19. Sayonara: Tahiti, Společenské ostrovy

1

„Lká ukulele tmou…..přijď než se rozední. Tahiti dokud sní, nad námi dokud září Jižní kříž“…

Tak tuto si píseň zpívám již dobrých padesát let. Od nynějška ovšem se zcela jasnou představou o Tahiti i Jižním kříži.

19_sayonara1

První den po vyplutí z atolu Tikehau byl vzorový pacifický den. Trade wind 15 uzlů mírný zadobok, na velkou genuu jsme pluli příjemných pět uzlů. Zato druhý den plavby vítr zesílil na dobrou pětku a především se stočil k jihu přímo proti našemu kurzu. Měli jsme několik důvodů proč přistávat v Papeete na Tahiti za denního světla, takže nezbylo než si pomáhat motorem. Od rána 29. července již vystupují na horizontu obrysy ostrova. Vyzkoušeli jsme si plavbu proti větru 24 kt, čtyřmetrovým vlnám s pomocí nejmenšího možného oplachtění a motoru. S otáčkami kolem 1500 plujeme 3 až 4 uzle, loď máme zcela uzavřenou neb co chvíli příď nabere vlnu a ta zalévá celou loď. Příjemným zjištěním je, že až na výjimky si s kormidlováním poradí náš elektrický autopilot.

Odpoledne proplouváme průlivem do vnitřní laguny u hlavního města Papeete. Výborně značenou drahou pokračujeme ještě šest mil k Marině Taina. Dostáváme povolení pro křižování přistávací dráhy letadel a v pozdním odpoledni je Sayonara po čtyřech měsících opět vyvázána k pevnině. Sprchy, pračka, vyčištění a naplnění nádrží vodou, doplnění nafty, odsolení lodě, nás i našich svršků, supermarket u mariny, jachtařské obchody, internet. Za dva dny podstatná část našich potřeb je uspokojena a přemisťujeme se na kotvu před marinu. Generální úklid lodě, nátěry dřevěných konstrukcí, drobné opravy, zavařování masa, nakládání zelí a v neposlední řadě i obdivování jedinečného podmořského života.

Společenské ostrovy jsou převážně sopečné, poměrně mladé /2 – 3 miliony let/ s nejvyššími vrcholy přes 2 000m. Ostrovy se potápí zhruba o jeden milimetr za každé čtyři roky. Na obvodu ostrovů se tvoří korálová bariéra, zárodek budoucího atolového prstence. Evropané objevili ostrovy teprve před 250 lety. Z představ, které pochází od prvních objevitelů a filmových příběhů, však dnes na Tahiti nenaleznete, s výjimkou krásné přírody, téměř nic. Evropské pojetí života a ženy převážně XXXXL. Objeli jsme ostrov. Osídlen je pouze úzký pobřežní pás. Do nitra ostrova lze proniknout podél řek. Pár kilometrů nezpevněné cesty a jste v původní tropické přírodě. Myslím, že kdo chce najít na ostrově neporušenou přírodu, najde ji. Na Tahiti za námi přilétá Marek s Lenkou, přiváží speciální díly na naše větrné kormidlo a taky změnu do naší trojčlenné sestavy.19_sayonara2

19_sayonara3

Tahiti jsme již věnovali času dost, vzhůru na Mooreu.

Již z 30 mil je patrné, že obrysy ostrova nejsou sériové. Skutečně jak někdy říkám to je ostrov na zakázku. Dvě hluboké zátoky s neskutečnou kulisou hor v pozadí. Cookova zátoka a Oponohu Bay. Ostatně většina pohlednic z Tahiti je právě z těchto zátok. Pěší výlet do vnitrozemí, šnorchlování na mělkém reefu a pokračujeme v plavbě přes noc k ostrovu Huahine. Velice příjemný, klidný ostrov a výborné kotviště v blízkosti průlivu. Uskutečňujeme cyklo výlety okolo ostrova s výpady podél řek do vnitrozemí. Marek s Lenkou na koních přebrodili lagunu a cválali na opuštěných plážích. Na kotvišti se setkáváme s českou jachtou Irma a trávíme společně dva příjemné večery.Následující ostrov Raiatea objíždím na skůtru. Opakovaně zastavuji a obdivuji krásné výhledy do laguny s vodou v barvě od světle až po tmavě modrou, ostrůvky zvané motu porostlé palmami a archeologická naleziště polynéských kultur zvaná marae. Až do příchodu misionářů byla tato místa centrem kultovního života domorodců, kde se mimo jiné odbýval i jejich kanibalismus.

Poslední z navštívených ostrovů Bora Bora je nejstarší má největší obvodovou lagunu a má pověst ostrova snobů. Se žádným jsme se na našich toulkách nepotkali. Buď byli ukryti za ploty několika resortů, nebo krize udělala své.

Prostřednictvím jiných jachtařů se dozvídáme o jedinečném místě, kde si lze zaplavat mezi rejnoky a žraloky. Pravidelným krmením na okraji reefu se na tomto místě shromažďuje možná dvacet rejnoků a několik pěkných žraloků černocípých. Zážitek jedinečný. Nutno přiznat, že šnorchlování v mělké, průzračné vodě mezi korály a množstvím ryb neskutečných barev a tvarů je pro mě přímo droga. S podvodním fotoaparátem, ve vodě 29 stupňů, v neoprenu vydržím vždy, až do chvíle kdy můj třes zimou začne plašit ryby.19_sayonara5

Z Bora Bora odlétají Lenka s Markem a my se připravujeme na další úsek plavby. Čeká nás 1 200 mil plavby a téměř měsíc bez možnosti doplnění zásob a vody. Je neděle 21. srpna. Voda doplněna, nádrže nafty plné, čerstvá zelenina a další potraviny nakoupeny, internet vyřízen, olej v motoru vyměněn, vše na lodi zajištěno. Můžeme vyplout. KD 278 stupňů.

Jarda Bernt Vaitape, Bora Bora, Franc. Polynésie, 16 29 433 S 151 45 600 W

Další díl seriálu Sayonara- Suwarov

1 komentář

Comments are closed.