Goodbye, Meret

1

Když jsme v říjnu 2015 opouštěli naši plachetnici Meret (typ Jeanneau Sun Shine 38) na řeckém Porosu, netušili jsme, že na ní již nepoplujeme. Pamatuji, že jsem se na porosském nábřeží ještě ohlédl, ostatně, jak to dělám vždycky, a viděl ji stát vyvázanou a uklidněnou, po rušné sezóně. Možná jsem ji ještě zamával, to nevím jistě. A pak nás pohltily útroby trajektu a ještě potom Airbusu 380, aby nás doma poté, co nás ruzyňské letiště vyvrhlo do reality, pohltily běžné starosti a povinnosti, které už ke konci roku patří. A ostatně patří i k tomu, abychom se na tomto světě nějak uživili, uživili naše děti a celý ten rodinný kolotoč aby běžel jak má. Efektivně a bez problémů. Život, to není jenom moře. Však víte.

Jedna z našich posledních fotografií na palubě Meret
Jedna z našich posledních fotografií na palubě Meret

Na plachetnici Meret jsme prožili čtyři krásné sezóny v řecké Egeji. Napluli jsme spoustu mil a spousta zažitků se stala součástí našich fotoalb a našich životů. Ale nakonec je všechno jinak. Meret nebyla stoprocentně naše, měli jsme na ní podíl, a i když jsme se na konci sezony 2015 vážně zabývali myšlenkou, že zbývající podíly odkoupíme, naši společníci nás předběhli. Nakonec to byli oni, kdo od nás odkoupil náš podíl a získali tak Meret na sto procent. A tak jsme na podzim 2015 zůstali bez lodě.

Říká se, že v životě jachtaře jsou dva nejšťastnější okamžiky. Když kupuje loď a když ji prodává. My jsme ale šťastní nebyli. Sice jsme měli zpátky skoro stejnou sumu, za kterou jsem naši část kupovali (velké díky naším společníkům), ale ta suma na nákup lodě rozhodně nestačila. Prostě – neměli jsme loď.  Jen malou devatenácti stopou Ochechuli na Slapech, kterou, čtete-li náš blog, znáte.

Vydrželi jsem to jen pár týdnů. Jednoho říjnové odpoledne se Skipřenka přiřítila do kanceláře s očima na vrch hlavy a hlavně s odkazem na prodej lodi v chorvatském Sukošanu. Ukázalo se, že již pár dní skenuje lodní servery a hledá loď. A našla. Chorvatský SAS Vector 401, větší sestřička známe SAS Vector 39. Rok výroby 2001. Z fotek se na nás dívala krásná a úctyhodná loď s francouzskými (Jeanneau) a německými (Bavaria) rysy. Taková míšenka, mulatka. Mohli jsme si ji nezamilovat? Propadli jsme jí.  A nezdála se ani moc drahá – asi jako lepší auto střední třídy. Kdybychom se zase trochu zadlužili… staré auto nám ještě vydrží… stavební spoření děti stejně nepotřebují…. holt se trochu uskromníme… A byli jsme v tom až po uši.

Fotky, které nám poslala charterovka

Především jsme ještě v listopadu vyrazili do Sukošanu a loďku si na čtyři dny půjčili jako normální charter. Strávili jsem na ní krásnou podzimní plavbu pouze ve dvou, kdy nám foukalo i ke třiceti uzlům a pršelo. Ale taky svítili Slunce a vůbec Jadran byl skoro prázdný a moc hezký. Nejen, že jsme si hezky zaplachtili, ještě jsme loď prolezli od bilge po stěžeň. Díky zkušenostem s Meret jsme věděli, kam se dívat a kde hledat problémy. Lodička, jménem Korčula, obstála na výbornou. Plachty staré dva roky, motor v dobrém stavu, bilgové prostory suché, oba záchody funčkní. Interiér velice zachovalý, obavy z vybydlenosti byly liché. Když jsme poslední den plavby hledali v Sukošanu naše molo, byly jsme rozhodnutí. Chceme ji. A tak jsme sobotu mohli strávit balením a hlavně odpovídáním na dotazy kolemjdoucích „tahle ne, tuhle už máme zamluvenou my“. V tu sobotu totiž měla Asta Yachting den otevřených dveří a nabízela lodě k prodeji. A o naši lodičku byl značný zájem. Kdybychom přijeli o týden později, kdo ví, jak by to všechno dopadlo.

Fotky z první naší plavby

A tak to zase začalo. Máme loď. Tedy skoro – cesta k výpisu z lodního rejstřiku na naše jméno byla ještě dlouhá, a jak se dozvíte dále, hodně klikatá. Ale jak jsme Korčulu jednou drželi, už jsme ji nepustili.

A takhle krásně nám to jelo poprvé na plachty a autopilota 🙂 

1 komentář

Comments are closed.