Gaia: Kolem Peloponésu 7 – Delfy, Korinth, Athény

0
Tanker hned za námi. Ale byli jsem rychlejší

(Předchozí díly zde) Předchozí události: Po obeplutí Peloponesu a jsme se po krátkém toulání v Jónském moři vydali na plavbu do Athén. Z Lefkády jsme každý s jednou lodí se Skipřenkou zamířili na Kefalonii, do Sami, kde nás zastihla bouře a dramatické události. Další den byl cíl osamnělý ostrov Petala.

Petalas

Další den se nad nás nasunul střed tlakové níže – bylo to jak z učebnice. Slabý vítr ve středu a všude okolo fronty mraků. Nicméně jsme využili slabý severní až severozápadní vítr a velice pěknou plavbou na plachty jsme z kefalonského Sami vyrazili na východ, s cílem zakotvit v zátoce Petala u ostrova Petalas. Průvodce sliboval kryté a klidné kotviště. A skutečně. Za ostrovem Petalas se rozkládají rozsáhlé mělčiny a mokřiska, v jejichž jižní části se dá velmi dobře kotvit. Zátoka, nebo možná spíše záliv, je krytá ostrovem a pevninou, je veliká a na dně je písek s bahnem. Navíc leží mimo charterové trasy, a tak tam kotvilo jen několik majitelských lodí. Magické místo je navíc zpestřené jeskyní, kterou obývají místní kozy a výlet k ní odhalí krásný pohled z výšky na celou zátoku a pevninu. Strávili jsme tam krásnou a hlavně konečně klidnou noc.

Podivné Mesolongi a podivnější Patras

Dalším naším cílem bylo Mesalongi. Místo, kde je pohřbené srdce (a podle některých pramenů i plíce) lorda Byrona. Lord Byron, romantický básník, aristrokrat a současně voják, je v Řecku pravou ikonou. Byl velkým zastáncem a bojovníkem za osvobození Řecka a na Mesalongi, hnízdě odporu proto Osmanské říši, připravoval osvobozenecké vojenské oddíly. Nakazil se ale malárií a předčasně zemřel. Jeho slova krátce před smrtí prý byla: „Dal jsem Řecku své postavení, všechny své peníze a nyní mu dám i svůj život.“ Lord Byron se ale nakonec hlavním katalyzátorem osvobození Řecka přeci jen stal, i když posmrtně. Jeho smrt vzbudila v Evropě velkou účast a když Turci dobyli Mesolongi a na dva tisíce obránců spáchalo raději sebevraždu, než aby padlo Turkům do rukou, vzchopili se evropské mocnosti a Rusko k činu. Vyslali do Řecka spojeneckou flotilu, která víceméně náhodou narazila na osmanskou flotilu – kde? V nám již dobře známém Navarinu. Víceméně náhodná bitva spojenců proti turecké přesile skončila drtivou porážkou osmanské flotily a stala se tak základem vítězného osvobozeneckého boje Řeků. To všechno se však již lord Byron nedozvěděl. Přesto v Řecku narazíte na jeho jméno velmi často a na sounionském chrámu chovají jako relikvii jeho vyrytý podpis. (A zkuste tam vyrýt jméno dneska – zastřelí vás za úsvitu 😀 )

Mesolongi leží na severozápadním okraji patrasského zálivu. Dnes je to docela odlehlé místo a od pohledu geograficky velmi neřecké. Pobřeží tvoří velká mělká laguna a do samotného města vplouváte vybójkovaným bagrovaným kanálem lemovaným dřevěnými moly a domečky často na kůlech. Vůbec to nevypadá jako hornaté Řecko, máte spíš pocit, že jste v deltě Dunaje nebo na kubánském jižním pobřeží. Připlouvali jsme za docela silného větru a tak jsme rádi vzali za vděk okrouhlým přístavem s marínou ležícím na konci kanálu. Ale ouha. Na naše volání vysílačkou do maríny nám sdělili, že jsou z moci úřední zavření a že se máme někam venku postavit. Nu, co se dalo dělat. Našli jsme si místečko před obrovskou nákladní lodí, která zrovna vykládala listy větrných elektráren, a šlo se do města.

Mesolongi je prakticky zcela bez turistů a myslím i řeckých. Zavřené hotely a restaurace lemují pobřeží, nicméně uvnitř města to žije o něco více. V taverně jsme se od servírky dozvěděli, že současní radní nemají rádi cizince a tak je marina zavřená a město k vnějším vlivům nevrlé. Zajímavý přístup. Mají tu ovšem muzeum lorda Byrona a osvobozeneckého boje a to za navštěvu, budete-li tu někdy, určitě stojí. A je tu levno.

Další den byl cílem Patras, kde se střidaly posádky a kde Skipřenka měla odevzdat Apolona a nalodit se zpátky na Gaiu. Plavba na pohodlný zadoboční vítr nás zanesla do Patrasu, kde jsem byl naposledy v roce 2011. Byl jsem zvědav, co se v marině změnilo. A změnilo. K horšímu. Polámaná mola, marína zavřená. Na vstupu na nás ječel chlápek, že tam nesmíme a že volá policii. Nemít domluvu s charterovkou Apolona, která nám zajistila místo, nevím, jak bychom se chytli. I to místo bylo dost špatné. Málinko prostrou, pod kýlem půl metr a jedno z nejsložitějších zajíždění, které jsem kdy zažil. Záchody a sprchy samozřejmě zavřené.

Se zničenou nefunkční marinou podivně kotrasují podniky, které lemují pobřeží, plné mládeže na supermoderních motorkcáh a v rychlých drahých autech. Centrum Patrasu je pak nacpané tavernami, které jsou v deset večer všechny plné. Tak nevím. Tohle je věru zvláštní kus Řecka.

Rozloučili jsme se večer s posádkami Apolona i Gaiy, zamáčkli slzu a v sobotu dopoledne nalodili posádku další. Cílem je Koritnský průplav a Athény.

Delfy a Korinth

Odplutí ze stání v Patrasu (30.6) bylo skoro stejně „tricky“ jako připlutí. Museli jsme Gaiu na návětrném lanu vytočit víc jak devadesát stupňů, než jsme ji dostali do polohy pro vyplutí. Ale zdařilo se. Na zadní vítr jsme podpluli patrasský most a po krátké plavbě jsme kotvu hodili v zátoce Monastiraki před pláží Chiliadou. Kotviště poněkud otevřené, dostatečně však kryté s pískem na dně. Z jachtařského hlediska velmi dobré. Co však velmi dobré nebylo, byla velmi hlasitá diskotéka, která začala v devět večer a skončila v SEDM RÁNO! Peklo. Kdybychom měli na lodi kanón, určitě jsme jej použili. Takhle jsme mohli jen neskutečně nevyspalí druhý den dopoledne odplout.

Dalším cílem byla Ithea, nástupiště pro výlet do Delf. Vítr se ale asi vyfoukal minulý týden, protože jsme to celé odmotorovali. Náplastí na nafting bylo ale setkání s velkým stádem delfínů, které dovádělo okolo lodi aspoň půl hodiny. Natočili jsme z toho krásné video.

VIDEO

Marína v Ithee je veliká, skoro prázdná a nikdo si nás nevšímal. Postavili jsme se bokem k vnitřnímu molu, našli funkční kohoutek vody a pak vyrazili na večeři. V marině po nás nikdo nic nechtěl. Přívětivé místo.

Pondělí, (2.7.) bylo vyhrazeno Delfám. Pokud sem někdy zavítáte, Delfy nevynechejte. Je to magické starobylé místo a za návštěvu rozhodně stojí. Já osobně jej řadím na druhé místo památek, co jsem v Řecku viděl – první je Akropole v Athénách. Z Itey jezdí do Delf a zpátky autobus za pár euro. Možné je jet i taxíkem za dvacku, to když vám ten autobus ujede. Nezkoušejte jet na skůtru. V celé Itee totiž není půjčovna skůtrů, jenom aut. Škoda. My jsme se na ten skůtr moc těšili, ale nakonec jsme museli autobusem. V Delfách navštivte nejen venkovní expozici, ale nezapomeňte na muzeum. Je v něm chládek a fantastické exponáty.

Po návratu z Delf jsme opustili místní marinu a kotvu hodili v zátoce u města Galaxidy. Byl tam přeci jen o něco větší chládek.

Ráno jsme odkotvili a vydali se směrem ke korintskému průplavu. Nefoukalo, takže motor. Ale zase jsme potkali delfíny. A taky želvu, zamotanou do rybářského vlasce, který byl zamotaný do jakéhosi klestí. Skočil jsem do vody s nožem a želvu osvobodil… Byla už hodně vyčerpaná, snad to přežila.

Když jsme dorazili ke Korynthu, už tam pár lodí stálo. Vysílačkou nás řízená provozu informovalo, že kanál je zavřený a otevřený bude až za dvě hodiny. Čekání se nakonec protáhlo na tři hodiny a konvoj se začal řadit se začínajícím západem slunce. Jeli jsme přeposlední. Na záda nám dýchal veliký tanker, který se do průlivou tak tak vešel. Vysílačkou nás hodně honili – „full speed full speed“ neustále volali. No jeli jsme s Gaiou a proudem nakonec 7 uzlů, což Gaia na motor nikdy nejela.

Plavba kanálem je magická záležitost a určitě stojí za to. I když je průjezd dost drahý (180 EUR), jednou z čas se to snese. Propluli jsme průlivem a hned za ním, již skoro za tmy, jsme hodili kotvu v zátoce. Na noc nám svítili hvězdy a místní chemická továrna. I tak to bylo klidné kotviště a byl jsem za něj rád. Byl to dlouhý den.

Zbytek plavby byl ve znamení návštěvy Ephidauru a Dimitrosovi taverny a v poslední den plavba ze Salamíny do Athén.

Tím se uzavřela naše plavba okolo Peloponesu, Gaia opět spočívá na hladině Egejského moře. Upluli jsme téměř 700 námořních mil, včetně courání v jónském moři. Zažili jsme mnohá dobrodružství a viděli krásná místa. Určitě to stálo za to.

Mapa plavby kolem Peloponésu

Mapa plavby

 

Sdílejte
Předchozí článekPlavba Petra Ondráčka v TV Noe
Další článekLa Grace: deště a bouřky
Nakladatel a šéfredaktor v nakladatelství IFP Publishing, stejně jako principál Krásy jachtingu. Autor knih o výživě, počítačích a jachtingu. Hlavně ale nadšený jachtař a majitel britského titulu RYA Yachtmaster.