Gaia: Ze Sporád na Kyklády

0

28.5. neděle, Skiathos
Stejný letadlem, kterým Jana s Petrem odlétli, přilétla další parta. Ivan, Ivana, Martin a Alena. Stihli jsme už jen večeři na přivítanou.

29.5. pondělí
Ráno nakoupit a vyplouvá se. Cíl je zatím blízký, Nea Klima na Skopelosu. Ale po bouřlivých dnech jsou na moři ještě stále slušné vlny, a i vítr je pěkně čerstvý, že na poloviční plachty rychlostí sedm uzlů dosahujeme cíle v rekordním čase. V Nea Klima nás čeká překvapení. Před počasím se tam schovává asi osm plachetnic. Na nás zbylo místo jen u rybářů naproti. Ale nevadí. Pak následovala večeře a honem spát. Ráno se vyplouvá v šest.

Posádka je připravena na všechno.

30.5. úterý
Opouštíme Sporády
V šest ráno zvedáme kotvu. Moře už je skoro bez vln, bohužel utichá i vítr. Chvíli se snažíme jet na plachty, ale pak to vzdáváme. Nastalo to, čeho jsem se bál. Po více jak dvou větrných týdnech hrozí, že na dlouhou dobu bude bezvětří. Nezbývá než jet na motor, jinak se na ostrov Skyros, který je naším cílem, nedostaneme. Útěchou je návštěva stáda sporádských delfínů, kteří se s námi přišli rozloučit. Hrají si u přídě a podél trupu skoro dvacet minut.

Skyros
Přístav na Skyrosu, jediný možný, je Linaria. Je maličký, vejde se do něj sotva deset plachetnic. Harbor master se o něj ale hezky stará, a tak máme za dvacet euro místo, vodu, elektřinu, sprchy a v noci osvětlený trup pod vodou. Moc hezké. Vedle přístavu jsme také našli osamělou pláž, takže se i koupeme. Večeř v taverně je moc dobrá.

Marina na Skyrosu. Malebná ale malinká
Osvětlení v marině

31.5. středa
Část posádky se prochází po městečku, my se Skipřenou jsme si půjčili skútr a vyrazili do města Skiros, do místní chóry. Hezké, úplně bez turistů. Cestou zpátky jsme navštívili obrovskou marinu na severovýchodním pobřeží ostrova. Je to ale marina duchů.

Marina duchů

Pravděpodobně krize stavbu přerušila a tak marina zeje v pobřeží jako betonová osamělá rána bez jachtařů, celá zrezlá a zašlá. Večer přeplouváme do zátoky naproti Linarii a ve tři ráno vyplouváme s cílem dosáhnout ostrova Andros.

Pohled z chory.

1.6. čtvrtek
Hvězdy jsou úchvatné a stopu za zádí osvětluje světélkující plankton – naše brázda vypadá jako ohnivá. Plavba je bohužel zase na motor, vítr spí. Jen skirosští delfíni se s námi přišli rozloučit. Zase si stádečko hraje u přídě asi půl hodiny. Cesta je dlouhá, a i když se snažíme občas plachtit, není to k ničemu. Pozdě odpoledne připlouváme na Andros, přístav Gavrio. Jsme tam sami. Klid ovšem ruší obrovské feriny, které v pravidelných intervalech připlouvají do přístavu. Houkají a dělají vlny. Večeře na palubě je bohatýrská. Ivana a Alena uvařili skvělé jídlo, takže tentokrát taverny necháme být.

2.6. pátek
Vyplouváme k ostrovu Tinos. Nefouká. Už to začíná být nuda. Pořád nefouká. Hned za rohem Gavrosu jsme se vykoupali u nádherné pískové pláže. Voda už se konečně ohřála a začíná to tady být pravé Řecko. Odpoledne zajíždíme do přístavu Tinos. Pro trajekty je spousta místa, ale pro jachty jen pár – stojíme za druhým vlnolamem v místě, kam se vejde tak sedm lodi. Nicméně jeden velký motorák se rozhodl se sem ještě nacpat a poškodil loď ob jednu od nás – navíc si spletl asi při couvání plyn dopředu a dozadu, takže do ní najel pěkně rychle. Nám se naštěstí nic nestalo.
Večer jsme vyplnili návštěvou kostelu nanebevstoupení panny Marie – udál se tu před lety zázrak s její ikonou a od těch dob je pravoslavný Tinos známější než Lurdy. Dvakrát ročně sem míří zástupy poutníků a kajícníku prosit Marii… zvláštností je, že poutníci často stoupají cestu do kopce, na kterém stojí kostel, po kolenou. K tomu účelu vede od moře až ke kostelu položený koberec. Ale i tak je to úctyhodný výkon.
Kostel jsme navštivili a ikonu viděli. Je to mystická záležitost.

3.6. sobota
Druhý den opouštíme houpavé kotviště – kdykoliv přijede trajekt, rozhoupá jachty divokým valčíkem, kdy jen tak tak nenasedají na břeh. Míříme k perle Kyklád – na Mykonos. Cestou nás neustále míjejí velké trajekty, je tu značný provoz.
Starý přístav na Mykonosu je plachetnicím uzavřený a kdo nechce kotvit v zátoce před Little Venice (malé Benátky), musí do nového přístavu. Ten je tvořen velkými betonovými moly, kde stojí všechny možné lodě. Velké trajekty, pendlíky, rybáři, výletní lodě a plachetnice. Plachetnicím jsou vyhrazeny dva bazény, kde se stojí kotva – břeh nebo občas na mooringovém laně. Kotvení je zpestřeno skutečností, že na dně obou bazénů leží velký mooringový řetěz, před kterouž to skutečností varují Navionicsi. Je sobota a oba bazény jsou plné charterovek. Přesto jsme se vmáčkli do volného místa poté, co jsme harbor masterovi slíbili, že k večeru odjedeme. Stejně jsme to plánovali. Hodit kotvu se povedlo krásně přes potopený řetěz aniž bychom ho zachytili a mohlo se do města. Z nového do starého přístavu jsme se svezli pendlíkem, tedy vodním autobusem Sea bus.
Město Mykonos je klasické kykládské městečko, které disponuje řadou větrných mlýnů nad přístavem, domy u vody nazvané Malé Benátky a nepřehlednou změtí ulic a uliček, kde jedinec nadšeně bloudí mezí bílými stěnami, krámky, uměleckými galeriema a restauracemi. Je to moc hezké a moc milé. V sezóně tady ale musí být mrak turistů – teď, na začátku června, je to ale ok.
Na noc vyplouváme k ostrovu Rinia, který leží od Mykonosu asi deset mil. Tam házíme kotvu v zátoce a kromě prudkého větru od 4 do 6 ráno, je noc klidná.

Mykonos a jeho mlýny
Mykonos

4.6. neděle
Ráno vyplouváme záhy – cíl je ostrov Syros, ležící v srdci Kyklád. Čerstvý vítr nás vyfouknul od Rinie a na trochu rozbitém moři nás přihnal k Syrosu. Kotvu házíme v zátoce Shina, která je v průvodci označená jako přátelská. A skutečně – je krásně krytá, kotva drží dobře, i koupání je moc fajn. Ouzo na břehu rovněž. Jen je neděle, a tak je mini market zavřený. Noc na kotvě je klidná.

Na plachty na Syros.

5.6. pondělí
V osm ráno zvedáme kotvu a míříme na Kythnos, do Meriky. Malého městečka na západním pobřeží ostrova. I když zprvu nefouká, dopoledne se zvedne vítr a pohání nás k ostrovu. Krásnou plavbou na plachty dorážíme k jihu ostrova, kdy jako na povel vítr a vlny mizí a my v pohodě domotorujeme do Meriky. Ale ouha – dříve klidné městečko je plné lodí a lidí. Jen tak tak obsazujeme jedno z posledních míst. Nicméně voda i elektřina k dispozici, cena 20 éček. Není to málo, ale jde to. Večer dáváme večeři na pláží a pak hurá spát – ráno se vstává v pět!

6.6. úterý
Budíček je v pět. Skipřenka, já, Martin a Alena odpoutáváme loď a vyrážíme na moře – cíl Poros. Vítr, který zpočátku nefoukal, se záhy rozfoukává a tak až k ostrovu Georgious plachtíme. Za ním jde ale vítr dolů a tak je nutné nastartovat brumlu. Pak už dorážíme do známých vod kolem Porosu – ještě koupačka v zátoce a pak zaplouváme k Vangelisovi. “Summer is here!” komentuje naše přistání Vangelis a zubí se při tom od ucha k uchu.
Na nebi se honí mraky, ale jak zmrzlina, tak večeře u Michaela jsou parádní. Na Porosu také kotví Meret, zrovna s Lucií S., takže jsme i pokecali a zavzpomínali na staré časy.

Západ slunce na Porosu.
Veleznámá zmrzlina na Porosu.

7.6. středa
Ráno snídaně, vyřízení nezbytných formalit na port police (DEKPA stále není), nutné nákupy a pak plavba na Agistri. Jsme tam velmi brzo, ale i tak je celý vnitřní přístav v Megalochori obsazený flotilou Sailing Holiday. Už mi ty flotily vážně lezou na nervy. Ale na čele předního mola, kolmo na Agistri Expres je stále místo, a tak stojíme tam. Koupání u bazénu je skvělé, večeře v konobě Sailor také. V noci silně prší.

8.6. čtvrtek
Po koupání na pláží opouštíme Agistri a míříme na Salaminu, slavný ostrov, kde dostali Peršané od Řeků finálně napráskáno. Vítr fouká málo, spíše nic, a tak se půlku cesty couráme dvěma uzly na plachty a pak motorujeme až pod maják. Jsme tu sami. Posádka plave na břeh na nezbytné ouzo a pak sedíme až do noci v kokpitu. Je úplněk a moře je zalité jeho zlatým světlem, které vyráží zpoza mraků. Mystické místo.

9.6. pátek
Poslední den plavby – uteklo to rychle. Ještě si honem zaplavat a pak vyrážíme k Athénám. Začíná foukat zde nezvyklý jihovýchodní vítr a ustaluje se na krásných patnácti uzlech. Do Athén plujeme jako králové, na vítr, s maximálkou 7,2 uzle. Hlásíme se v Zea marině, navedou nás až hluboko do jejího středu a – je konec téhle plavby. Zbývá večeře a zítra posádka opouští loď. Další posádka už je v Athénách a těší se na mořská dobrodružství.

Mapa plavby