Gaia: Konečně doma v Saronském zálivu

0
Večeře v Epidhauru

Jak je již dříve psáno, s Gaiou jsme od zimy 2016 přeplouvali z Chorvatska do Řecka, stavili jsme se na Korfu a pak krásnou plavbou Jónským mořem jsme dopluli “domů”, do Sarónského zálivu. Sarónský záliv jsou naše domácí vody. Vody, které milujeme a kam se z výprav zase vracíme. Sarónský záliv, to je krásné šnochlování, řecké památky, klidné moře, řecké taverny a spousta řeckých kamarádů. Pro Gaiu to byla premiéra, nikdy tady nebyla. A tak jsem se nemohli dočkat, až ji všechno ukážeme.

Skipřenka: Jardu jsem zanechala v polovině června 2016 i s Gaiou na Agistri, plánováno to bylo jako servisní týden pro případné opravy a údržbu po přeplavbě. Gaia ale doplula úplně v pořádku, loď byla čistá, žádné problémy, takže to měl být odpočinkový týden pro loď i Jardu. Na Agistri ale blbě foukalo, dovede to tam být nepříjemné, tak se Jarda rozhodl 15. června 2016 přeplout sám na Poros.

Jarda: Foukalo celý týden od jihu přímo do přístavu a mě po třech dnech přestalo bavit neustále dávat pozor na kotvu a zároveň od ní neustále odhánět zelenáče, kteří nebyli schopní zacouvat rovně a nepřehodit mi při tom řetěz. Tak jsem si dal půldenní sólo a přeplul za Vangelisem na Poros. Stání na mooringu a zmrzlina na dosah. Lucka píše, že loď byla v pořádku, to opravdu byla, jen zadní záchod pořád blbě splachoval a měl tendenci smrdět. Už jsem vyměnil půlku jeho komponent a pořád to nepomáhalo.

Moje první solo na Gaie

Skipřenka: V Praze jsem tedy navigovala další posádku místo trajektem na Agistri na Poros. Posádku tvořila Jardova sestra Jana s manželem Láďou a kamarády Zdeňkem s Kačkou. Do Atén přilétli již v pátek, přejeli trajektem na Poros a tam se s Jardou a Gaiou setkali. Já se k nim přidala v sobotu ráno. Jediné, co jsme se rozhodli na Gaie změnit, byla kotva. U Vangelise jsme koupili novou Deltu 16 kg, ta se nám moc osvědčila i na Meret, a hned ji Jarda s Láďou vyměnili.

Jarda: Výměna kotvy nebyla bez problémů. Stará kotva nešla sundat a tak hlavní role ve hře zvané „Výměna kotvy“ hráli: já, Láďa, několik dohajzlů, doprdelů a obrovské štípací kleště na takeláž.

Skipřenka: Jana měla z plavby strach, hlavně se bála mořské nemoci, plavbu jsme tedy plánovali s ohledem na toto. Tedy rekreační, válecí a koupací. A nějaké památky k tomu. Po plavbách na jaře jsme to s Jardou také přivítali.

Vyplouváme
sobota 18.6.2016
Skipřenka: Po nutných nákupech, ale hlavně vyhlášené zmrzlině na Porosu, jsme se odvázali a vyrazili směr Hydra, zátoka Nikolaos. Hydru jsme obepluli jižní stranou a využili jsme naprosto bezvětrné a klidné počasí k vykoupání se pod útesy u majáku na jihovýchodní straně Hydry. Prostě jsme vypnuli motor a naskákali do teplé vody. Byla teplá vážně až neuvěřitelně.

Janě nebylo nejlépe, možná se tak moc bála mořské nemoci, ujistili jsme ji ale, že na takto klidné hladině to mořská nemoc nebude a po bližším ohledání jsme to diagnostikovali jako lehký úpal. Dopoledne v rozpáleném Porosu, slunce pražilo, na pití čas moc nebyl, akorát tak kafe. Takže hodně pít, něco na hlavu, zchladit se ve vodě a pak se držet ve stínu. Za chvíli bylo po problému a po zbytek plavby jí již špatně nebylo.

Odpoledne jsme zakotvili v zátoce Nikolaos a protože Láďa je akční a ještě hledá všude kešky, rozhodl se jednu najít i na Hydře. Doplaval ke břehu a vydal se nahoru na kopec. Za chvíli jsme ho už neviděli. Vrátil se až před setměním, kešku prý nenašel, za to byl bohatší o pěkné odřeniny a šrámy. To co z lodi vypadá jako schůdný terén, ve skutečnosti je plné kamenů a pichlavého křoví. Ale díky tomu máme moc hezké fotky Gaii v zátoce. Láďa je prostě hrdina.

 

Gaia v Nikolaos na jihu Hydry.

Hydra
Neděle 19.6.2016
Skipřenka: V neděli jsme vyrazili tak, abychom byli v 11 hodin ve městě Hydra. Hydra je velmi oblíbené město a je velmi těžké najít místo v přístavu. My měli štěstí, akorát, když jsme přijeli, jedna loď odjížděla. Vedle nás bylo ještě místo, ale na břehu byly obrovské cedule Zákaz stání, místo pro výletní loď. My ale stáli mimo vyznačený prostor, byli jsme v klidu. Za chvíli ale přijela jiná loď a na místo se vyvázala. Během chvilky byl u lodi policejní úředník a přikázal jim okamžitě odjet. To okamžitě trvalo kapitánovi a posádce skoro dvě hodiny. Závidím jim jejich nervy.

Před nás se pak ještě vyvázala další loď. Tvary lodě nám byly velmi povědomé – tak jsme se dali jsme s kapitánem do řeči a BINGO Loď byla SAS 39, koupená před rokem v Sukošanu. A že ta naše se mu líbila, ale prý už byla prodaná, tak koupil 39. Opět jsme si uvědomili, jaké jsme s koupí měli štěstí. Kapitán byl fajn chlapík, Němec, a jachtaření evidentně rozumněl – je hezké potkat člověka co ví, co dělá.

Jarda: S tím Němcem jsme se setkali ještě jednou na podzim na Aegině. Bylo milé se s ním zase pozdravit.

Na Hydře jsme se vykoupali, dali jsme si oběd i večeři a s Janou jsme se vydaly na nákupy. Obě jsme si koupily krásné šaty i  nějaké další dárky. Pevně vyvázaní jsme všichni spali jak miminka.

Aegina
Pondělí 20.6.2016
Skipřenka: V pondělí jsme měli za úkol přeplout více jak 20nm do zátoky Pighros na jihu Aeginy. Pighros je hezká zátoka, dobře chráněná a tentokrát jsme tam kromě jednoho motoráku byli sami. Užili jsme si koupání a šnorchlování. V podvečer se i vyprázdnila pláž, teda kromě jedné dvojice, která tam zůstala a postavila si na pláži takový ten plážový stan, co je vlastně jen půlka stanu. Otevřený byl směrem k nám. A my měli dalekohled….

Jarda: A bylo radosti a chytrých řečí 🙂

Epidauros
úterý 21.6.2016
Skipřenka: Pighros byl náš výchozí bod k městečku Epidauros, vzdálenému 15 nm. Epidauros je oblíbený, často sem zajíždí flotily plachetnic a bývá tu dost plno. Pokud jsme chtěli chytnout místo u nábřeží, museli jsme v úterý vyrazit brzo. Mezi Aeginou a Agistri skoro vždycky fouká ze severu a i my mohli hned u zátoky vytáhnout plachty. U kormidla se vystřídala celá posádka. A mezi Agistri a Methanou zase většinou vítr ustane, takže jsme doplouvali zbytek cesty na motor.

Zdeněk kormidluje

 

 

U nábřeží místo bylo, my se vyvázali a začala volná zábava, což znamená koupání na pláži, kde jsme se v teplé vodě nádherně vyblbli. Večer jsme chtěli na večeři, podmínkou byla velká televize, protože se hrálo utkání mistrovství světa ve fotbale mezi Českem a Tureckem o postup ze skupiny. No nepostoupili jsme, ale posádka, hlavně tedy Láďa a Zdeněk, smutní nebyli. Byli již zcela pohlceni plavbou a Řeckem.

Večeře v Epidhauru

Druhý den ráno jsme odvedli posádku na autobus k amfiteátru a poté jsme oba a Jardou zalezli s notebooky do jedné z restaurací s wi-fi. Přece jen je potřeba občas i pracovat. Kolem poledního byla posádka zpět, nadšená z amfiteátru i Asklepionu. Pomalu jsme se odvázali a přepluli pouze vedle do zátoky na šnorchlování u potopeného města.

Tento týden bude mít navždy historický význam. Objevili jsme, jak se skvěle jí u Dimitriho a Michaely v restauraci na pláži. Již jsme se zde stavovali několikrát minulý rok, vždy ale maximálně na pivo či kávu nebo nakoupit v jejich obchůdku Athina eco farm. Tentokrát jsme byli líní vařit a rozhodli se zde i navečeřet. No BOMBA! Od té doby sem jezdíme s každou posádkou, to prostě nelze vynechat.

Byli jsme tam sami. Stůl na pláži, neuvěřitelné hody, ochutnávky věcí z farmy a moc milá obsluha. Kolem Epidhauros, jehož základy existovali, když staré Řecko bylo ještě mladé. Na dohled starý antický amifiteátr… Láďa říkal něco o genius locci, a Zdeněk spokojeně opakoval, že „takhle si to představoval“.

Večeře u Dimitriho a Michaely

Seděli jsme až do tmy, čímž jsme na pevné zemi přečkali i klasický vítr, co foukne do zátoky mezi sedmou a devátou hodinou večer a přinese vlny. Vítr a vlny se pak jako mávnutím kouzelného proutku uklidní. Sezona ukázala, že je to pravidlem, jen jednou, na konci září, foukalo celou noc.

Salamis
čtvrtek 23.6.2016
Skipřenka: A přišel čtvrtek, předpověď předpovídala vítr od severu, který by měl trvat až do soboty, a díky kterému bývá obtížné se dostat do Atén. Rozhodli jsme se tedy plachtit na Salaminu, do jižní zátoky pod majákem, kterou máme již vyzkoušenou jako dobrou ochranu před počasím a vynikající výchozí bod na plavbu do Atén. A vyplatilo se. Vítr foukal z dobrého směru a my na předoboční vítr nasměrovali Gaiu přímo do zátoky. Po cestě nás doprovázelo hejno delfínů, vyloženě si s lodí hráli a blbli kolem. Bylo to nádherné představení.

V zátoce sice byly silné poryvy větru, byli jsme tam však sami, místa kolem bylo dost, mohli jsme tedy vyhodit dostatek řetězu a nová kotva držela perfektně. Času jsme využili k plavání a potápění – opět jsme se vyblbnuli jako malé děti. Pak zapadlo slunce – západ slunce je na Salamis vždy velkolepé divadlo – a tak jsme ještě poseděli  kokpitu. Pak jsme šli spát. Foukat nepřestávalo, Meltemi o sobě začínal dávat vědět,  a tak jsem jako vždy naši pozici jistila z lůžka v kokpitu a Jarda dole u kotevního alarmu.

Maják večer v zátoce na Salamis.

Závěr plavby Athény
pátek 24.6.2016
Skipřenka: V pátek nás čekalo již jen 10 nm do Atén a díky strategicky umístěné Salamině, odkud jsme vypluli, jsme opět na předoboční vítr s narefovanými plachtami uháněli přímo do Atén. Salamina nás chránila od vln, propletli jsme se mezi zakotvenými kontejnerovými loděmi a pohánění začínajícím Meltemi jsme ostře na předobok za chvíli byli u ZEA mariny. Byla to jízda na asi půlmetrových vlnách a v krásném náklonu. Gaia uháněla jako vítr a Athény byly za chvíli na dosah.

Jarda: Část posádky se tak křečovitě držela v kokpitu, že zapomněla, že by jí mělo být špatně. No byla to jízda! 🙂

Poslední vyvázání a plavby je konec. Již jen dotankovat naftu, vyměnit plynovou bombu, uklidit loď, zakončit vše skvělou večeří, a je tu sobota. Rozloučili jsme se s posádkou a už u lodi byla posádka další. Ale byl to moc fajn týden.

Proplétáme se mezi kontejnerovkami

Douška

Benďáci a spol. byli úžasní. Nikdy bych nevěřila, že si dospělí lidé, vlastně dokonce babička a dědečkové, dovedou takhle si vyhrát, takhle se vyblbnout jako malé děti. Moc rádi na tuto plavbu vzpomínáme.

Jarda: A mě se ten den konečně povedlo vyměnit těsnící klapku na zadním záchodě a od té doby funguje skvěle! A navíc jsem se během hledání závady stal odborníkem na pumpovací záchody Jabsco. A to se vyplatí, ne? 🙂

KOMENTUJTE!