.