Gaia: Kolem Peloponésu 4 – Methony a zátoka Navarino

0
Vrak u ostrova Proti

2.června
Jirka odjel a nás čeká další etapa plavby – plavbou přes starobylou Messinii se dostat na jónský Zakynthos a pak na Lefkadu. Sobotu jsme si nechali na relax, ze kterého se vyklubala práce. Výměna ovládání kotevního vrátku nakonec zabrala asi 4 hodiny a kormidelní páku jsme dotahovali už ta tmy. My nejsme manželství, ale úderná jednotka. Přesto byla Kalamata moc pohostinná a líbila se nám.

Ráno (3. června) doladit poslední detaily a v poledne vyplouváme směr Koronis. Fouká překvapivě jižní vítr a tak letos snad poprvé plujeme na předobok. A vítr je poslušný – drží směr, který nám dovolí jet přímo na cíl, což není v jachtingu zas tak obvyklé :-). Po pár hodinách moc hezkého plachtění jsme dopluli před tureckou pevnost v Koroni, ze severní strany, kde je nábřeží kryté na jižní větry. Nábřeží bylo lemované kavárničkami, leč díky mělčinám a kamenům pod vodou jsme házeli kotvu uctivě daleko. Jakmile dopadla kotva na dno, vítr se otočil a rozfoukala se svižná dvacítka z opačného směru, jak je v kraji často zvykem. Začali jsme na kotvě rejdit sem a tam a bylo jasné, že tady ne, přátelé!

Odkotvili jsme a přesunuli se na jižní stranu pevnosti, před dlouhou písečnou pláž. Nic než písek široko daleko. Vítr tu foukal hodně zčerstva, ale mys Koroni nás kryl, a tak jsme bez obav spustili kotvu na šesti metrech. Zbytek dne byl ve znamení nicnedělání a večer nám k tomu svítily nádherné hvězdy, tady daleko od civilizace jasnější než jinde. Nicméně, protože je zátoka dost otevřená, nasadil jsem na noc kromě kotevního světla ještě červenou blikačku a zábleskový majáček. Noc byla klidná.

Další den začal ve znamení blue sailingu – začal koupelí v průzračné vodě nad písečným dnem. Dvě lodě, které stály v noci s námi, ráno odpluly a my měli zátoku celou pro sebe. Po snídani jsme nafoukli člun (zdá se, že jsme konečně zalepili všechny díry) a vydali se na nákup a prohlídku nábřeží pod pevností. Koroni se ukázalo jako moc milé městečko. Promenáda s kavárničkami, kde jsme si dali frappé, malý supermarket, modrobílé domky lemované pestrobarevnými amforami, to vše tvořilo velmi řeckou, poklidnou tvář celého mysu. Plavání v průzračné vodě kolem lodě po návratu bylo božské.

Ale nic netrvá věčně – vyplouváme dál. Takhle si představujeme blue sailing a jen neradi opouštíme tak krásné kotviště. Namířili jsme příď kursem k mysu Akritas, u kterého je úžina tvořená mysem a ostrůvkem Venetiko. Zpočátku bezvětří vystřídal slabý vítr do přídě. Jeli jsme stále na motor. Náhle jsme na hladině asi tak dvě tři míle před námi uviděli zpěněné vlny. Za okamžik od mysu udeřil vítr. Zpočátku v nárazech kolem dvaceti, pak kolem třiceti uzlů. V úžině už foukalo 40 uzlů a do lodí tloukly krátké a strmé vzteklé vlny. Motor jsme nechali běžet a přidali kousek hlavní plachty. Rychlost bylo kolem 2,5 uzle. Loď skákala nahoru a dolů a příď zalévala voda. Občas se příď potopila do vlny až po přední luknu a voda šla kolem stěžně. To jsme tedy koukali, jak se nám ten blue sailing zvrhnul. Ale museli jsme bojovat. Značně silovou plavbou jsme se dostaly do závětří ostrova Skhiza, odkud jsme pak na menších vlnách pokračovali dál. A najednou, jako když vypnete pračku. Vítr se utišil na slušných deset uzlů předobok a vlny se uklidnily. Klidnou plavbou jsme pak dosáhli zátoky Longos na ostově, kde jsme hodili kotvu. Nikde nikdo, jen opuštěné rybí sádky a žádná jiná plachetnice. Ostrov je neobydlený. Blue sailing byl zpátky.

K večeři byly ryby (koupené). Jo a poznámka pro uživatele Navionicsů – hned za ostrůvkem, který kryje zátoku Longos, je značně velký reef, viditelný i na google mapách. A NA NAVIONICSECH NENÍ! Tak dávejte vždycky pozor. Nikdy nevíte.

K večeři jsou ryby a zítra Methony! Tudy prostě putovala historie. Navzdory větru, se kterým jsme bojovali u mysu, byl v noci vítr mírný a noc klidná. Nikde nikdo, jen my a hvězdy.

Další den byla v plánu pevnost Methony. Jedna z největších zachovaných benátských pevností v Řecku. Je mixem turecké, francouzské, benátské a anglické vojenské architektury a je ohromující už při příjezdu z moře. Býval to rušný přístav, odkud benátčané převáželi poutníky do Svaté země na Krétu a pak dál na Kypr. I dnes je pevnost úctyhodná. Kotvíme přímo na místě, kde dříve kotvili benátské plachetníky i s nákladem zbožných poutníků – věru mystické místo.

Je tu (skoro) nacpáno. Postupně během dne připlulo celých sedm plachetnic! Pět jednotrupovek a dva katamarány. Všechno majitelské lodě a všechno dvojice na důchodu. Jsme tu se Skipřenkou  nejmladší. Je to za dva týdny poprvé, co vidíme tolik lodí dohromady! (Poznámka: On nás přešel humor, když jsme dorazili později na Lefkádu. Tam bylo lodí podstatně více)

Odpolední návštěva pevnosti je silný zážitek. Vstupné 2 EUR. V některých průvodcích avizovaný zákaz focení se nepotvrdil. Pevnost Methony, původně benátská, změnila několikrát v historii své majitele na turecké případně i francouzské nebo anglické, to podle aktuálních výsledků bojů o středomoří, které zuřily celá staletí. Samotná pevnost je pozůstatek obrovského prostoru se zbytky budouv, mešit, kostelů a fortifikačních staveb. A to nemluvím o podzemí, o kterém se vykládají legendy, ale které není přístupné. Pětiboká věž, představená před samotnou pevnost, je z moře z dálky viditelná a její návštěva otevře úchvatné pohledy na celou zátoku Methony, kde dnes kotví moderní plachetnice.

Po prohlídce pevnosti byla na programu bohatýrská večeře a pak návrat člunkem na loď. Cestou jsme vzali do vleku sousedy, jejichž dingině, výrazně větší než ta naše, stávkoval motor. Ó náš zlatořečený motorek Suzuki. Ještě nikdy nezklamal.

(6.6.) Po klidné noci a ranní koupely v průzračné vodě jsme zvedli kotvu a vyrazili kolem pevnosti do Navarinské zátoky. Navarinská zátoka je veliké, okrouhlé, přírodní a dokonale kryté kotviště. Na vstupu na jižní straně je hlídají skaliska a městečko Pylos (dříve Navarino). Na severní straně bývala krytá vojenskou pevností, ze které jsou dne jen zbytky. Zátoka Navarino má pro Řeky zvláštní význam. Odehrály se zde dvě zásadní bitvy. Jedna ve starověku, a jedna v novověku, konkrétně roku 1827, v říjnu. Tak druhá je velmi slavná. Tehdy na podzim 1827 tu kotvila flotila tureckých lodí – nějakých bezmála devadesát plavidel – vojevůdce Ibrahima Paši. Ibrahim Paša nebyl žádné ořezávátko. Do dějin se zapsal jako jednak velmi schopný, jednak jako velmi krutý válečník. Jeho chování vůči rodilým Řekům si tehdy vysloužilo odsouzení celé Evropy… což tedy Řekům vůbec nepomohlo. Co jim ale pomohlo, a značně nečekaně, bylo připlutí flotily spojenců – Rusů, Francouzů a Angličanů, k Navarinu. Spojenci byli ve značném oslabení, jen 27 lodí (proti 89 tureckým) a nechystali se k větší bitvě. Jako demonstraci pouze obsadili vjezd do Navarinské zátoky, ti odvážnější propluli kus dovnitř, nadosah turecké flotily. Bitva se nečekala. Spojenecký a řecký vztah k Turkům byl sice napjatý, ale již delší dobu váznul na mrtvém bodě. Dlouhé diplomatické tanečky byly ovšem rázně přerušeny – patrně nechtěně – tím, že jedna z řadových tureckých lodí zahájila palbu. Spojenecké lodě si to nechtěly nechat líbit a byť početně výrazně slabší, vrhly se do zátoky a do útoku. Bitva skončila totální devastací turecké flotily s tím, že spojenci nepřišli ani o jednu loď. Dodnes zbytky kdysi velkolepého loďstva leží na dně navarinské zátoky. Spojenci tady Turkům prostě natrhli p…. plachty, že. A to byl začátek konce turecké nadvlády v Řecku. Navarinská bitva spustila osvobozující boje Řeků za podpory zbytku Evropy a tehdejších spojenců. Úplnou a konečnou nezávislost pak Řekové vybojovali roku 1832.

Jak vidíte, pluli jsme vskutku historickými místy. Přepluli jsme celou navarinskou zátoku a na jejím konci hodili kotvu. Pak jsme provedli výsadek na břeh. Nejdřív člunkem, a pak divokou vegetací a pouštními dunami jsme po dvou kilometrech stanuli nad okrouhlou mělkou lagunou, uzavřenou jen úzkým vstupem z moře. Jestli někde existoval koupací ráj, bylo to tady. A nedosti na tom. Nad lagunou se vypínají zbytky zmíněné pevnosti a ve strmém svahu pod ním je velká jeskyně, zmiňovaný již Homérem. Skrýval se tu kdysi Odysseus, a také mykénský král Néstor tu před mnoha lety ukrýval svá stáda. No prostě paráda.

Nějakou dobu jsme se cachtali, ale pak byl čas na návrat. Přešli jsme opět divokou vegetací po břehu sladkovodního jezera a nalodili se zpět na Gaiu. Cílem na noc byla zátoka na opuštěném ostrově Proti, kam jsme bez problémů dopoluli navečer. V zátoce jsme stáli sami a překvapivě objevili i velký vrak rybářské lodi u břehu. Večerní šnorchlování a klidná noc plný hvězd byla dalším bonusem tohoto beztak již vydařeného dne.

Kotviště

Port Longos
Skoro se všech stran krytá zátoka, Sapientza u mysu Longos, v nejužším místě ostrova. Z dálky viditelný maják vás k ní spolehlivě dovede. Zátoka je dobře krytá na většinu směrů větru, snad jen východní větry tu jsou nepohodlné. V severním i jihovýchodním cípu rybí sádky. Dno tvoří tráva, skalní desky a písek. Když trefíte písek, kotva drží dobře. Ale je dobré si to zkontrolovat. Za vstupním ostrůvkem je reef, který není v Navionicsech! Tak pozor.

Koroni
Před nábřežím vpravo od vlnolamu kotvení, otevřené na severní a SZ větry. Dno mělké, kameny a kamenné desky. Kotva se ráda zablokuje. Pozorně studujte mapu a pozorně kotvěte. Kotva může po kameni klouzat. Kotvení vlevo za vlnolamem možné za klidu. Pozor na kameny na dně.
Jižní strana pevnosti – dlouhá pláž, na dně písek, kotva drží skvěle. Pozor – na Navionicsech chybí mapa/data. Dno se pozvolna zvedá až ke břehu, stání na 5-6 metrech je pořád docela daleko od břehu. Přímo pod pevností kameny. Při severních a SZ větrech velmi dobré krytí.
V městečký samoobsluha, rybárna, suvenýry, kavárny, taverny. Je zde Čech z Plzně, co si koupil na kopečku pozemek.
Signál vodafone LTE

Kalamata
D-marine, relativně malá, dobře vlnolamem krytá marina, nicméně na začátku června volná místa. VHF 96, zavolat, ukážou místo. Záchody, sprchy, pračka, obchůdek, v okolí taverny a do města kousíček. Skluz. Od záchodů klíč. Voda, eletřina, 40 EUR/noc včetně DPH, vody a elektřiny. Vodafone LTE

Paleocastro
Malý mys na západním pobřeží východního peloponésského prstu se zbytky pevnosti. Na severní straně molo, obsazené lodní technikou a vraky lodí. Ošklivé a nepoužitelné, snad jen v nouzi na kotvu před molo. Naopak z jižní strany je hezké místo, relativně klidně s písečným podložím. Nejdou-li vlny od jihu nebo západu, je to hezké kotvení. Vodafone LTE

Methony
Stání na kotvě napravo od vlnolamu. Samotný vlnolam nevypadá moc přívětivě a je okupován malými loďkami. Pro kotvu je dost místa, dno je písek, kotva skvěle drží. Kryté na převládající severní větry. Při jižních větrech otevřené. Vodafone LTE

 

 

Sdílejte
Předchozí článekFelúkou po Nilu 3
Další článekLa Grace: další zprávy lodního deníku jsou tady!
Nakladatel a šéfredaktor v nakladatelství IFP Publishing, stejně jako principál Krásy jachtingu. Autor knih o výživě, počítačích a jachtingu. Hlavně ale nadšený jachtař a majitel britského titulu RYA Yachtmaster.