Gaia: Přes dvě Řecka a tajemné Delfy

0
Lefkáda

Courání kolem Korfu

Je konec května 2016 a my se vracíme zpět na Gaiu na Korfu. Chvíli zde odpočívala po přeplavbě z Chorvatska, z Bašky vody, která se uskutečnila od konce dubna do začátku května a o které se můžete dočíst tady.

Úterý 24.5.

Dva týdny doma uběhly jako voda a znovu sedáme na letadlo, směr Athény a pak Korfu, kde jsme před dvěma týdny nechali Gaiu u mola v jachtkubu NAOK. Zanechali jsme ji pěkně na mooringu se zádí vyvázanou čtyřmi vyvazovacími lany – NAOK, ač je krytý, občas pěkně vlnovatý. Pohříchu jsme našli dvě lana na třech místech předřená. Naštěstí ta nová, speciální vyvazovací koupená v Tullnu, vydržela. Stará, jednoduše pletená, nás opustila.

Posádku tentokrát tvoří moje rodiče a moje sestra plus Jarda jako kapitán – máme tedy na palubě místa víc než dost. Zvláštností je věk posádky – mým rodičům je 82 let a letos slaví diamantovou svatbu – 60 let spolu. Však je také plavba na Gaie takovým malým dárkem k výročí.

Let proběhl hladce a okolo půlnoci jsme se všichni sešli pod benátskou pevností na lodi a zalezli do kajut.

Středa 25.5.

Ráno obvyklý nákup a v poledne vyrážíme. Malým kazem na kráse je, že ačkoliv jsme v kanceláři NAOKu dvakrát nahlásili odplutí ve středu a návrat v pátek, a oni nám to schválili, přesto nás po mole doběhl jeden ze zaměstnanců – už jsme pluli – donutil nás přistát a jít do kanceláře zaplatit. Jardu to dost vytočilo a značně ohnivě s chlápkem diskutoval. Původní dohoda byla, že se v pátek vrátíme a zaplatíme vše v sobotu. Ale diskuze byla k ničemu. Začínají tady chorvatštět.

No vyřešilo se to a mohli jsme vyplout jihovýchodním kursem k pevnině, do zátoky Moustat, kde byl náš cíl.

Zadní vítr, pouze gena, vlny malé, rychlost kolem pěti uzlů – krásný jachting, nikomu nebylo špatně a všem se to líbilo. Dokonce i bábina, jak se říká mé mámě, která vyhrožovala, že na začátku plavby se pozvrací a pak omdlí, výskala nadšením. Od té doby všude dává k dobru, že udělala ostudu, protože nesplnila, co slibovala.

V Moustatu jsme zacouvali na stání kotva-molo krytí zdejším vlnolamem a vyrazili na večeři. Před tím jsme ještě dobrali vodu a připojili elektrický proud (10éček dohromady). Večeře byla bohatýrská, jako vždy a po krátké procházce malebným městečkem jsme šli spát.

26.5. čtvrtek

Ráno snídaně a odplutí. Ovšem kotva uvízla na dně, zachycená za staré řetězy, které obepínaly mooringový blok. Takže ploutve, masku – Jarda ani netušil, že se ten den tak rychle vykoupe. Naštěstí jsme byli na hloubce 4 metry, takže vyprostit kotvu bylo jednoduché. Děkujeme kurzu freedivingu, že 4 metry a chvilka práce na dně již není žádný problém. A pak už plujeme na sever, na Korfu, do zátoky Kálamy. Po plavbě řeckými i albánskými vodami házíme kotvu v zátoce Kalami, známé tím, že na břehu stojí tzv. Bílý dům rodiny Durrelových. Bydlel v něm bratr Geralda Durrela, Lawrence, taktéž slavný spisovatel. Je to jediný veřejně přístupný pozůstatek pobytu rodiny Durrelových na Korfu.

Je tu pár plachetnic, ale nic hrozného. Všichni se koupou a já s Jardou montujeme pod vodou novou anodu. Kupodivu se to hezky povedlo a tak už jenom večeře a večerní posezení v kokpitu. Z okolních svahů občas spadne poryv větru, ale většinou cítíme jen vůně stromů a keřů, které jsou tady na Korfu v květnu moc krásné a zelené. Kotva zatím drží dobře, po setmění zalézáme do kajut.

27.5. pátek

Dnes je poslední den plavby rodinné posádky. Se vstáváním nespěcháme a po snídani, asi okolo poledne, přeplouváme do Gouvie, do mariny, kde doplňujeme naftu. Pak vyhlídkovou plavbou okolo obou pevností a obrovského cruiseshipu, který posádka, poněkud nevhodně ☺, obdivuje, až do NAOKu.

Předpisově se hlásíme vysílačkou, překvapivě předpisově odpovídají a pak nás navedou do stání pro velké lodě – tedy s krátkým mooringem. Ale to už známe, nastavíme ho vlastním lanem a první týden poslední části přeplavby je za námi.

Večer už jen slavnostní večeře v Korfu, procházka městem a v sobotu dopoledne bábina, děda i Ivana odlétají do Bělehradu, kde budou pokračovat v prázdninování.

Korfu na večer

Vyplouváme dál na jih

28.5. sobota

Hned jak zmizel taxík vezoucí naše a Ivanu na letiště, pouštíme se s Jardou do práce. Je potřeba poklidit, nakoupit a vůbec připravit loď na další posádku, která přiletí večer.

Kupujeme vody, nějaké další věci a hlavně ovladač kotevního vrátku (75E), protože ten starý už blbne (nakonec to nebyl ovladač, ale relé, resp. stykač;vyřešeno ale až na Porosu)

K večeru jsme si poseděli v kokpitu a v půl desáté přivezl taxík Renatu a Roberta, naše kamarády, které jsme naposledy viděli před třemi lety na Meret. Vyplouvají s námi na poslední část přeplavby, Korfu – Agistri. Čeká nás přibližně dvěstěpadesát mil převážně Jónským mořem, tedy oblastí, která je pro nás nová. Na palubě jsme celkem čtyři, dopřáváme si tedy luxus každý svou kajutu.

29.5. neděle

Dříve než se vydáme na plavbu si ještě chceme trochu prohlédnout ostrov Korfu. My s Jardou a předchozí posádkou jsme již menší prohlídku absolvovali na skútrech po přeplavbě z Chorvatska, nyní jsme si půjčili malé auto a vydali se na západ ostrova do oblasti Palaiokastritsa, kde jsou krásné zátoky a útesy. Zřejmě nám již voda chyběla, jeli jsme tedy místní loďkou na výlet po jeskyních. Po té jsme se vydali na zříceninu hradu Angelokastro, odkud je krásný výhled. Čas se krátil a my tedy již jen zajeli do zátoky Georgios, kde se odvážnější z nás, tedy jen Petr a Renata, vykoupali. Pak zpátky k lodi, vrátit auto a připravit se na vyplutí.

Jardy zvyk – fotit se s hezkýma holkama 🙂

30.5. pondělí

Po nákupech a přípravě lodě a rozloučení v kanceláři vyplouváme klidným mořem směrem na Antipaxos, malý ostrov jižně od Korfu. Nefouká, a i když se pokoušíme chvíli plachtit, moc to nejde. Večer v sedm jsme v zátoce. Jsme tam sami – večerní šnorchlování je fajn. Jsou to vlastně dvě sousedící zátoky, dle průvodce s krásnou tyrkysovou vodou, což se ukáže jako pravda. Voda není vůbec studená a je to balzám na duši.

31.5. úterý

Ráno si jdeme ještě jednou zašnorchlovat, ale to už přijíždějí další lodě a v jedenáct jsou obě zátoky nacpané. Přijíždějí i motoráky a pasažérské lodě. Už to není takový balzám na duši. Tak to jsme měli kliku, jakmile je něco v průvodci označeno jako nádherné a oblíbené, dá se tu očekávat spousta lodí. Je ale přeci jen jaro, sezóna ještě nezačala. Jak to tu musí vypadat o prázdninách!  Před jedenáctou zvedáme kotvu směr Preveza a k místu, kde se konala slavná bitva u Actia.

Po cestě moc nefouká, ale před Prevezou, tedy přesně v místech kde se slavná bitva udála a kde je vybójkovaný přístupový kanál, najednou fouká a díky mělčině jdou zezadu i slušné vlny. Vybójkovaným kanálem jsme větrem a vlnami unášeni do vnitřní laguny. Tam se stavíme bokem k molu v Preveze. Zaplutí bylo na milimetry. Uf. Večer kafe, dobití notebooků a klidná noc.

1.6. středa

Vyplouváme tak, abychom stihli otočný most na lefkádsém kanálu. Jsme tam společně s dvěma Angličany pár minut před otevřením. Písečná kosa je strašně mělká a úplně jinde než si myslí mapy Navionics. Podle GPS přejíždíme přes pevninu. Pak se most otočil a my propluli velmi úzkým kanálem podél mariny Lefkáda. Cestou jsou bagry, které bagrují dno a jeden nás jen tak tak netrefil bahnem.

Nefouká, proplouváme kolem soukromých ostrovů s velkými cedulemi “Nekotvit! Nepřibližovat se!”. Cestou stíháme i jednu koupačku, ale počasí úplně na koupání není. Střídavě na plachty a na motor doplouváme večer až na jih Lefkády, kde v městečku Vasiliki házíme před pláží kotvu. Zátoka je veliká, úplně klidná s písečným dnem. Jsme tu úplně sami. Noc byla klidná, jen jeden rybář dorazil a zakotvil na náš vkus zbytečně blízko nás. (pozn. Jardy: v noci dorazila ještě jedná velikánská motorová loď nasvícená jako UFO 🙂

2.6. čtvrtek

Míříme na západní okraj Lefkády z jihu kolem majáku. Má zde být krásné místo Porto Katsiky, dle fotografií krásná osamělá pláž pod bílými útesy. Cestou nás postupně předjíždějí větší i menší výletní lodě očividně směřující tamtéž. Všechny ale nakonec zajíždějí k jiné pláži, kde to vypadá jak mraveniště. Ale kousek vedle je další krásná pláž, po souši nepřístupná, přímo pod útesem a úplně prázdná. Kontrolujeme mapy a nakonec kotvíme raději dále od břehu. Sundáváme člunek a po etapách vyrážíme prozkoumat břeh. Je zde krásné koupání. Průzračná tyrkysová voda. Bílé skály. Úplná samota. Prostě ráj. Vážně fantastické místo. Asi nejmalebnější místo, které jsme na našich plavbách kdy navštívili.

(pozn. Jardy: Bohužel na člunku trošku pozlobil motor, došlo i na vlastní pohon, tedy zapřažení Skipřenky.:-) )

Ve tři vyplouváme směr ostrov Kefalonie, městečko Samis. Plujeme mezi ostrovy Ithaka a Kefalonie, vítr postupně zesiluje a protože kapitán podcenil kopečky v návětří, položil nás téměř na bok z ničeho nic poryv padající z kopců. Roberta za kormidlem to pěkně vyděsilo. Hned jsme všechno pěkně zrefovali a před městečkem nakonec stáhli plachty úplně a na motor dopluli do přístavního bazénu městečka Samis. Vyvázali jsme se hned před restaurací, vyrazili na nákup a večeři a blaženě padli do postelí.

3.6. pátek

Dnes je v plánu podívat se do místní jeskyně Melissani asi 2 km od přístavu. Vyrážíme pěšky podél pláže, je to tu hezké. Jeskyni jsme našli, zaplatili vstupné 7 eur na osobu a sešli tunelem k jeskyni. Uviděli jsme vodu na dně velké propadliny. Na ní kroužily loďky. To je jako všechno za 7éček? Když jsme ale nasedli na loďku a objeli to malé jezírko, proklouzli  jsme do krásné obrovské jeskyně s krápníky. Průvodce nám k tomu zpíval a jeskyní se to krásně neslo. Kefalónie má zvláštní genius locci. Je to ostrov obydlený od nepaměti s dramatickou historií. Ohledně té moderní historie velmi doporučuji knihu (ne film!) Mandolina kapitána Correliho. Vynikající kniha a jestli se na Kefalonii chystáte, určitě si ji přečtěte.

Po návratu na loď a dokoupení posledních zásob jsme vypluli na další plavbu. A protože jsme si řekli, že naše nohy se musí dotknout každého z ostrovů v Jónském moři, nemohli jsme Odysseovu Ithaku jen tak minout. Z jihu jsme našli hezkou zátoku a protože bylo klidné počasí, vyvázali jsme se kotva-břeh. Byla tam průzračná voda a krásné šnorchlování. Renata s Robertem našli na břehu krásně očištěnou a zachovalou lebku nějakého zvířete. Na loď jsme ji ale nakonec raději nevzali.

Lebka na Ithace

Ten den nás ale čekala dlouhá plavba k ústí Patraského zálivu, kde jsme plánovali nocovat. Začal foukat hezký boční vítr, který sílil až k 25 uzlům a my si krásně zaplachtili až k ostrůvku Oxeia, kde jsme měli vyhlídnuté zátoky na kotvení. Ty se ale ukázaly jako nepoužitelné. Za prvé v nich byly na kotvení velké hloubky, ale hlavně byly obsazeny rybářskými sádkami. Což v těchto končinách začíná být pro jachtaře problém. V každé druhé zátoce jsou rybí sádky.

Řešili jsme tedy problém, co dál. Už zapadalo slunce a kotvit za tmy na neznámém místě se nám nechtělo. Přepluli jsme tedy severně k břehu pevniny, kde mapa ukazovala hloubky vhodné ke kotvení. Sice dost foukalo, místo bylo chráněno alespoň od vln pevninou. Několik lodí tam stálo, hledali jsme místo a hodili kotvu. Museli jsme ale kotvit natřikrát. Jednou nám kotva splula, pak jsme se ocitli na příliš malé hloubce, jednou jsme dokonce chytli nějaké rybářské lanko. Nakonec jsme zakotvili, ale celou noc jsme pozici i kotvu museli pravidelně kontrolovat. Zdálo se nám, že kotva, která je na lodi, není dobrá a bude potřeba si pořídit novou, lepší. Zůstala jsem spát v kokpitu a průběžně pozorovala okolí, Jarda dole z kajuty hlídal kotevní alarm.

Kotviště kryté, na vlny, ale větrné. Zvláštní kout světa na kraji patrasského zálivu
Výraz Skipřenky mluví jasně. Kotva nedrží.

4.6. sobota

Ráno jsme se moc nezdržovali, vypadalo to, že nás kotva stejně neudržela na místě a kus jsme spluli. Prostoru zde ale bylo dost, nic se nestalo. Vydali jsme se do Patrasského zálivu a měli v plánu dnes doplout co nejdále. Nejdříve jsme jeli na motor, postupně se ale zvedl vítr a my nakonec podsvištěli pod slavným nejdelším vysutým mostem Rion-Antirion Bridge jen na genu rychlostí 8,5 uzle.

A vůbec jsme si most moc užili. Především je zajímavý na pohled a pak taky je potřeba se k projetí pod ním přihlásit. Dokonce dvakrát. Tři míle před mostem je třeba na sebe upozornit a míli před mostem si vyžádat instrukce k proplutí. Strážní mostu určí, mezi kterými pilíři je třeba proplout. Prostě zážitek.

Foukalo i za mostem, takže jsme rychle minuli několik vybraných případných kotvišť a nakonec jsme usoudili, že stihneme dojet až k ostrovu Trizonia v Korintském zálivu, kde je chráněný přístav. Opravdu se nám to povedlo, doplachtili jsme až k ostrovu, našli malé přístaviště a bezpečně se vyvázali bokem k molu. Dnes jsme upluli bezmála 60nm!

Foukalo i za mostem

Malinkaté městečko se ukázalo jako velmi hezké, neodolali jsme tedy večeři v místní taverně. Tedy spíš pánové neodolali, lákala nás do ní moc hezká slečna. Obsluhoval nás pak ošklivý mladík… (prostě smutný je život… pozn. Jarda)

5.6.neděle

Ráno jsme si podrobněji prohlédli ještě přístav. Možná to kdysi byla marina, byly tam mola, ale u nich stály povětšinou velmi neudržované lodě, kterým se očividně stýskalo po přítomnosti majitelů. Jeden dvoustěžník dokonce přístav zdobí ze dna, nad vodu koukají jen dva stěžně. Bylo to trochu smutné.

Kolem 11 jsme vypluli a náš cíl byl městečko Galaxidis na severní straně zálivu. Odtud plánujeme výpravu do bájných Delf. V Delfách je totiž slavná věštírna a vůbec celé archeologické naleziště starého Řecka. A taky střed světa. Podle pověsti Zeus nechal vystartovat dva orly – jednoho se severního okraje světa, druhého z jižního s tím, že kde se setkají, tam je střed světa. No a setkali se tam, kde jsou dnes Delfy.
Nábřeží v Galaxidis vypadalo plné, jen jediná mezírka byla mezi dvěma loděmi. Na břehu pobíhal chlapík a mával na nás, ať tam vplujeme. Připadalo nám to úzké, ale chlapík vypadal přesvědčivě jako obsluha přístavu. Jarda začal couvat, já byla na kotvě. Místo ale opravdu bylo úzké, z vedlejších lodí vyběhli lidé a jedna dáma na nás začala hystericky ječet. Chlapík na mole se vypařil, posléze jsme ho viděli sedat do auta s naftou. Jarda zařadil dopředný chod, vypluli jsme, vyvázali jsme se u velkého mola, které původně vypadalo, že není vhodné na stání, postupně se ale také začalo zaplňovat. Popadli jsme česká piva a vydali se omluvit lodím na nábřeží. Nakonec jsme se docela i skamarádili, nikomu se nic nestalo, k žádné škodě nedošlo. Ani jsme se jich nedotkli. Jen ta hysterická dáma se na nás děsně mračila, ale její manžel byl fajn.

Naše stání v Galaxidis

Opět jsme večer neodolali místní taverně, dokonce se nám podařilo i zjistit autobusy do Delf, po delším pátráni jsme i našli autobusovou zastávku. Takže jsme byli připraveni.

6.6. pondělí

Výlet do Delf byl úžasný. Delfy jsou úžasné. Historie na dosah. Vážně stojí za to se tam podívat. Popis samotné návštěvy by vydal na samostatný článek, ale aspoň pár fotografií vám Delfy přiblíží. Jestli budete mít někdy možnost, určitě Delfy nevynechejte.

7.6. úterý

Ráno vyplouváme, naším cílem je doplout ke Korintskému průplavu a někde u něj zakotvit. Některé zdroje totiž uváděly, že v úterý průplav je zavřený. Nefoukalo, jeli jsme na motor. Po chvíli plavby nás zaujaly kolem lodě malí živočichové. Něco jako medůzky, průsvitné tělíčko tvaru lahve a na konci malý oranžový puntík. Někde jsme je viděli spojené i do takové zvláštní šňůry. Doteď nevíme, co to bylo zač. Ale koupat s tím se nám nechtělo. Bylo to všude kolem a proplouvali jsme tím skoro hodinu. Blíže ke Korintu se nad námi začaly stahovat mračna a vypadalo to, že bouřky budou všude kolem nás. Připravili jsme sebe i loď na špatné podmínky, ale místo toho jsme potkali delfíny. Pluli kolem lodě a vyloženě si s námi hráli.

Delfíni před Korintem
Skoro jsme je mohli pohladit

K městu Korint jsme připluli kolem čtvrté a kolem se honily bouřky a déšť. Hledali jsme místo k vyvázaní. U městského mola bylo velmi mělko a bylo dost návětrné a v malé marině stály jen malé lodě, netroufli jsme si tam vplout. Během hledání stání jsme zahlédli, že z průplavu vyplouvá loď, připluli jsme tedy blíž k ústí a zažádali vysílačkou o proplutí. Ono bylo otevřeno! Nakonec jsme čekali asi deset minut a pak se ještě s jednou plachetnicí vydali za lodivodem.

Plujeme do bouře

Proplutí Korintem je velký zážitek. Jeli jsme úzkým kanálem, kolem nás vysoké stěny, nad námi mosty…, měli jsme po ruce všechny foťáky a kamery, co se na palubě našly. Sice to stálo 180 EUR, ale zážitek nezapomenutelný.

A tím vlastně končí naše plavba Jónským mořem do Egeje. Po hodině plavby Korintem jsme vpluli do Sarónského zálivu a byli “doma”. Na noc jsme se se vyvázali k boji v jedné ze zátok za Korintem, další den přepluli na Agistri, odkud všichni odjeli do Čech. Na palubě zůstal jenom Jarda čekat na další posádku.

Konečně Egej – malá oslava

Na úplný závěr nutno napsat, že Gaia se ukázala jako skvělá loď, celou přeplavbu z Chorvatska zvládla bez potíží a jediné, co jsme hned na Porosu vyměnili, byla kotva.

MAPA CELÉ PŘEPLAVBY Z CHORVATSKA DO ŘECKA